Hanáková: Prozatímní ředitel musí dokončit rozpočet ND

Národní divadlo vypadá, jako by se rozpadalo na jednotlivé soupeřící scény, které spolu nejsou tak úplně ochotny spolupracovat. Na dopoledním setkání ministryně kultury se ukázalo, že činohra bude držet stávkovou pohotovost a k ní se po třetí hodině odpolední přidal i balet Národního divadla. Oproti tomu například orchestr divadla, nebo celá Státní opera tvrdí, že se tak úplně necítí být reprezentováni současným zbylým vedením divadla. A že za ně budou asi mluvit odboráři. Kdo tedy teď vlastně vede Národní divadlo? A znovu, ta mnohokrát opakovaná a zatím nikdy důvěryhodně nezodpovězená otázka, proč byl vlastně v pátek odvolán ředitel Národního divadla Černý? Přeji vám dobré odpoledne, začíná Dvacet minut Radiožurnálu.

Ministryně kultury Alena Hanáková je dnes hostem Dvaceti minut. Vítejte ve vysílání, paní ministryně.

Dobrý den vám všem. Spíš dobré odpoledne, v této chvíli.

Víte paní ministryně, mně jako novináře a mám pocit, že ani veřejnosti zatím nikdo tak úplně nezdůvodnil, proč vlastně v pátek dopoledne byl odvolán ředitel Národního divadla Ondřej Černý.

Jsem přesvědčena o tom, že jasné důvody, které vzešly z toho, nebo které podnítily mé rozhodnutí, byly řečené na tiskové konferenci, dejme tomu. A jestli bych mohla, já je teda akorát znovu možná i přečtu, protože budou úplně přesné a nechtěla bych, aby dál se to rozvádělo a zavádělo zase do nějakých jako drobností, které by to mohly ovlivňovat, třeba i negativním směrem. Jestliže byly méně či více zdůvodnitelné pro někoho, to už je druhá věc. Pravda je ta, že v daném okamžiku ty důvody, které jsem uvedli, se nám zdály natolik vážné, aby jsem k tomuto kroku přistoupila.

A které to byly důvody? Tedy možná pro moji paměť.

Dobře, takže možná pro vaši paměť a možná i pro paměť dalších. V každém případě byl trochu problém s tím, že pan Černý do této chvíle nebyl dokončen rozpočet a vlastně pan Černý sdělil, že není schopný vlastně s tou částkou, která byla navržena na rozpočet dál tento rozpočet aspoň sestavovat. Aspoň v té chvíli, kdy byl o to požádán. Další byl problém ten, že když jsme tedy u peněz, tak snaha o to, aby se v rámci tedy Národního divadla hledaly úspory, byla velmi omezená, malá nebo často i nulová. Možná, že by bylo taky dobře říci, že pokud sestavovali nové dramaturgické plány v Národním divadle, tak byly představeny panem Černým bez jak rady Národního divadla, bez jasné představy o tom, jaké budou výnosy, jaké budou náklady těch jednotlivých inscenací a vlastně vlivu na umělecké, ekonomický dopad na Národní divadlo. Dále i Ministerstvo ...

Můžu se jenom, paní ministryně, zeptat, dostal od Ministerstva kultury pan ředitel Černý nějaké varování?

Pan Černý vlastně komunikoval celou tu situaci ohledně tedy ekonomické situace, která byla vlastně stěžejní s panem náměstkem Sankotem, který to má na starosti, a který k tomu byl samozřejmě pověřený, aby tyto věci diskutoval i s panem Černým, s panem v té chvíli ředitelem tak, jak komunikoval i s ostatními řediteli příspěvkových organizací, takže nebylo to nic zvláštního, nic mimořádného.

To znamená, že panu řediteli bylo řečeno, podívejte se pane řediteli Černý, když to nezvládnete s těmi penězi, které jsou k dispozici a když nebudete hledat v Národním divadle úspory, tak se na nás nezlobte, ale nemůžete být dále v čele této instituce?

Ale to přece ví každý ředitel své instituce. To ví přece i každý ministr, že musí pracovat s rozpočtem, který dostane a nezbývá mu nic jiného a musí hledat možnosti, jaké jsou ty nejlepší, aby jako se s rozpočtem pokud možno co nejvíce vyšlo. Takže to není ...

Jak si vykládáte, paní ministryně, to, že ..

... to není jako nic zvláštního.

