SPOŘICÍ STÁTNÍ DLUHOPISY se setkaly s obrovským zájmem. Původně zamýšlený objem 10 mld. Kč se nakonec vyprodal více než dvakrát. Úspěch se však neodpouští, proto se hned objevily kritické hlasy.
Podle jedné paranoidní představy byly dluhopisy určeny vybraným skupinám, prý dokonce předem stanoveným „kamarádům“. To je naprostý nesmysl už jen proto, že minimální objednávka činila 1000 Kč a také mnoho lidí ji využilo.
Všichni zájemci měli k dispozici stejné informace předem, včetně té o nulovém zdanění. Inzerce se zaměřila na regionální deníky a deník „levicového“ charakteru, které rozhodně nejsou masově čteny velkými investory, ale spíše lidmi staršími a žijícími na venkově. A právě kvůli pomaleji reagujícím drobným investorům se zvyšoval limit objemu emise na dvojnásobek.
Možnost, aby si státní dluhopisy mohly koupit i neziskové organizace, plně zapadá do koncepce co nejširšího zapojení veřejnosti do financování státního dluhu.
Proč bychom měli klást překážky například odborovým organizacím?
Jak poznamenal ministr financí Miroslav Kalousek, odbory zakoupením státních dluhopisů daly jasně najevo, že důvěřují rozpočtové politice vlády. Činy totiž vypovídají o postojích více než slova.
Skutečnost, že výsledné zdanění úrokových výnosů vyšlo 0 Kč, vyplývá přímo ze zákona. Ten musí ministerstvo důsledně dodržovat včetně postupu zaokrouhlování.
Nominální hodnotu jsme na jednu korunu stanovili proto, že při připisování výnosu u reinvestičních dluhopisů to velmi snižuje administrativu a zamezuje zkreslování výnosu. Výpočet zdanění se navíc neliší od jiných dluhopisů na trhu a od většiny ostatních cenných papírů.
Objevuje se tvrzení, že spořicí dluhopisy vytvářejí „vytěsňovací efekt“, kdy stát kvůli financování dluhu odčerpává prostředky soukromého sektoru. To je však spojeno s jakýmkoli nárůstem veřejného dluhu bez ohledu na formu jeho financování. Efekt by stejně tak nastal při použití klasické aukce pro velké investory. Nabídnutí dluhopisů občanům na tom nic nemění a ani nepředstavuje dodatečný motiv pro zvyšování státního dluhu. Pokud tedy někdo kritizuje projekt z tohoto hlediska, měl by si pročíst základy makroekonomie.
Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF
VEŘEJNĚ DEKLAROVANÝM ZÁMĚREM ministra financí Miroslava Kalouska bylo, aby si spořicí dluhopisy koupili „obyčejní“ investoři. Jenomže s tím nekoresponduje fakt, že dluhopisy si mohly koupit i neziskové organizace a občanská sdružení.
To, jak byly rozděleny jednotlivé nákupy, ukazuje, že absolutní většinu dluhopisů si koupil jenom zlomek osob. O celkovou emisi ve výši necelých 21 miliard se podělilo pouhých 37 tisíc zájemců, čímž na jednoho připadá 550 tisíc korun. Celá akce tak působí, že šlo od začátku jenom o zástěrku, jak určitým vybraným skupinám zajistit výhodnou investici. V úvahu připadají především různé neziskové společnosti, které jsou vytvořeny společnostmi, jež podnikají v hazardu.
Celá akce rovněž budí podezření, že mohlo jít o praní nelegálních peněz. Je nepravděpodobné, aby normálně fungující neziskové společnosti mohly investovat rok, či dokonce pět let nemalé finanční částky, které by jim pak chyběly na běžný provoz. Dá se pochybovat, že ministerstvo financí (MF) oznámí jména osob, jež si dluhopisy koupily, ačkoli došlo kvůli zvýhodněnému úroku a osvobození od daně v podstatě k poskytnutí dotace z veřejných rozpočtů. MF by tak mělo oznámit alespoň jména právnických osob spolu s částkami, za kolik si dluhopisy koupily. Celá emise tak působí dojmem, že byla dána možnost pár jednotlivcům si namastit kapsu na úkor 99,9 % občanů.
České dluhopisy jsou bez problémů obchodovatelné na běžném bankovním trhu, a tak dotovaný a nezdaněný výnos není vůbec na místě. Bude znamenat pouze vyšší nároky na státní rozpočet, protože dotovaný výnos v něm bude chybět. Emise nedává smysl ani z toho pohledu, že druhý pilíř důchodové reformy bude obsahovat rovněž penzijní fond, který bude výlučně prodávat státní dluhopisy. Občané si je budou moci koupit jeho prostřednictvím.
V neposlední řadě patří k negativům i vytěsňovací efekt. Peníze, za něž nakoupily právnické a fyzické osoby dluhopisy, budou chybět v ekonomice. Například ve spotřebě či v investicích.
Dušan Šrámek, ekonomický publicista
Reflex, 3. 11. 2011, Rubrika: Reflexe, str. 20
