Heger: Udělat z léčitelů živnost? Nechci je tím legalizovat

Byl jste někdy u léčitele?

Nebyl, ale vím, že vzdálení příbuzní k nim chodí.

Proč myslíte, že to dělají?

Medicína i přes veškeré své úspěchy neumí vyléčit všechno. Je zákon přírody, že každý jednou zemře, a jde o to, jak moc se to povede oddálit. Na té hraně života a smrti budou vždycky případy, které jsou nevyléčitelné. A hodně záleží na tom, jestli jsou to lidé schopni přijmout, že už není cesta, nebo jestli budou hledat naději v mystice.

Nezklamává medicína ještě v něčem jiném, když mají léčitelé plné čekárny?

Nevím, jestli je to zklamání, ale určitě v klasické medicíně nedostanete tak rozsáhlou psychologickou pomoc, jakou lidé potřebují. Pak to řeší různě. Jsou ti, kteří hledají pomoc v rodině nebo v náboženství, pak ti, kteří se uchylují k léčitelům. A jiní se užírají, že jim nepomůže nikdo. To se dotýká nejzákladnějších věcí lidského bytí a ideální řešení není. Ví se z výzkumů, že přístup zdravotníků k pacientům a psychologická podpora jsou důležité. Jenže i v zahraničí, kde je to velmi rozšířené, si tuto podporu lidé platí sami.

Vy jste zavedl v nemocnicích placené kaplany, ale sám jste mi vyprávěl, že i ve vaší vlastní nemocnici, tedy v Hradci Králové, když se mělo rozhodnout, jestli zaplatit psychologa, nebo nový přístroj, vyhrál to nový stroj.

Ano, v nemocnici jsme jich měli myslím deset a za dobu, co jsem tam působil, přibyli jen asi tři psychologové. Je to o tom, že i v medicíně je soutěž o zdroje. A většinou vyhrává to, co je medicíně výlučně vlastní a nikdo jiný s tím nemůže nic dělat. Zatímco tu podporu psychiky může člověk získat i jinak.

Je to jen to pochopení a naslouchání, co žene pacienty k léčitelům? Nemůže na tom přeci jen něco být? Vezměte si, že čínská medicína je tu pět tisíc let a za tu dobu už se asi ví, co funguje a co ne, i když nám to může připadat zvláštní a nevědecké.

Jistě, z čínské medicíny vzešla koneckonců akupunktura a k té se i naše zdravotnictví oficiálně hlásí. A druhá oblast, která je na hranici, je homeopatie, k níž se také zdravotnictví hlásí. Ale hradit to ze zdravotního pojištění je věc jiná. Ze zákona se hradí jen to, kde je efekt jasně prokázaný, a tady není snadné tu hranici určit. Ty další alternativní věci se nepokládají za tak důležité, aby patřily do zdravotnických činností.

Ano, léčitel u nás jako povolání na rozdíl od zahraničí neexistuje. Není to špatně?

U nás se o tom vedla diskuse, ale rozhodli jsme se, že je nebudeme legalizovat.

Tomu nerozumím: snažíte se regulovat kouření nebo to, že jsou minerálky dražší než alkohol, a nad léčitelstvím, ve kterém se rozhoduje o lidském zdraví, máme zavírat oči?

Když něco neregulujete, tak vám to část lidí vyčítá, když to regulujete, tak vám to taky lidé vyčtou. Je to hledání hranice. Myslím, že dnes se dá postihnout člověk, který někomu coby léčitel špatně poradí. Jestliže pacientu řeknete, že jej budete léčit lépe než oficiální medicína, tak prolamujete tu hranici, to smí jen zdravotník.

Proč se ale tolik bráníte tomu, aby to u nás fungovalo jako v Německu, kde je léčitelství živností a podvodník se dá snadno postihnout? Jde přece o zdraví lidí, tak jako u toho alkoholu a cigaret.

Je pravda, že jde o zdraví. Pacienti u nás ale mají servis, který jejich zdraví může zlepšit, plně k dispozici. To, že si ho nevyberou a vsadí na nějakého léčitele, který dělá něco, co je de facto podvodem, když sám ten léčitel si myslí, že je od Boha nadán zázračným smyslem léčit, tak je to podobné jako s lichváři. Je to neoficiální bankovní sektor. Ale přece nechceme zavést vedle bank nějaký oficiální institut nižšího bankovního vzdělání, který umožní poskytování divokých úvěrů? A to přesto, že těch lidí, kteří k lichváři jdou, je velké množství. Dát jim však punc polobanky znamená „zoficiálnit“ je. Tak vidím i léčitele, proto bych je zákonem nereguloval.

Nejsme my Češi tak trošku divní pacienti, kteří si stále hledají toho Boha, který jim řekne: spolkněte tuto pilulku, nebo udělejte toto, a uzdravíte se, místo abychom se sami snažili zlepšit zdraví?

Pravda, jsme zvyklí na to, že medicína nás musí zdarma léčit, i když pijeme jako duha a kouříme víc než dehtová továrna. V Holandsku jsou pravidla pro pacienty zhruba stejná jako u nás, ale lidé neběhají k doktorům s každým píchnutím. Možná je to jejich tvrdou kalvínskou náturou nebo tím, že předci byli drsní námořníci a museli si umět poradit sami. Ale je fakt, že k doktorovi jdou, až když mají pomalu smrt na jazyku, a jinak věří, že se o sebe postarají sami. Je jasné, že prostor pro šarlatány je tak malý.