Dobře a jak si vykládáte to, že v tuto chvíli už bývalý ředitel Národního divadla Ondřej Černý říká, že teprve v momentě, kdy řekněme, v té nové situaci zpracoval rozpočet a poslal ho takříkajíc ke zkouknutí na ministerstvo, tak teprve tehdy došlo k rozhodnutí, že bude odvolán.

Mě osobně tato informace jako pod roku, že by odeslal hotový, zpracovaný rozpočet. O tom skutečně nevím. Ani nevím přesně, co pan Černý, nebo pan doktor Černý jako okomentovává, celou touto situaci, takže v tuto chvíli bych to nechtěla ani okomentovávat já, protože opravdu jsem to neslyšela, co říká.

To je, to, co jste teď tady říkala, paní ministryně kultury, tak to je vlastně už několikeré vysvětlení. Protože nejdřív jste mluvila o, řekněme, nedobře nastavených procesech. Váš náměstek Martin Sankot mluvil o tom, že, řekněme, klesá počet návštěvníků, klesá umělecká úroveň v Národním divadle a vy teď tady říkáte další tři ještě úplně jiné důvody.

Já neříkám další tři úplně nové důvody. Já mám tady před sebou papír, na kterém mám jasně napsané to, co včera říkal pan náměstek Sankot, tedy co říkal na té tiskovce a co se týká té úrovně tedy jako umělecké, tak k tomu vlastně dneska, tady z toho důvodu se sešel i on s těmi, kteří přišli do Národního divadla a vlastně v závěru se za tyto výroky, které připouštím, byly nešťastné, samozřejmě omluvil. Tak jak dopředu říkal.

Proto se, paní ministryně, na ně ptám. Jakou relevanci potom mají všechny ostatní důvody, když takto zásadní, že klesá umělecká úroveň Národního divadla a že klesá počet návštěvníků této instituce, bere o den později váš náměstek a prozatímní ředitel zpátky a říká, že se nezakládají na pravdě. Tak, jako relevanci mají ty ostatní důvody?

Relevanci určitě mají, protože se na pravdě zakládají.

Stejně jako se zakládaly ještě včera na pravdě ty ...

Myslím si, že to nedá se takto jako spojovat.

Jak to, že ne?

No, já to tak ani nechci spojovat. Já to prostě nebudu spojovat, protože jsem přesvědčená o tom, že znovu říkám, dle mého názoru, toto bylo nešťastný výrok, bylo na panu náměstkovi. On toto vyřknul, on sám potom uznal, že tento výrok neměl vůbec říkat, že to bylo skutečně nešťastné, my jsme o tom i ráno spolu jako mluvili a všem umělcům se omluvil. Já k tomu v této chvíli ani, myslím si, že nemám co říct, protože si myslím, že ta omluva byla na místě a že my jsme celou tuto situaci posuzovali především z pohledu ekonomického, manažerského a taky vy jste říkal o procesech, samozřejmě k tomu patří i procesy nastavení nových procesů, protože jsme vycházeli samozřejmě i z auditu, nebo z analýz, které byly zpracovány vlastně pro Ministerstvo kultury, které tato první analýza byla zadaná vlastně exministrem panem Besserem, byla dokončena v dubnu, ale to bych se zase opakovala, tak jak všechno ostatní, jo.

Tohle všechno, paní ministryně, vědí i naši posluchači. Mám ještě dvě otázky, prosím, na vás. Vy jste mluvila o tom, že váš pan náměstek Sankot a člověk, který je pověřen vedením Národního divadla v současné době po odchodu Ondřeje Černého, tak že se omluvil za svá slova dnes na tom setkání zaměstnancům Národního divadla, ale mě na tom zajímá to, s čím on to spojil? On přece říkal, já se vám omlouvám za ta slova, nezakládala se na pravdě a protože si vás vážím, mluvil k zaměstnancům, budu se jako prozatímní ředitel snažit, aby vaše platy byly na dostatečné úrovni. Není to nějaká nabídka na, řekněme, téměř hodna uplácení?

No to snad ne, jajdamane. V čem by se to uplácelo? V tom, že jako nabídne, že pomůže tak, jak bylo slíbeno, pomůže s podporou toho, aby do Národního divadla přišlo, přišla, přišlo třeba více peněz na platy?

