V článku Martina Lobotky Neodvážné ministerstvo financí se reformě přímých daní a odvodů vytýkají dvě zásadní věci. Zaprvé, že není příliš odvážná a má charakter kosmetických změn. Zadruhé, že není koncepční. S obojím lze úspěšně polemizovat.
Autor článku zapomněl zasadit reformu přímých daní a odvodů do kontextu komplexní daňové reformy, která se skládá ze tří částí. Připomeňme, že letošní rok nabyl účinnosti nový daňový řád, který upravuje proces výběru daní a odvodů. Dále probíhá reorganizace daňové a celní správy, jejíž završením by mělo být Jedno inkasní místo (JIM). Třetí pilíř představuje zmiňovaná reforma přímých daní a odvodů. Ta má především sjednotit základ různých odvodů, ale i zjednodušit systém zrušením desítek výjimek.
Reforma přímých daní a odvodů se odehrává ve dvou fázích. Když pomineme dřívější vyšší zdanění hazardu, ta první by měla nabýt účinnosti od 1. 1. 2013. V té době však bude muset reagovat na rekodifikaci soukromého práva, především na nový občanský zákoník.
Proto přijde druhá fáze, která tyto změny promítne a zároveň zahrne daně z příjmů, sociální a zdravotní pojištění do jednoho zákona. Což je také důvod, proč došlo k úpravě daně dědické a darovací, kterou Martin Lobotka mylně nazývá „zbytečnými hrátkami.“
V první fázi upravujeme sazby tak, abychom v druhé fázi mohli bez problémů tyto dvě daně zrušit a jejich předmět převést pod daň z příjmů.
Zrušení daně z dividend představuje prorůstové opatření, protože snižuje daňové zatížení investorů, kteří v České republice prostřednictvím svých investic vytvářejí nová pracovní místa. Současně směřuje k daňové neutralitě mezi způsoby financování, čímž může přispět ke snížení dluhu zaměstnavatelů, a tím napomoci k jejich vyšší stabilitě důležité v momentě, kdyby přišla další krize. Martin Lobotka by ale neměl zapomínat, že již v současnosti zahraniční (EU) i tuzemské právnické osoby daň z dividend neplatí za podmínek, které stanovuje příslušná směrnice Evropské unie.
Ministr financí chtěl prosadit ještě větší snížení nákladů práce, protože si velmi dobře uvědomuje jejich negativní vliv na zaměstnanost a hospodářský růst. Protože však není možné zvyšovat deficit veřejných rozpočtů, musel by se kompenzovat vyšším zdaněním spotřeby. Takové řešení však koaliční partneři odmítli.
Největší úpravu daňové legislativy od vzniku samostatné České republiky nelze nazývat „kosmetickými změnami“. Naopak jde o soubor mnoha provázaných opatření, které se týkají všech stránek daňového systému. Koncepce je také zcela jasná – snížit administrativní náklady pro daňové poplatníky a stát.
Hospodářské noviny, 1. 9. 2011, Rubrika: Názory, str. 8
