Heger: Nebudu Nečase prosit, aby mě nechal ve vládě
Rozhovor s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem
Vypadá to, že jste se rozhodl jít důsledně ve stopách vašeho předchůdce Tomáše Julínka.
To mně říkáte to samé co David Rath. Podle něj taky julínkovatím. Nevím, jestli to myslí tak, že jsem vyrostl nebo přibral. Ale vážně: postup Julínkův a můj může být v lecčem stejný, ale v řadě věcí se dost lišíme.
Jde o to, že i u vás je zatím nejviditelnějším bodem reformního snažení zvyšování poplatků. Tedy to, na co Tomáš Julínek doplatil.
Kdyby šlo jen o mě, nechal bych poplatky úplně nakonec. A už na podzim jsem navrhoval, aby poplatky byly sociálně zastropované – tedy aby je neplatili ti nejchudší. Ale zadání koalice je zcela jasné. Je to v programovém prohlášení a já to takhle prostě předložit musím.
Stokoruna za pobyt v nemocnici – to už může být pro sociálně slabší lidi citelný zásah. Proč to neuděláte jako v Německu, kde jsou od poplatků osvobozeni nejchudší lidé, děti a důchodci?
Nechci, aby to znělo jako vymlouvání. Ale já jsem se dostal ke koaličním jednáním až úplně na konci, kdy už byla většina věcí domluvena. Nepočítal jsem s tím, že půjdu dělat ministra zdravotnictví. Kdybych u těch jednání byl, snažil bych se ovlivňovat sociální stránku věci. Takto jsem to dostal jako zadání, se kterým se nedalo hnout. Na druhou stranu: vezměte si, že když jde člověk do domova důchodců, tak odevzdává 85 procent důchodu. Což je dvojnásobek toho, kolik dělá denní poplatek za pobyt v nemocnici. Stokoruna denně může být problém u lidí, kteří leží v léčebnách dlouhodobě nemocných. Jenže mnozí by tam nemuseli být, kdyby souhlasili s tím, že budou převedeni na sociální lůžko. Takže je to bude motivovat.
Mimochodem, dá se po třech letech říci, že regulační poplatky snížily poptávku po péči?
Vím, že se říká, že nic neregulují, ale to je jenom povídání. Samozřejmě že si lidé zvykli, takže některé věci musíte znovu upravovat. Ale například příchod na pohotovost se devadesátikorunou zřetelně snížil. Na druhou stranu pediatři jsou lehce zaujatí, protože o třicetikorunu přišli, ale říkají, že když k nim přijde maminka se dvěma dětmi a nemusí za ně nic platit, řekne: tak se mi podívejte i na toho druhého.
Přesto je vidět, že s poplatky máte dost problém. Jak je potom můžete předkládat do sněmovny?
Je pravda, že kdybych dělal zdravotnickou reformu jako Heger, a ne jako člen TOP 09 a ministr vládní koalice, tak ji budu dělat v některých krocích jinak. Ale stoprocentní problém s tím nemám. Kdybych měl, tak prostě z vlády vystoupím.
Také možná budete „vystoupen“. Premiér Nečas před čtrnácti dny mluvil o tom, že se reformy připravují pomalu, čímž mířil i na vás. Počítáte s tím, že můžete být v červnu odvolán?
Slova premiéra jsem vnímal. On je sice vázán koaličními dohodami, ale pokud bude jeho stanovisko ještě v červnu platit, tak se mu podrobím. Nebudu prosit, abych ve vládě mohl zůstat. Nepokládám to za svůj jediný životní úděl. A nebudu mít problém, když z vlády odejdu. Nadstandard moc peněz neušetří
Kontroverzní částí reformy je standard a nadstandard. Jak odpovíte na výhradu, že se tak vytvoří dva druhy zdravotnictví – lepší pro ty, kdo peníze mají, a horší pro ty, kdo je nemají?
Seznam výkonů placených z veřejného pojištění bude s několika málo výjimkami stejný jako dnes. Těmi výjimkami budou například operace prováděné roboty. Jsou zhruba dvakrát tak drahé než standardní laparoskopický výkon. Ušetříme tak, dejme tomu, 40 tisíc korun, které zaplatí člověk, který bude robotickou operaci požadovat.
Za co ještě se bude platit?
Za oční čočky. Můžete dostat kvalitní, měkkou, která stojí pět tisíc. A pak jsou další, které stojí dvacet tisíc. Ty zlepší vidění o jednu dioptrii. Je to věc pohodlná, ale není zdravotně nezbytná. Také se bude platit za speciální obvazy, které jsou dvakrát dražší než běžná bílá těžká sádra. A také musíme definovat, jak platit za zdravotnické prostředky. Máte třeba různé typy ortéz – od levnějších až po ty, které stojí patnáct tisíc. Vznikne pracovní skupina. Ta bude hledat věci, za které by se mělo připlácet.
Co možnost zaplatit si za výběr operatéra?
