Hanáková: Jsem nesmělá, ale léčím se

Před dvěma týdny poslanci schválili církevní restituce. Jak moc to považujete za svou zásluhu?

Naskočila jsem do rozjetého vlaku, neznala jsem cestu, kterou už urazil, a to byl velký handicap. Nicméně o tom, že církevní restituce mají být, jsem byla přesvědčena od samého začátku. Oproti panu Besserovi jsem byla v nevýhodě, protože on procházel všemi zásadními jednáními. Byl tedy přímo u tvorby toho zákona. Jeho pohyb v problematice byl tak úplně jiný, než když jsem já musela procházet stohy materiálů.

Je v podstatě jisté, že senátoři zákon vetují a pošlou vám ho zpět. Chystáte nějaký zásadní projev, ve kterém kolegům jasně vysvětlíte, jak je návrat majetku církvím prospěšný?

Já mám v bytě silnou složku, kde mám všechny své úvodní a závěrečné řeči v parlamentu. V tomto případě si ale myslím, že je pronášení nějaké řeči k ničemu. Když poslouchám, co tam přednáší opozice, je to demagogické vyprávění o naprostých nesmyslech. Tam nemá vůbec význam vystupovat.

To jste si tak jistá, že Senát přehlasujete?

Myslím, že je ve sněmovně dost velká podpora, aby se to dotáhlo do konce. Ti, kteří restituce chtějí podpořit, mají jasno. A ti, kteří jsou proti, ty už nepřesvědčíte.

Šla byste opět restituce obhajovat do televize? Anebo by to skončilo jako vaše první vystoupení, kde vás moderátor ztrapnil (v pořadu ČT Události a komentáře ze 7. 2. 2012 Hanáková vůbec nedokázala vysvětlit, jak se došlo k sumě, která má být církvím navrácena, pozn. red.)?

V tom pořadu jsem byla od té doby už několikrát, ale nevyhledávám to. Vím, že to bylo tehdy předčasné. Nechci komentovat tu situaci, která nastala, proč k tomu došlo, jak k tomu došlo. Prostě se tak stalo, bylo to předčasné a je to škoda. Poškodilo to nejen církevní restituce samé a mně to hodně ztížilo nástup do funkce. Bylo to pro mě i ponaučení. Pochopila jsem, že pokud člověk do takové diskuse půjde, nesmí tam jít jen tak. Těch pár základních informací v té chvíli vůbec nestačilo. Mělo to ale i negativní posun. Dostala jsem totální a úplný blok k médiím jako takovým. Nevěřila jsem sama sobě a přestala jsem věřit novinářům, že jsou schopni být slušní a korektní a nechovají se jak divá zvěř, která jakmile ucítí krev, tak se oběti nechce vzdát. Drtí ji, i když to už nepřináší vůbec nic.

Už jste se toho bloku zbavila?

Z velké části ano, ale myslím, že už se nikdy nezbavím těch obav. Myslím si, že je to lepší, ale obavu z médií mám trvalou. Moje rozpoložení vystihuje jeden název filmu: Jsem nesmělá, ale léčím se.

Právě kvůli vašemu ostychu na vás hodně lidí nahlíží jako na takovou šedou myš. Jste na ministerstvu opravdovým pánem a máte věci pevně v rukou?

Ano, mám věci pevně v rukou. (Směje se.)

Ptám se jen kvůli tomu, že někteří vaši předchůdci to tak rozhodně neviděli. Například režisérka Helena Třeštíková (ve vládě Mirka Topolánka vydržela v roce 2007 dva týdny, pozn. red.) se svěřila, že skončila, protože za ni spoustu věcí na ministerstvu rozhodovali jiní.

Kompetence jsou jasně dané, právo veta má vždycky hlava úřadu. Tak to je. Oproti paní Třeštíkové mám jednu výhodu a ty věci mě tolik netrápí. Na rozdíl od ní jsem totiž prošla úředním životem na radnici a jsou mi více jasné. Musíte zkrátka dodržovat zákony, vyhlášky, předpisy a podobně. Toho manipulačního prostoru zas tolik nemáte. Paní Třeštíková měla pravdu v jednom: já si tady mohu vymýšlet sice kdovíco, ale nakonec spousta věcí je osekaných. Jsou tu mantinely, ve kterých se musíte pohybovat.

