Heger: Nemocnice soutěží v nákupech drahé techniky

Ministr zdravotnictví Leoš Heger chce přiškrtit příliv peněz do neověřených a ne nezbytně potřebných přístrojů a léčiv. Do zdravotnictví se příští rok nebudou přilévat žádné peníze navíc, musí se šetřit. Příští rok nemůže české zdravotnictví počítat s tím, že by dostalo více peněz, ekonomika zřejmě neporoste. Bude muset vyjít se 220 miliardami korun stejně jako v roce 2010, říká ministr zdravotnictví Leoš Heger.

Dostane někdo ve zdravotnictví příští rok víc peněz?

Počítali jsme, že 196 nemocnic dostane v průměru dvě až tři procenta navíc, ty se k nim přesunou z ambulantní péče.

Pojišťovny i nemocnice naříkají, že jim peníze nestačí. Neuvažujete o navýšení peněz, například formou vyšší platby za státní pojištěnce?

To je oddlužování pojišťoven z rozpočtu a na to stát nemá. S omezováním rozpočtu na zdravotnictví vydržíme rok až dva. Pak se buď řekne, že tato společnost nemá na rozvoj medicíny, nebo se zvedne pojistné. Na to zatím netlačíme, přijali jsme zadání hledat rezervy v efektivitě systému bez zvyšování pojistného. Tendence k šetření je patrná ve všech evropských zemích s drahým zdravotnictvím a Česko není výjimkou. Náš systém je technologicky a rozsahem péče na světové úrovni, možná je někdy méně pohodlný pro pacienty, ale péči poskytuje dobře. Když se hospodářství vylepší, bude se úroveň financování zvyšovat.

Dá se říci, že v příštím roce máte problém s určitou částkou, kterou zdravotníci z rozpočtu chtějí a vy ji nemáte?

Napětí je na úrovni pěti až deseti miliard korun. To není dramatické, jsou to asi čtyři procenta celého systému. Když to chybí ve firmě, dokáže si s tím poradit.

A co české zdravotnictví, proč si s tím nedokáže poradit?

Jsme v situaci, kdy není možné redukovat platy, jako by se to dělalo ve firmách. Musíme sahat na vnitřní efektivitu systému, což je velmi složité. Druhá věc je rozumnější poskytování péče a přibrzdění rozvojových aktivit

Není nebezpečné omezovat rozvoj medicíny?

Jde o to ho rozumně řídit. Nové přístroje přinášejí obrovskou prestiž. Když se s nimi léčí, o zařízení a lékaři se hodně mluví, je ve svém oboru špička. To platí zejména o velkých nemocnicích. Je obrovský boj mezi jednotlivými klinikami, která z nich je nejlepší.

Proč funguje zdravotnictví, jako kdyby to byl bezedný systém?

Špičkoví lékaři jsou strašně schopní lidé a mají obrovský společenský vliv. Když ředitel nemocnice není pod finančním tlakem, tak si na něm doktoři peníze vynutí. Argumentují umírajícími onkologickými pacienty, vystupují v médiích. Když se to moc uvolní, dostávají se sem věci neověřené, nebo se dávají lidem, kterým už není pomoci. Vykládají se historky, jak se spousta pacientů léčí cytostatiky týden před úmrtím, kúra je hrozně drahá a už nikomu nepomůže. Prestiž lékařům na druhou stranu nahrazuje nižší výdělek, než který by si přáli. Proto systém má takovou schopnost nasávat do sebe peníze.

Kde mají tedy nemocnice víc šetřit? Vy sám jste nemocnici řídil, poraďte.

Není jedna zázračná věc, každý den musíte po nemocnici chodit a hledat, kde by se co dalo vylepšit. Dá se ušetřit na nákupech zdravotnického materiálu a léků, v módě jsou elektronické aukce. Dá se ušetřit na lepší organizaci činnosti personálu, aby toho stihli v pracovní době víc a lépe využili techniku. Také hraje velkou roli, jakým způsobem léčíte. Můžete dávat drahá antibiotika na banality, například když dítě bolí ucho. V polovině případů je to zbytečné, když to hodně zjednoduším, stačil by obklad.

Jak doktory motivovat, aby léčili efektivně?

Je to dlouhodobá záležitost, musíme motivovat ředitele, aby se to snažili v zaměstnancích pěstovat. Můžeme je odměňovat, vyměnit nebo jim dát méně peněz, než kolik žádají, a donutit je tak šetřit.

Nemocnice si stěžují, že jste si pro ně v příštím roce připravili málo peněz na úhrady za léčení. Mají pravdu?

