Heger: Koronavirus není morová epidemie, která skosí tři čtvrtě měst. Vládě nejde nic vyčítat

Ptám se vás jako nejdéle sloužícího ministra zdravotnictví v polistopadové éře. Oceňujete postoj české vlády, nebo vás její rozhodování a vystupování ohledně koronaviru irituje?

V tuto chvíli nelze vládě nic moc vyčítat. Tato epidemie je trošku zvláštní, protože Covid-19 je nová nemoc a nejsou s ní žádné zkušenosti. V takových situacích medicína vždy nadělá spoustu chyb, které se ex post snadno nacházejí. Ale žádné chyby fatálního rázu jsem nezaznamenal. Problém samozřejmě bylo, jak se musel upravovat původní záměr, tedy že všichni navrátilci z Itálie musí jít do karantény, kdy se později muselo znovu definovat, na koho to neplatí. Já bych to ale vládě nevyčítal. Rozhoduje pod velkým tlakem a musí to všechno dělat rychle. Když jsem byl v nejvyšších patrech politiky, dostal jsem sám školu, že opozice musí kritizovat za každou cenu, i kdyby nebylo co. Tady bych tedy opravdu radil umírněnost.

Když si vzpomenete na metanolovou aféru, kterou jste jako ministr musel pod tlakem řešit, vidíte nějaké paralely s dneškem?

Možná v samotném začátku. Taky to pro nás byla velká neznámá. My jsme v metanolové diagnostice taky nejdříve museli najít nějaký systém. Nechtěli jsme jednat zbrkle, a když se objevil první případ, nebylo snadné ho diagnostikovat. Stejné to bylo u koronaviru. Nám taky trvalo nějaký den, než jsme pochopili, že problém už překročil hranice Moravy a že musíme vyhlásit jakousi pseudoprohibici.

Co byste jako lékař, který má zkušenosti s vedením ministerstva, Adamu Vojtěchovi doporučil?

Jako lékař k tomu nemohu říct nic konkrétního, to počáteční váhání opravdu chápu. Podle mě se situace vyvíjí správně a třeba množství roušek a respirátorů vláda postupně doladila. Nemám žádné výhrady. Snad jen z politického hlediska bych řekl, že by měl být víc vidět někdo za hygienu, ne pořád jen ministr zdravotnictví. Už na začátku mohl reportovat hygienik nebo epidemiolog. Už ale aspoň vystupuje náměstek Prymula, který je vojenský epidemiolog.

Vnímáte jako deficit, že je ministr zdravotnictví právník, nikoli lékař?

Ne, to vůbec ne. Jen zkrátka nemusí před kamerou reportovat každou drobnost každé tři hodiny. Opravdu bych uvítal více výstupů odborníků s tím, že ministr má víc kočírovat ministerstvo uvnitř. Ale to je jen drobnost. Jinak bych chtěl říct, že v České republice jsou výborně vypracovány havarijní plány ohledně traumatologie a chemického nebezpečí.

Vidím tu také paralelu s povodněmi. Když tu byly poprvé, slyšeli jsme kritiku ohledně připravenosti. Ale podruhé a potřetí už politici reagovali racionálněji a rychleji.

Takže při příští epidemii očekáváte méně zmatků?

Já bych řekl, že už to bude rutinní. Teď je celá vláda nervózní a pod tlakem, vždyť to říká i premiér.

Jak hodnotíte, že vláda odmítala, aby testy na koronavirus dělaly i soukromé laboratoře?

Problém byl v tom, že na takové choulostivé věci musíte mít akreditaci. Jen tak na divoko to každý dělat nemůže. Kdyby tu už nebyl nikdo, kdo by diagnostikoval s licencí, šlo by o havarijní situaci a pak by se to dalo dělat i bez licence. Tak velké nebezpečí ale ještě nenastalo.

Vám nevadilo, když matka dvou dětí z Prahy 6 absolvovala v soukromé laboratoři test s pozitivním výsledkem a ministr Adam Vojtěch ji za ten postup zkritizoval?

To se záhy vyřešilo a patří to k těm zmatkům, které se na začátku dějí vždycky. Ale řekl bych, že si to všechno rychle sedne. Jak vidíte, vývoj je rychlý. Navíc bych tyto jednotlivé případy nebral tak vážně, ministerstvo se z toho velmi brzo poučilo.

Jestli byl před týdnem někdo nervózní, byli to praktičtí lékaři, kteří neměli jasno v tom, jaký postup je správný. Neměli moc instrukce, neměli roušky a dezinfekční gely. Je ale pravda, že ministerstvo svůj postup zpočátku nedomyslelo. Mám na mysli to, když ministr v první chvíli vyhlásil, aby všichni, kdo mají problém, zůstali raději doma a obrátili se na hygienu. Politici měli už na samém začátku víc mluvit s praktickými lékaři. Mělo se s nimi víc pracovat, měli být pořádně zásobeni rouškami a dalšími věcmi. A ministr měl skutečně vystoupit a lidem říct, ať roušky a dezinfekci neskupují ve velkém.

Co říkáte na kritiku některých odborníků, že vláda s testy na koronavirus šetří a že nakažených jsou ve skutečnosti stovky?

No… Je pravda, že staří a nemocní jsou ohroženou skupinou a medicína by je na to měla připravovat. U nás byl dost velký problém s chřipkou – staří lidé jsou tu očkováni méně než na Západě. Naše populace v tom není dostatečně poučená. Tam vidím prostor k nápravě. Ale v tomto případě mluvím konkrétně o chřipce, protože na koronavirus očkování nemáme.

Čí je to chyba?

U nás se říká, že pokud jde o zdravý způsob života, jsme zdravotně negramotní. Lidé na svůj život kašlou. A nestarají se, aby jedli a pohybovali se správně. Populace je bohužel pořád vychovaná jako za minulého režimu. To byly doby, kdy se o sebe lidé nemuseli starat. Lidé na Západě se o sebe bojí daleko víc.

U nás byl proveden necelý tisíc testů, v okolních zemích několikanásobně víc. Ministerstvo zdravotnictví ale tvrdí, že to je v pořádku.

No, nevím. Ta nemoc se nešíří dramaticky rychle. Velký problém je, že celá řada nakažených lidí nemá žádné příznaky. To je ovšem také dobrá zpráva – znamená to, že tato nemoc nebude mít obrovskou smrtnost.

Nečekal byste, že vláda bude mírnit nálety lidí na drogerie a lékárny?

Nevím, jestli by to pomohlo. Ale velmi se mi nelíbí, že se respirátory, které byly za dvě stovky, najednou prodávají za patnáct set. Na to ale vláda nemá moc páky.

Jaký očekáváte vývoj epidemiologie?

Jsem spíš optimista. V posledních dnech jsem několikrát zaznamenal, že to přeháníme a že to nebude tak hrozné. Já s tím souhlasím. Smrtnost je relativně malá. Velmi brzy se to zklidní.

Mluvíte v řádu týdnů nebo měsíců?

Mluvím v řádech týdnů. Tady stačí, že lidé chápou, že něco není v pořádku a že si musí dávat pozor. Vzhledem k tomu, že karanténa je provizorium a že lidé nejsou zavřeni na celách, jsou to adekvátní opatření. Včetně zavírání škol. Je to rozumné.

Máte strach?

Ne. Já jsem fatalista.

Prostě „když mám umřít, tak stejně umřu“?

Jsou věci, které nemůžete ovlivnit. Nemusím se z toho zbláznit. Tohle není morová epidemie, která by skosila tři čtvrtě měst. V autě a při sebevraždách zemře víc lidí. Jen se o tom tolik nemluví.