Nesetkala jste se někdy s tím, že se vás snažili úředníci obejít?

Taky vám někdy ze strany úředníků přijdou věci, které musíte zarazit.

A co třeba? Co jste jim zarazila?

Bylo toho více. Úplně poslední věc byla různá setkání bez mého vědomí kvůli restrukturalizaci Národního památkového ústavu ze strany ředitelky. Já jsem mírná povaha, ale dokážu zakročit. Když se rozčílím, tak už to stojí za to. Naposledy to bylo na tripartitě, kdy jsem sprdla všechny odboráře naráz včetně šéfa odborů pana Zavadila a řekla jsem, že už mezi ně nikdy nepřijdu.

Co vám udělali tak hrozného?

Oni zkrátka předložili svoje názory a řekli, že už nikdo nic dalšího nepronese. Nedali nám žádný prostor.

Na ministerstvu teď máte aktuální kauzu ohledně hospodaření Státní opery. Váš bývalý náměstek Radek Zdráhal už kvůli tomu podal trestní oznámení. Podá ho i ministerstvo? A na koho?

V okamžiku, kdy mi byl audit předložen, z toho konkrétní trestní oznámení nevyplývala. V této chvíli procházíme hospodaření opery ještě jednou. Chceme mít vlastní podklady, abychom věděli, jak postupovat dál. Jestli to řešit trestním oznámením, nebo jinak. Hotové to bude do konce prázdnin, pak řeknu verdikt. Do té doby nechci naznačovat, co z toho auditu vyplývá.

Šušká se, že by se Národní divadlo a Státní opera měly po čtyřech měsících spojení opět rozdělit. Zaslechla jste to?

To jsem zaznamenala také. V tuto chvíli jsem zásadně proti. Dokážete si představit ten blázinec? Samotné spojení není zas tak veliký problém. Že by tam mělo vzniknout jedno vedení, také není problém. Já ale spíš mám vnitřní dilema v rozčlenění a podobě souborů, které v těch budovách budou působit. Nejsem úplně přesvědčená, že je dobré, aby byly v Národním divadle a ve Státní opeře soubory, které se věnují stejným věcem. Tedy jak činohře, tak baletu, tak opeře. Myslím si, že opera by měla uvádět hlavně operu a balet. Divadlo zas především činohru. Tak je to podle mého logické.

Máte už kandidáty na šéfa tohoto divadelního kolosu?

Máme vytipované osoby. Jména vám neřeknu. Jsou to lidé, o kterých se hodně mluví. Vést takovéto vícesouborové divadlo totiž každý neumí. Tipujeme lidi a s každým se chceme sejít. Vybírat z nich budeme i za pomocí odborníků. Já sama vím už o jednom z nich, který se vylupuje jako nejvíce vhodný. Kdo to je, vám neprozradím.

Další důležitou novinkou, kterou váš úřad připravuje, je nový zákon o kinematografi i. Hraje se v něm hlavně o výši pobídek pro zahraniční filmaře, kteří se tu rozhodnou natáčet. Kolik chcete v příštích letech mezi cizí štáby rozdělit peněz?

Když se podíváte do Anglie nebo Německa, činí tam pobídky asi 800 milionů korun ročně. Což je množství, které i podle nás je dostačující. Kdyby se nám povedlo, abychom se postupně dostali na tuto úroveň, bylo by to výborné. Fungovat bez pobídek už vlastně vůbec nejde. Zavedli je téměř všechny státy a my se z toho můžeme jen stěží vyčlenit.

Letos bylo na pobídky vyčleněno 300 milionů, které byly rozebrány hned na začátku roku. O jaké filmy jsme například přišli?