Ohledně úhrad je to vždycky drama. Letos je boj nicméně velký, pojišťovny na jedné straně naříkají, že jim bereme pro poskytovatele moc, na druhé straně naříkají poskytovatelé, kteří by chtěli co nejvíc. Spravedlivější bude rozdělování podle jednotného sazebníku diagnóz.

Jak se dnes rozdělují peníze mezi nemocnice a co se na tom po Novém roce změní?

Dnes se s nemocnicemi domlouvaly individuální sazby za léčení stejných diagnóz, kdo měl vyšší náklady, mohl si nasmlouvat s pojišťovnou víc. Sazby za léčení stejné věci se tak lišily i o 50 procent. My teď zprůměrujeme náklady za celou republiku a uděláme jednotnou sazbu za průměrného hospitalizovaného pacienta s danou diagnózou. Operace slepého střeva prostě bude stát v nemocnici „A“ stejně jako v nemocnici „B“. Bude to tak spravedlivější.

Jak to pocítí pacient?

Nemocnice se začnou specializovat na diagnózy, které dokážou léčit levněji, než je univerzální sazba. Pacienti se tam postupně přesunou. Jde asi o tři čtvrtiny pacientů, kteří trpí stejnými diagnózami a léčí se v malých i velkých nemocnicích. Složité, drahé diagnózy jsme vyjmuli.

Kolik se na novém modelu přerozdělování peněz ušetří?

Proces zestejnění úhrad musí být plynulý, bude trvat asi čtyři roky. Na začátku půl miliardy, v dalších letech ročně tři až čtyři miliardy. Chceme donutit nemocnice, aby dělaly to, co umějí kvalitně a co od nich pacienti chtějí. Ve fakultních nemocnicích má být soustředěna superspecializovaná péče mimo sazebník.

Jak by se podle vás dalo tedy nakupovat drahé přístroje rozumněji?

Připravujeme zřízení Rady pro posuzování nákupu nových technologií (Health Technology Assesment). Bude se měřit kvalita a počet lidí, kterým tím pomůžete. Z balíku peněz k dispozici se pak koupí jen několik přístrojů, které budou vyhodnoceny jako nejužitečnější. Rada by měla sloužit jako arbitr pro jinak samostatné rozhodování pojišťoven, co nemocnicím zaplatí. Existovalo to tu od dob socialismu, ale za ministra Tomáše Julínka se to zrušilo jako relikt minulosti.

Jak pojišťovny vyjdou s penězi v příštím roce? Za poslední dva roky vyčerpaly své rezervy.

Pojišťovny fungují jako průtokový ohřívač peněz. Budou se muset snažit hledat vnitřní rezervy. Například přestat nasmlouvávat nadbytek operačních robotů nebo ambulantních lékařů ve velkých městech, když je jich přebytek ve srovnání s venkovem. Dnes je k tomu nic nenutilo, bylo pro ně snazší zakřičet, že mají málo peněz a systém byl oddlužen.

Ušetřit by se přece dalo i jinde, na ministerstvu jste k tomu dokonce vytvořili protikorupční strategii ve zdravotnictví. Jak to reálně vidíte?

Úspory vám neřeknu. Soustředíme se na tři oblasti. Nemocnice dnes musí zveřejňovat své nákupy a lze tak mezi nimi srovnávat. U lékařů jsme zakázali sponzorování jednotlivců firmami a připravujeme změnu zákona o propagaci léků dealery. Problém je předepisování dražších léků od určitých výrobců, když by stačily levnější, nebo předepisování na černé duše. To ale začne být podezřelé, až když má někdo dvojnásobné náklady na podobný okruh pacientů než jiný lékař.

A co pojišťovny, jak je chcete regulovat?

Nikdo je nenutil hledat úspory, když některá začala krachovat, stačilo zakřičet a peníze se do ní prostě dolily ze státního rozpočtu. Chceme uzákonit, aby na pojišťovny, které začnou mít problémy, ministerstvo zdravotnictví mohlo dohlížet. Dnes na ně můžeme uvalit nucenou správu v době bankrotu, ale to už je pozdě. Zvýšíme odpovědnost a zavedeme obdobu kapitálové přiměřenosti, která funguje u bank. Pokud by toto kritérium kleslo pod určitou hranici, mohli bychom je donutit ke sloučení s jinou pojišťovnou. Navíc budou muset pojišťovny zveřejňovat smlouvy se zdravotnickými zařízeními a půjde srovnávat. Jestli nenakupují zbytečné přístroje nebo nadbytek zdravotnických zařízení v oborech, kde nejsou třeba - jen ze známosti.