Feri: Půjdete do školy, nepůjdete do školy. V takovém modu se nedá fungovat

"Doufám, že státnice taky budu mít za úsměv," napsal v bouřlivé diskusi jeden váš fanoušek na Instagramu. Jak se na celou věc díváte?  

Na vytváření nesmyslných, falešných nadějí jsou studenti velmi citliví, v modu věčných změn typu „půjdete do školy – nepůjdete do školy“ se nedá fungovat. Podobné věci se děly už minulý rok, kdy nejdříve vypadalo, že se maturity zruší, a pak nakonec byly. A je to možná pod rozlišovací schopnost premiéra, ovšem já opakuju, že neexistují jedni mladí lidé. Jsou různé skupiny mladých lidí, mezi kterými by měl fungovat určitý smír, jistá sounáležitost. Ta se výrokem o úřednické maturitě dokonale rozrušila. 

I vy jste vysokou školu absolvoval loni na jaře a na podzim, už v pandemii…

Proto vím, že vysokoškolák může počítat jenom se svoji hlavou a svýma rukama, nikdo jiný mu nepomůže, každý se na něj vykašle. Jak k tomu tedy teď přijdou ostatní studenti, kteří pracovali ve stejném režimu? Taky byli doma, taky se nemohli řádně připravovat na státnice či další typy zkoušek, a žádnou úlevu na rozdíl od maturantů nemají. To samozřejmě způsobuje mezi mladými lidmi tlaky, rozpor. 

Jak jako politik vidíte dopady pandemické krize na školství, z hlediska střednědobého a dlouhodobého?

Kvůli poklesu vzdělanosti, nižší pracovní výkonnosti a efektivity práce přijdeme o stovky miliard. To bychom měli mít pořád na paměti. A do toho se stane, že premiér, ten chaot posedlý mikromanagementem, absurdně vstoupí do gesce ministra školství přes média, ještě k tomu přes Mladou frontu Dnes, kterou vlastní. Protože když premiér řekne „navrhnu úřední maturity“, působí to, že budou stoprocentně, bez debat. Tím tu pro budoucnost zcela zásadní debatu bohužel definitivně zúží. Studenti mi sice houfně píšou, že do školy ještě nechtějí, ale já vždycky odepisuji, že normální je chodit do školy. Jakkoli se to po těch měsících už nemusí zdát, měli bychom se co nejrychleji vrátit k normálu.

Velká Británie školy částečně otevřela tento týden, v pondělí 8. března. Ovšem ve chvíli, kdy má proočkováno 33,5 % populace.

Ano, ale i my, i když je země pořád v těžké situaci, bychom měli vědět, co bude dál. Neustále apeluju i na určitou předvídatelnost, právní jistotu. Aby podnikatelé věděli, že teď je situace špatná, ale když se zlepší například za a) počet hospitalizovaných, za b) procento proočkovaných a za c) počet celkových případů, tak když budou kumulativně splněny tyto podmínky, je šance třeba 90 %, že se rozvolní. Pojímáme-li očkování jako cestu ven, už by poté nemělo dojít k přitvrzení opatření. Proto tomu říkejme návrat k normálu, nikoli rozvolnění.

Je vám 24 let, ale v politice už jste 6 let, z toho víc než tři v Poslanecké sněmovně: co je pro vás na české politice nejvíc frustrující?   

Kromě současné situace? Vidět tu neustálou absenci kontinuity, hlavně u strategických rozhodnutí, která tahle země tolik potřebuje. To se týká dopravní infrastruktury, politiky zaměstnanosti, důchodové reformy, zdravotní péče a samozřejmě vzdělávací politiky. Jenže všechna tahle rozhodnutí jsou běh na trať delší než 4 roky. Nevím, jestli je to v nás jako v národu, nebo je to dáno českým politickým systémem, ale když nastoupí nový ministr, nenavazuje na rozhodnutí předchozích vlád. Z pro mě nepochopitelného důvodu chce vždycky čistý stůl.

Profilový rozhovor Veroniky Bednářové s Dominikem Ferim najdete v aktuálním tištěném Reflexu č. 10, který vychází ve čtvrtek 11. března a je k dostání v trafikách a na webu ikiosek.cz.