Například o pátý díl Smrtonosné pasti s Brucem Willisem, což je docela škoda. A ještě se odložil velkofilm Grey Man s Bradem Pittem. Našemu odboru se podařilo štáb filmu zatím uchlácholit, aby si natáčení přesunul o rok, a dostal tedy pobídku.

V běhu je digitalizace kin kvůli plánované distribuci filmů jen v digitální podobě. Nebude to poslední rána pro kina v malých městech a na vesnicích, které nebudou mít z čeho digitalizaci zaplatit?

Je to tak. V mnoha případech kina skončí nebo už skončila. Jsou obce, které buď vůbec nemají šanci digitalizaci zaplatit, nebo velmi zvažují, zda má vůbec cenu držet jejich kino při životě. Zejména města poblíž velkých center, například i Vizovice (Hanáková tam v letech 2006 až 2010 starostovala pozn. red.), doplácejí na to, že lidem už nestačí malý sál a odjíždějí do velkých měst za poutavějšími tituly. Nicméně ministerstvo kultury podporovalo kina dotací na digitalizaci a dosáhlo na ni poměrně hodně uchazečů.

Co se týče dotací, váš předchůdce Jiří Besser se chystal prověřit, kdo příspěvky od ministerstva kultury vlastně dostává. Měl totiž indicie, že peníze často končí na stejných místech. Víte, kam peníze posíláte?

Rozhoduje čistě sám projekt. Nezávisí to na oblastech, regionech, ale na kvalitě dané žádosti. Bylo by ale zajímavé zjistit, kam ty dotace opravdu jdou. Jsou takové zapomenuté oblasti v republice, kde by si podporu nějaké kulturní činnosti určitě zasloužili. Kultura totiž táhne turisty, a proto by měl mimochodem cestovní, turistický ruch patřit pod nás.

A heleme se. Chtěli byste si cestovní ruch utrhnout v rámci plánovaného slučování ministerstev?

V rámci spojování ministerstev jsme o tom velmi přemýšleli. Cestovní ruch úplně logicky patří ke kultuře. Právě kultura sem natahuje cizí návštěvníky. Nepojedou se sem podívat do továrny na boty, ale přijedou do Prahy, kde je spousta památek a atmosféra, kterou dělá právě kulturní zázemí. Kdybychom to měli, mohli bychom například v rámci propagace České republiky nabízet zahraničním filmařům alternativní lokality, které ani neznají. Do daných regionů by navíc přišly peníze.

Jak je váš plán životaschopný? Už jste o tom hovořila s předsedou vlády?

Nemluvila jsem o tom s premiérem. Je pravda, že nás ta myšlenka neopustila. Nemyslím, že ministerstvo pro místní rozvoj je ten správný úřad, pod kterým by měl být cestovní ruch začleněn. Určitě se pokusíme to zvrátit.

A teď trochu ke stavbám, o kterých musíte rozhodnout. Bude se bourat točna v Českém Krumlově?

To je docela závažné téma. Když jsem se kvůli točně byla poprvé podívat do Českého Krumlova, byl to pro mě obrovský zážitek. Prošla jsem úžasným zámkem, dostala jsem se do ještě úžasnějšího barokního divadla, prošla do parku a přímo v jeho nervu jsem spatřila monstrum. Byla jsem úplně v šoku. Moje asistentka pronesla: „To je jak skokanský můstek.“ Opravdu jsem se přesvědčila, že v této podobě nemůže točna v barokním parku být. To je naprosto jasné.

Bude se bourat, zmenšovat nebo přesouvat? Jaká varianta je v tuto chvíli nejpravděpodobnější?

Snahou ministerstva je, aby se zachovala točna a UNESCO. Jako ministryně kultury budu v prvé řadě ochraňovat UNESCO. Jsou tam různá řešení, která se hledají. Například, že by byla točna rozkládací, nebo že by se zasouvala pod zem. Ve hře je i přesun za hranici barokního parku. Už jsou tam vytipované pozemky, kam by se dala umístit. Byl by jen trochu problém s výkupem některých z nich. Pokud točnu nevyřešíme, budeme mít velký problém s přihlašováním dalších českých míst do seznamu UNESCO.

