Heger: Šetřit ve zdravotnictví lze. Zatím

Je to měsíc, co byl zaveden nadstandard. Jak to hodnotíte?

Jsem docela spokojen. Rétorika, že je to nelidské a že tu vytváříme medicínu dvou tříd, naštěstí přestala. Teď už nikdo neříká, že někdo bude ohrožen na životě, že budeme léčit křenovými plackami a tyto výmysly, které se kolem toho šířily. Ukazuje se ale jednoznačně, a to je pro ekonomiku zdravotnictví trochu obtížné, že se za nadstandardy asi nevybere tolik peněz.

Nemocnice si tedy nepolepší?

Polepší si trošku. Zejména za organizační nadstandardy, které se teď posílí. Už dříve bylo možné zaplatit si třeba jednolůžkový pokoj, ale nemocnice to moc nenabízely a měly trochu obavu, aby na ně nepřišly kontroly, že dělají něco nekalého. Bylo to na hraně. Čekáme také průlom v počtu zájemců, kteří si budou chtít vybrat lékaře pro určitý zákrok.

Kdy to bude možné?

Máme připravený určitý metodický výklad. Chtěli bychom ho vydat ve věstníku na jaře. Měl by hlavně říkat, že ten pacient, který si vybere a zaplatí svého lékaře, nesmí krátit na právech jiného pacienta.

Ze začátku jste se ale k připlácení za lékaře stavěl negativně...

Myslel jsem si, že to bude rizikové. Pak se ale v diskusích ukázalo, že poptávka po tom je poměrně velká. Rizika se dají vyřešit brzdou, aby to nemohlo některé lékaře, kteří mají krásnou tvář a milý úsměv, odvést od jejich základní práce.

Nemocnice řeší aktuálně i téma platů. Krajské nemocnice přes vaše sliby zatím zdravotníkům nepřidají a odboráři se vás chtějí ptát, co s tím uděláte.

Zařídili jsme to, co můžeme zařídit direktivně, tedy zvýšení platů v nemocnicích, které přímo řídíme. Všechny fakultní nemocnice platy zvedly. Přitom dostanou za péči přidáno méně než malé nemocnice. V tom jsme prokázali velký stupeň férovosti. Letos pomocí systému DRG dostanou menší nemocnice přidáno až pět procent. Naše jenom dvě procenta. Těm našim to na vyšší platy stačí, krajským to stačit musí také. Česká lékařská komora říkává, že se lijí peníze do betonu a pak nejsou peníze na platy. Teď se jedná o to, aby se v krajích nelily peníze do betonu. Loni proběhlo v krajských nemocnicích navýšení platů pokynem hejtmanů. Jestli letos nebude, tak proto, že hejtmani ten pokyn nechtějí dát.

Platby nemocnicím se mají ještě přehodnotit v polovině roku. Pak by možná mohli zdravotníci dostat přidáno deset procent, která jsou slíbená v memorandu. Teď už jsou ekonomické výhledy přesnější, jak to vidíte?

Pořád to zůstává otevřené, počítá se s nárůstem nezaměstnanosti, což má vliv na výběr pojistného. Velmi bychom si přáli, abychom platy zvedli na laťku deseti procent, ale nemůžeme vyloučit, že to půjde dolů.

Mají se tedy zdravotníci připravit na snižování platů, pokud bude vysoká nezaměstnanost?

V téhle fázi to opravdu nelze vyloučit, ale nepočítáme s tím. Alespoň bychom rádi udrželi nárůst o 6,25 procent.

Memorandum, které jste s odboráři uzavřel po akci Děkujeme, odcházíme, vám teď dost svazuje ruce. Když se na to podíváte zpětně, udělal byste to stejně?

Určitě, ale chtěl bych, aby platy rostly v nějakém delším a plynulejším náběhu. Jakkoliv se mi akce Děkujeme, odcházíme nelíbila, tak popsala, že zaměstnanecké platy v nemocnicích jsou vzhledem k tržnímu hospodářství nízké. V posledních deseti letech nateklo do zdravotnictví o sto procent peněz víc. Zatímco v primární péči šly převážně do personálu, v nemocnicích převážně do technologií a zaměstnanci byli nespokojení. Teď se nespokojenost trochu snížila, protože proces zvyšování platů začal. Jestli ale budou odboráři lékaře žhavit a říkat jim, aby vyšli do ulic, to ovlivnit nemůžeme. Vysvětlujeme jim, že děláme, co se dá. Memorandum není hospodářská smlouva, která by byla vynutitelná jinak než politicky. Neříkám, že ho nechceme dodržet, ale když se výrazně mění hospodářská situace, některé věci prostě možné nejsou.

Co dál? Stačí dělat další a další úspory?

Netajím se tím, že ještě v systému úspory vidím, je to otázka sítě nemocnic, cen zdravotnických prostředků, regulace technologií... Nechceme ale dopadnout jako v tom pořekadle: Už jsem toho osla odnaučil žrát, a on mi chcípnul. Tak je to s každým šetřením. Více než tři roky úspor naše zdravotnictví neunese a vývoj se zastaví. My už jsme ve druhém roce. Podíl výdajů na zdravotnictví je ve vyspělejších zemích vyšší, ve všech zemích jde vývoj dopředu, a jestli nepůjde i u nás, začne zdravotnictví degenerovat. Jiná zajímavá otázka je, jak tam peníze dostat.

A co o ní soudíte?

Jedna možnost je zvýšení pojistného nebo přidání peněz z daní za „státní pojištěnce“. To jsou mechanismy, které rovnoměrně zatěžují celou populaci. S tím ale nesouhlasí ministerstvo financí. Druhá možnost je zvyšování spoluúčasti. Unás se podle statistik ví, že je relativně nižší spoluúčast, máme 17 %, Slovensko 25 %, bohatší země mají také více. To ale naráží na ústavní pořádky a nemyslím, že tato vláda bude mít možnost měnit ústavu. Problém se spoluúčastí navíc je, že přináší v souhrnu méně peněz než plošné zvyšování plateb. Získává peníze jen od nemocných, tedy zhruba od čtvrtiny lidí. Jak to půjde dál, se uvidí. Nevylučuji nic.

Spoluúčast je sice leckde vyšší, ne ale přímá spoluúčast. Spíše přes komerční připojištění, což je pro pacienty méně tvrdé.

Problém je, že u nás není spoluúčast zdaleka tak vysoká, aby se lidé museli připojišťovat. Nedávno jsem slyšel zkušenosti z Rakouska. Tam je každý připojištěný, aby se dostal k lékaři za dva tři dny a v nemocnici dostal třílůžkový pokoj. To vše je u nás standard.

Kde tedy dostatek peněz na potřebnou zdravotní péči vzít?

Je tu další cesta. V posledních deseti letech byl u nás extrémně vysoký růst, a přesto nestačil na to, aby se zdravotnictví dalo dohromady. I v bohatých letech se oddlužovaly nemocnice, přidávalo se lékařům, a stejně to nepomohlo. Nešvary a chronická nespokojenost, celkem oprávněné stížnosti zdravotníků zůstaly. Když se zdravotnictví zefektivizuje a ztratí pověst černé díry, bude se daleko snáz politicky vyjednávat, aby do něj šlo víc peněz z rozpočtu nebo aby se zvýšilo pojištění. Dnes každý řekne, ve zdravotnictví se krade, léčí se neefektivně, lékaři jsou podmazáváni firmami, aby předepisovali léky, které nejsou potřeba... Když se teď, v chudé době, podaří udělat pořádek, třeba už budou při příštím růstu peníze stačit.