Velká diskuse o spořicích státních dluhopisech si zaslouží několik poznámek i od zástupců ministerstva financí.
Úrokové náklady jsou obvykle to, co se nejostražitěji sleduje u řízení státního dluhu, ale nesmíme zapomínat i na další důležité ukazatele. Kdybychom se zaměřili pouze na jediný cíl, vedlo by to k absurdním výsledkům. Uveďme příklad. Pokud je úročení tříměsíčních pokladničních poukázek nejnižší ze všech dluhových nástrojů, má to snad znamenat, že zde má stát umístit svůj veškerý dluh a zcela zanedbat všechna rizika s tím spojená?
Představte si, jak by to bylo nebezpečné, kdybychom museli každé tři měsíce celý státní dluh znovu a znovu financovat prostřednictvím poukázek! Stát se proto musí chovat strategicky a rizika rozdělovat. Přesně to jsme učinili otevřením nového zdroje financování (domácnosti), abychom v dlouhodobém horizontu snížili celkové riziko zbytečných výdajů. Je to stejné, jako když umístíte vajíčka do více košů tak, abyste při zničení jednoho koše nepřišli o vejce všechna. Samozřejmě, že pilotní emise dluhopisů pro domácnosti, podobně jako start každého nového projektu, měla poněkud vyšší náklady, ale v porovnání s celkovou mnohamiliardovou úsporou, které se letos v kapitole Státní dluh dosáhne, to není zas až tak velká částka.
Dalším strategickým krokem je spojit hospodaření státu s majetkem občanů, tedy voličů. Tím se bude vytvářet tlak na zodpovědné chování státu. Občané budou stav veřejných financí víc kontrolovat a budou se mít na pozoru před neodpovědnou rozpočtovou politikou.
Konečně je potřeba zopakovat, že nulové zdanění spořicích dluhopisů není žádný trik či obcházení zákona. Ministerstvo financí musí zákon o daních z příjmů důsledně dodržovat včetně postupu výpočtu a zaokrouhlování daně a právě toto důsledné dodržování vede k tomu, že se výnosy fakticky nedaní. Nominální hodnotu na jednu korunu jsme stanovili proto, že při připisování výnosu u reinvestičních dluhopisů to velmi usnadňuje výpočet, snižuje administrativu a zamezuje zkreslování úrokového výnosu.
Náznaky, že dluhopisy byly určeny jen pro několik bohatých jednotlivců, musíme jednoznačně odmítnout. Už jen proto, že je bylo možné zakoupit již za 1000 korun. Také inzerci jsme umístili výlučně do regionálních deníků a jedněch celostátních novin „levicového“ charakteru, které se nijak nezaměřují na velké finanční investory, ale naopak na lidi na venkově a starší spoluobčany. Právě kvůli drobným investorům se zvyšoval limit objemu objednávek na více než dvojnásobek. Konečné statistiky budeme mít k dispozici v týdnu od 24. října, tehdy skutečně uvidíme, kolik drobných investorů státní dluhopisy zakoupilo.
Hospodářské noviny, 20. 10. 2011, Rubrika: Názory, str. 10