Jak vypadá debata o Národní knihovně?

Kvůli verdiktu soudu, který rozhodl, že chobotnice Jana Kaplického neměla vyhrát, se k tomu budeme muset nějak postavit. Aby ale nová budova knihovny vyrostla, měl by na ni někdo vyčlenit peníze. Peníze, které byly, se investovaly do zázemí Národní knihovny.

Líbil se vám vůbec blob?

Když jsem knihovnu viděla v prostředí, kde měla stát, tak mě to šokovalo. Kaplického návrh knihovny je velmi nadčasová věc. Nepochybně by ale do budoucna měla hodně příznivců a do Prahy a České republiky by přitahovala turisty z celého světa podobně jako Tančící dům. Umělecké dílo prostě musí šokovat, oslovit. Mám pro to příměr ze Zlína. Do jeho centra, pro nějž jsou typické domy z cihel, postavila architektka Eva Jiřičná jakési skleněné rogalo. Bylo to velmi kontroverzní. Mnoha lidem se to zdálo naprosto nepatřičné. Teď po dokončení se ta budova stala značkou města. Nyní, když někdo mluví o Zlínu, tak často právě o kongresovém centru Evy Jiřičné. Tak by to bylo i s knihovnou.

Měly by takové domy vznikat i na úkor jiných, starších? Třeba na Václavském náměstí, kde se živě debatuje o demolici činžovního domu z 19. století?

Myslím si, že bychom neměli usnout a slepě chránit devatenácté století, i když je krásné. Nemůžeme ustrnout v tom, že nebudeme nic jiného tvořit. Kdyby tomu tak bylo, tak jsme stále v jeskyních. Nová architektura tedy patří do center měst. Kromě toho, že je nová, musí být ale také kvalitní.

Říkáte o sobě, že jste mírná povaha. Jak snášíte drsné výroky svého stranického místopředsedy Miroslava Kalouska?

Nechci vůbec hodnotit chování pana Kalouska. Bylo by určitě dobře, kdyby se všichni politici chovali tak, aby v nich lidé měli vzor. Jistěže jakékoli vulgarismy nemohou lidi oslovit. Co se týká případu Kalousek a pan Lessy, já jsem u toho telefonátu nebyla. Nejsem úplně přesvědčená, že výroky a chování policejního prezidenta jsou úplně rovné a jasné.

Měl mu Kalousek vůbec volat?

Já jako ministryně jsem také člověk. Kde je napsáno, komu smím a nesmím volat? Kde je tedy ta demokracie? Vy mu můžete zavolat taky a proč by to nemohl udělat ministr? Otázka je, jestli je správné, aby ten druhý hovor vzal a zveřejnil.

Takže podle vás pochybil spíš Lessy?

Nebudu posuzovat, kdo chyboval víc. Proto je dobře, že v celé věci padlo trestní oznámení. I policejní a soudní strana musí ale dodržovat nějaká pravidla. Musí být před ní nějaká ochrana. Některé věci totiž ani policie nedělá dobře.

Hlasovala jste tedy proti vydání Vlasty Parkanové?

Hlasovala jsem proti vydání. Ale do poslední chvíle jsem to zvažovala. Rozhodla jsem se až těsně před hlasováním. Řekla jsem si: kdy jindy než teď využít poslanecké imunity.

Nesílí mezi Starosty a nezávislými hlasy, že je nejlepší čas se od topky odpoutat? Nestahuje vás teď před volbami ke dnu?

Jsou i takové hlasy. To spojení ale úplně špatné není. Topka i Starostové se v daném čase potřebovali a myslím si, že pokud by se toto spojení podařilo udržet, bylo by to dobře. Je pravda, že to, co se v poslední době děje, topce i nám škodí. Je otázka, zda je opravdu tak velká náhoda, že se všechno toto rozjelo těsně před volbami. Nemyslím si to. Věci, které přišly, přišly v přesně načasované době.