Senát si za dobu své existence bohužel nedokázal získat nejen potřebný respekt veřejnosti, ale u významné části voličů dokonce ani obhájit svou existenci. Je tak dnes nezřídka stále vnímán jako lukrativní politická trafika pro stranické zasloužilce a vysloužilce. To je pro druhou komoru parlamentu nedůstojné a navíc velmi nespravedlivé vůči těm senátorům, kteří na svou roli v českém ústavním systému nerezignovali a vykonávají ji aktivně. Faktem zůstává, že pro řadu lidí je Senát jen těžko pochopitelným zdvojením poslanecké sněmovny.
Téměř stejně dlouhá, jako je historie novodobého českého Senátu, je i historie návrhů na jeho zrušení. Jsem toho názoru, že dvoukomorový parlament smysl má a že rušit Senát by bylo chybou. Kloním se proto spíše k tomu, že stojí za úvahu roli Senátu redefinovat a propojit horní komoru ještě více s regiony. Senátoři, kteří jsou již dnes často silně regionálně ukotveni, by mohli být voleni v rámci krajských voleb společně s krajskými zastupiteli a mohli by zároveň vykonávat mandát krajských zastupitelů a senátorů. Takové propojení by bylo podle mého přesvědčení žádoucí. Kromě snížení počtu voleb (a odpovídající finanční úspory) bychom tak dosáhli toho, že Senát by v parlamentu vytvářel přirozenou protiváhu Poslanecké sněmovně, u níž je spojení s regiony mnohem volnější.
K tomu, aby se ze Senátu stala skutečná komora regionů, ale nestačí spojení krajských a senátních voleb do jednoho aktu. Bylo by nutné přijmout v rámci transformace Senátu takovou úpravu, díky níž by horní komora byla například obtížněji přehlasovávána v případě těch zákonů, které mají konkrétní finanční dopad do regionů.
Počet senátorů by přitom podle mne mohl být buď zachován, nebo snížen. Počet přidělovaných mandátů za jednotlivé kraje by byl stanoven podle počtu obyvatel těchto krajů, při zachování 81 křesel v Senátu by to znamenalo, že jeden mandát by v současnosti připadal na 130 tisíc občanů. Díky tomuto systému přidělování mandátů by byl počet hlasů na jeden mandát ve všech krajích stejný (rovný).
Podle počtu přidělovaných mandátů by se na základě stanovených dělitelů mandáty rozdělily mezi politické strany s nejvyšším počtem hlasů v krajských volbách. Přidělení mandátu přitom může probíhat podle několika modelů. Podmínkou pro to, aby daná kandidátka dostala mandát senátora, by ovšem vždy bylo získání minimálně 5 procent z odevzdaných hlasů.
Jsem si pochopitelně vědom toho, že taková změna ustavování a ústavního vymezení Senátu se neobejde bez shody politických stran v obou komorách parlamentu, tedy včetně opozice. Mé pevné přesvědčení, že změna by vedla k posílení pozice Senátu v našem ústavním systému a především také k posílení důvěry občanů v tuto ústavní instituci, mě naplňuje důvěrou, že i ostatní politické parlamentní strany, které budou mít zájem zajistit co nejlepší službu občanům, se nad těmito otázkami zamyslí.
Literární noviny, 1. 3. 2012, Rubrika: Domov, str. 6