Teď tomu úplně nerozumím, paní ministryně, vy jste mi před malou chvílí říkala, že musel Ondřej Černý odejít i z toho důvodu, že nebyl s daným balíkem peněz schopný sestavit rozpočet a najednou říkáte, že jeho následovník a váš náměstek říká, že je schopen přinést více peněz.

On neříkal, že je schopen přinést více peněz. Že se bude snažit, že se bude snažit ...

On sliboval, ano, že se bude snažit, aby platy byly na dostatečné úrovni.

... dělat všechno pro to, aby ty platy se dostaly na dostatečnou úroveň.

Byl to marný slib, nebo hozený jen tak do větru, nebo je schopen ty peníze sehnat a přinést do Národního divadla?

No, marný slib, jestli to bude, nebo nebude, to se pozná. Hozený do větru, to nepředpokládám a pokud se povede ta snaha skutečně je, aby se do Národního divadla přineslo pro zaměstnance opravdu více peněz. Vy dobře víte ...

Jakou souvislost to má s tím, že musel Ondřej Černý odejít kvůli tomu, že nebyl schopen pracovat s tak malým množstvím peněz. Proč se nemohly ty peníze přinést za jeho ředitelování? Když se mohou přinést za ředitelování Martina Sankota?

Já možná, si myslím, že v této chvíli spojování toho, co řekl pro omluvu pan Sankot zaměstnancům, s tím, co nás vedlo, nebo co mě vedlo nakonec tedy k podpisu, který ukončil vlastně panu Černému pozici, nebo na pozici, skončila ta pozice ředitele Národního divadla, já bych v této chvíli vůbec nespojovala, protože to s tím jako ani se spojovat nedá. V každém případě, pokud ředitel jakékoliv příspěvkové organizace řekne, že nemůže sestavit rozpočet s danou částkou peněz, všech se ponižovaly peníze. Já jenom pro zajímavost řeknu, že ...

Paní ministryně, jenom abychom si rozuměli. Já tomu úplně rozumím.

Tak to jsem potom ráda, že tomu rozumíte.

Pevně doufám, že tomu rozumí i naši posluchači Radiožurnálu.

Já si myslím, že ano.

A přesto si myslím, že je hodné zmínit, že následovník odvolaného ředitele slibuje, že se vynasnaží přinést do Národního divadla více peněz. Jak to chce dokázat, když směrem k předchozímu řediteli od Ministerstva kultury bylo jasné dost, víc peněz nebude?

V případě, že do příštího roku máme před sebou, je to vlastně slib, předpokládám, nevidím do hlavy pana náměstka, ale předpokládám, že to byl slib pro příští rok a jediný způsob, jak můžeme navýšit komukoliv a přidat komukoliv peníze, komukoliv z jakékoliv příspěvkové organizace, jediný jeden a to je ten, že můžeme diskutovat, komunikovat a jednat s Ministerstvem financí. V případě, že Ministerstvo financí bude mít zdroje a uvidí se, že je nějaká rezerva, která může být vydaná na podporu třeba i platů, pak samozřejmě tyto peníze tam můžeme dostat. To je jediný způsob, jakým to jde udělat. Takže jednáním, komunikací s ministerstvem financí.

Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, dnes je mým hostem ministryně kultury Alena Hanáková.

Paní ministryně, řekněte mi ještě jednu věc. Kdo teď podle vašeho názoru vede Národní divadlo?

No, tak oficiálně samozřejmě vede Národní divadlo všichni umělečtí šéfové a všichni ti ředitelé těch složek, které se starají vlastně o chod Národního divadla. No a v této chvíli pověřený vedením Národního divadla je pan náměstek Sankot, takže i ten samozřejmě je tam zařazený.

Víte, proč se na to ptám? Když jsem poslouchal záznam z toho vašeho dopoledního setkání se zaměstnanci Národního divadla, tak to působilo jako když je Národní divadlo rozpadlé na několik zájmových skupin.

To máte pravdu, no.

Je to opravdu tak? Drží Národní divadlo pohromadě?