To neplánujeme. A možnost připlatit si za zkrácení čekání na operaci také ne.
Můžete zaručit, že zavedením standardu a nadstandardu neklesne kvalita péče pro běžného pacienta, který na nadstandard nebude mít?
Ano. Na to dávám slovo.
Kolik peněz vlastně zavedení nadstandardu ušetří?
Málo. Náklady na roboty jsou plus minus čtvrt miliardy.
Stojí to vůbec za ten těžký politický zápas?
Zápas nesvádíme jen proto, abychom získali peníze. Jde také o to, aby si lidé, kteří na to mají, směli za luxus připlatit. Dnes vám v nemocnici mohou legálně nabídnout maximálně doplácení za luxusnější pokoj. Cokoli jiného je za hranou zákona. Krade se, ale ne tolik
Jste ministrem už devět měsíců. Dokážete už jasně říci, jestli se v českém zdravotnictví krade?
Krade se všude, takže asi i tady, ale je to těžko průkazné. Jsou případy, kdy narazíme na lékaře, kteří předepisují falešné recepty, kteří předepisují na mrtvé duše, stává se, že lékaři, kteří mají dva úvazky, v nemocnici a ve své praxi, si odnášejí fyzicky některé materiály. Takové případy znám a kde se to podařilo prokázat, tam byli ti lidé potrestáni. Ale nemyslím, že je to jev, který by zdravotnictví nějak devastoval.
Uděláte něco pro to, aby lékaři nemohli falešně vykazovat výkony, které vůbec neprovedli?
Chceme, aby měli pacienti přes internet přístup ke svým zdravotním účtům u pojišťoven. Ovšem je pravda, že v zemích, kde to udělali, to nevedlo k nějakému dramatickému zlepšení. Ale znám případy lidí, kteří si na internetu kontrolují své účty a přišli na to, že na ně lékaři vypisují falešné výkony. Ale jsem pro to, aby pacienti tento přístup měli, už třeba proto, že by někteří lékaři, kteří to dělají, mohli dostat strach.
Teď mluvíme v podstatě jenom o drobných. Jsou tu ale i mnohamiliardové nákupy, které už na první pohled vypadají pochybně. Proč nenařídíte IKEM, aby zveřejnil kompletně podezřelou dvoumiliardovou smlouvu s K Kardioportem – včetně všech dodatků a seznamu výrobků, které IKEM nakupuje? Sám přece navrhujete, aby všechny takové smlouvy byly na internetu.
Zkoumali jsme, jak se nakupují věci z kardiologie a kardiochirurgie, a to vyšlo pro IKEM relativně příznivě. Zakázka, o níž mluvíte, je asi dva nebo tři roky stará a byla u ní vládní komise. A ta konstatovala, že byla v souladu se zákonem. Že je to věc, která vypadá proflákle, je fakt a my jsme už také zakázali, aby se taková výběrová řízení v budoucnosti opakovala.
A s těmi, která proběhla, už zpětně nebudete dělat nic?
Pokračujeme ve zkoumání, ale jediná možnost, kterou máme, je, že prokážeme, že se nakupovalo výrazně dráž. Ale pokud se to neprokáže, je to na úrovni řečí, které se velmi snadno vedou. Paní senátorka Dornerová tvrdí, že zakázky, které se dělají přes kompletátory, jsou o třicet procent předražené. Nechali jsme si udělat velký audit od firmy KPMG, který se týkal zakázek téměř za dvě miliardy z let 2008–2010 na kardiologické a onkologické programy. Do auditu bylo zařazeno vždy zhruba deset nemocnic, každá dostala na nákupy zhruba devadesát milionů. V průměru vyšlo, že to bylo asi o tři procenta dražší, než by to možná muselo být. Nejdražší nemocnice v Liberci nakoupila jeden z balíků asi o jedenáct procent dráže. Žádných třicet procent.
Vrátíme se k zakázce IKEM. Jak si tedy máme vysvětlit, že IKEM chce nakupovat běžně dostupné zdravotnické výrobky za dvě miliardy přes prostředníka? A navíc přes firmu narychlo založenou, s anonymními majiteli?
Víte, takové řeči vedeme i my na ministerstvu, ale můžeme je využít pouze k tomu, že do budoucna řekneme: takhle, hoši, ne, takhle se to dělat nebude. Ale prokázat ex post, že se někdo choval kriminálně, se nám prostě nepovedlo, i když jsme se snažili. Na základě řečí pana ředitele vyhodit nemůžu.
Ale můžete aspoň nařídit, aby tu smlouvu, kterou stále tají, zveřejnili.
Tu smlouvu si opatřím, ale nemůžu slíbit, že ji budu moci zveřejnit, pokud tomu brání nějaká její ustanovení. Ale jak už jsme řekli, do budoucna budou všechny takové smlouvy veřejné, a pokud s tím nebude zájemce souhlasit, bude ze soutěže o zakázku vyloučen.
Hospodářské noviny, 6. 5. 2011, Rubrika: Rozhovor, str. 9