Víte, já si myslím, že každý takové společenství lidí, nedá se očekávat, že bude to jeden stmelený celek a že všichni budou mít jednotný jeden názor. Dobře říkáte to, že když ten, kdo poslouchal a měl možnost teda vidět a slyšet vlastně reakce v Národním divadle, myslím si, že tam byli především umělečtí jako pracovníci, nebo z té umělecké sféry, tak najednou měli pocit a já jsem z toho měla, nabyla dojmu, že vlastně a znovu, promiňte mi, vrátím se k té první analýze, která říkala, že právě tady tento rozkol a tady tento rozpad uvnitř Národního divadla, že hrozí a že vlastně vztah k panu, v té chvíli k panu řediteli Černému, není zcela dobrý. I jako manažersky. Jenom taková zkratka. A já dneska, když se vrátím k tomu setkání, tak jsem najednou skutečně měla pocit, že ta jednotnost tam není. Že názorově se skutečně i soubory rozchází a i uvnitř souborů, což je zřejmě přirozené, není zcela jednotnost v tom názoru, jestli tedy to odvolání a ta cesta dopředu, ty kroky dopředu, nebo ty kroky, se dějí, jsou správné, nebo naopak, jako jestli jsou špatné.

Vy jste, paní ministryně, celému tomu shromáždění a vlastně všem zaměstnancům Národního divadla nabídla, že mohou ze svého středu nějakým způsobem blíže nespecifikovaným ...

Nejenom, že nabídla, nejenom že nabídla, já jsem se setkala ...

Pardon, že mohou vybrat nějaký počet lidí, nějakou uzavřenou skupinu, která by s vámi jednala. A o poměrně širokém okruhu otázek. Od toho, kdo by měl vybírat nového ředitele, kdo by měl být novým ředitelem Národního divadla, až po to, jaká debata by se měla vést o tom, jestli, řekněme to /nesrozumitelné/ Národního divadla a Státní opery byl mělo takto fungovat. Tak mi řekněte, jak daleko je případná úvaha o tom, že by  Národní divadlo a Státní opera byly zase od sebe?

Víte, v této chvíli já nechci uvažovat o tom, jak daleko to je, protože to je úvaha, která, se kterou teďko opravdu pracovat nebudu. Prostě od prvního ledna začala probíhat jaksi připravovaná, více či méně diskutovaná transformace a to, co sem dneska nabídla v Národním divadle, tak to vyplynulo z naší jakési, jedna ze zájmu, protože jsem přesvědčená o tom, to říkám už podruhé vlastně tento výraz, že je dobře, když se ji lidé z Národního divadla budou podílet na věcech, které se jich nepřímo týkají. Já jenom chci říct, já jsem se ...

Moc se omlouvám, paní ministryně, opravdu se zaměstnanci Národního divadla mají podílet na metodice a na samotném výběru svého budoucího šéfa, tedy ředitele?

Proč by nemohli mít své názory a připomínky? Já vám to řeknu, já vám to řeknu tak. To jsem právě chtěla říct, když jste mě v tom zastavil. Já jsem se včera setkala s vedením Národního divadla a vzhledem k situaci, k jaké jsme vlastně dospěli, k tomu obrovskému tlaku a napětí, které vzniklo, tak vlastně jsme se snažili společně najít cestu toho zklidnění. A jedna z těch forem, nebo z těch jakoby jaksi názorů, či návrhů ze strany i vedení Národního divadla bylo, aby jsme se spolu sesedli a aby měli možnost alespoň vyslovit názorově, co by si přáli a jak by to mělo vypadat.

Já tomu, paní ministryně, úplně rozumím.

V konečné fázi stejně musí rozhodnout Ministerstvo kultury, potažmo já.

A teď mi jenom řekněte, já se s dovolením vrátím opět k té situaci mezi Stání operou a Národním divadlem. Z toho dnešního setkání bylo cítit, že tam panuje minimálně u některých souborů velká nespokojenost s tím, že vůbec ke sloučení došlo. Tak, jaký je teď stav? Je ten stav, že začínáte novou debatu o tom, jestli vůbec takto bude Národní divadlo vypadat?

V této chvíli určitě začínáme debatu především o tom, jak bude vypadat výběrové řízení na nového šéfa, jak bude vypadat, případně jaké podmínky by měl dostat a jaký by měl být i ten nový šéf. Já jenom mluvím o tom, co by si i přáli, vlastně vedení Národního divadla, aby se případně mohli podílet názorově na tom. Bude určitě probíhat diskuse o tom, jestli a v jakém časovém, jaksi limitu, budu, nebo se domluvíme na tom, co se jsem já sama říkala, že pan náměstek Sankot nepovede samozřejmě to Národní divadlo do, třeba až do té doby, než bude vybrán nový šéf, takže jestli ten čas omezíme a navíc budou ti, kteří budou v rámci toho našeho setkávání mít šanci mi říct a natypovat lidi, kteří ze svého středu, vlastně z toho případně vedení, kteří by byli schopní a vést Národní divadlo do té doby, než se skutečně vybere nový šéf divadla. Takže já v okamžiku, já to možná ...

Jestli tomu dobře rozumím, tak Martin Sankot sedí, řekl bych, na velice nejisté židli.

V této chvíli Martin Sankot, můžete to i takto říct, pravda je ale ta, že Martin Sankot od začátku věděl, že na této židli, jak říkáte, použiju váš obrat, bude takzvaně sedět do té doby, co nejkratší doby, bude to co nejkratší doba, nezbytně nutná k tomu, aby se dokončil především rozpočet pro příští rok, aby některé ty procesy, které se nám zdály být, to slovo už snad ani nemáme moc rádi, po těch několika dnech.

Vy ho používáte, paní ministryně.

Já vím no, ono se to tak skutečně nazývá, ale ...

Já nevím, co si pod tím představit, se přiznám.

Všechny, všechny děje a věci, které jsou uvnitř divadla, kterými se nastavují všechny.

Dobře, pojďme to prosím zjednodušit. Řekněte mi, jak současný prozatímní ředitel vydrží dlouho na své pozici?

V každém případě současný prozatímní ředitel musí dokončit rozpočet na příští rok.

To se dá udělat za měsíc.

To se dá možná udělat za kratší dobu. Takže pokud se ukáže, že celá tady tato, tato věc bude dokončena a my jsme se na tom, o tom dneska i bavili, dokonce i včera jsme se o tom bavili, v co nejkratším čase tak, aby to bylo dokončené. Nebudu mít problém s tím, aby v tu dobu, nebo v tom čase, kdy se bude sestavovat a dokončovat tyto věci, aby byl natypován člověk, který ze středu vlastně z těch lidí, kteří momentálně v divadle pracují, aby dále vedl a byl jmenován do čela Národního divadla do té doby, než bude dokončeno výběrové řízení. A my jsme taky avizovali, že ten čas bude maximálně, maximálně vlastně do výběru, my jsme předpokládali, že ten výběr by mohl být dokončený koncem prosince, a to je maximální čas. To neznamenalo, že tam po celou tuto dobu bude. Říkali jsme to i na té tiskové konferenci.

Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Mým dnešním hostem je ministryně kultury Alena Hanáková. Paní ministryně kultury, ještě jedna otázka z jiného ranku, byť stále z ranku kultury. Ta situace, která nastala v Poslanecké sněmovně poté, co byly takzvané církevní restituce, tedy zákon o narovnání vztahu mezi církvemi a státem, řekněme odsunuty. Hlasovalo se o nich teď rovnou. Otevřel se tím prostor, že by se ten kompromis vyjednaný mezi církvemi a státem, či politickými stranami nějak měnil, budou se přejednávat církevní restituce?

Jakýsi prostor se možná otevřel, ale v této chvíli trošku, no v této chvíli to uzavřený, uzavřený materiál, se kterým se pracuje a já sama za sebe mohu říct, že nevidím moc velký prostor k tomu, aby se ještě dále a více přepracovával i když samozřejmě nedá se to vyloučit, protože snaha o schválení církevních restitucí je mimořádná a v historii těch posledních dvaceti let vlastně už minimálně podruhé, že.

Co by se muselo stát, aby se do toho materiálu, jaksi aby se ten materiál otevřel a začalo se jednat o jeho parametrech?

No, v každém případě, v každém případě všechny ty strany, které se scházely, ať už to byly, ať už to byly církve, nebo samozřejmě zástupci státu, by se musely znovu sejít, znovu by se musely shodnout na těch nových podmínkách a na těch nových změnách. Samozřejmě pak tady do toho vstupuje, kdo jiný, než koalice, která se musí taky dohodnout na tom, jestli jako vůbec, jako tento materiál podpoří, nebo ne, takže pokud by tento proces nastal, což samozřejmě nemůžu v tuto chvíli vyloučit, ano může se stát i to, byl by, nebo netrval by určitě pár týdnů. Určitě by to byl proces zase, který by trval jako delší čas.

Tak. Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Ministryně kultury Alena Hanáková byla jejich hostem. Děkuji za váš čas. Hezký podvečer.

Já vám děkuji za pozvání. Přeji vám všem krásný zbytek dne.