Experti posoudí co je opravdu užitečné

Ministr zdravotnictví Leoš Heger na prohlídce nemocnice U Svatého Jiří v Plzni - Doubravce

4. 1. 2012

Lékaři už nebudou pacienty léčit vším, co medicína nabízí, ale jen tím, co pomůže za přiměřenou cenu. Stát tak poprvé otevřeně přiznává, že lidem nemůže zaplatit všechno.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger brzy vydá pokyn k tomu, aby se začalo posuzovat, jestli je přínos nového léčebného postupu úměrný vynaloženým nákladům. Komise, kterou kvůli tomu sestavil, má začít pracovat v únoru, zjistily HN. „Nejprve to budeme zkoušet v pilotním provozu. Na několika konkrétních příkladech musíme doladit metodiku, od příštího roku by to už ale mělo mít oporu i v zákoně,“ říká Hegerův poradce Pavel Vepřek.

V praxi to má vypadat tak, že nové přístroje nebo třeba kloubní náhrady nejprve zhodnotí experti a pak se rozhodne, jestli na ně Česko má, nebo ne. Bude to dvoustupňový proces, v němž mají mít hlasovací právo zástupci státu, zdravotních pojišťoven, lékařů, ale i veřejnosti – počítá se s ochráncem veřejných práv. U léků se s podobným postupem počítá od příštího roku.

„Žádný stát nemůže platit všechno, co medicína přináší. Musíme vybírat to, co je prokazatelně účinné, a také to, co přináší pacientům největší užitek při přiměřených nákladech,“ vysvětluje Vepřek. Jenže přestože to zní logicky, v důsledku to znamená, že některé nové léky lidem zdravotní pojišťovny v budoucnu nezaplatí, třebaže by jim pomohly o něco víc než ty stávající.

Speciální vzoreček, který se pro hodnocení efektivity už řadu let používá i ve světě, je totiž může vyhodnotit jako příliš drahé, což bude v Česku průlom. Vůbec poprvé se zde totiž stanoví něco jako cena lidského života. Ta se bude odvíjet od výše HDP. Podle Světové zdravotnické organizace se totiž nová zdravotnická technologie vyplatí jen v případě, že rok kvalitního života (QALY), který přinese, nevyjde dráž, než je trojnásobek HDP na obyvatele. To je nyní asi 1 092 900 korun.

Když dnes stojí lékaři nad člověkem s infarktem, mají dvě možnosti: ucpané srdeční tepny mu mohou roztáhnout klasickou výztuží, která jen obnoví průtok krve, nebo modernější, která je navíc potažená léčivou látkou. Jestli je ale tato několikanásobně dražší varianta skutečně k něčemu, nikdo neví. Pojišťovny přitom stále proplácejí z veřejných peněz oboje.

V českém zdravotnictví se totiž až dosud efektivnost léčby nijak nepočítala. „Platíme prakticky všechno,“ říká náměstek ministra Petr Nosek. Například v Británii nebo ve Francii přitom existuje speciální úřad, který má přesně toto na starosti: měří, co nový lék, přístroj nebo zdravotnický prostředek umí, a pak se posuzuje, jestli to stát bude platit, nebo ne.

Většina Evropy si už musela přiznat, že na všechno nemá, a stanovit si tak kritéria, podle nichž vybere, co hradit nebude. „Balík peněz je pořád stejný, což znamená, že když na něco vydáme moc, jinde nám pak chybí. Smyslem je proto posuzovat všechny technologie stejným metrem,“ vysvětluje farmakoekonom Tomáš Doležal, který připravuje nový systém hodnocení spolu s ministerstvem zdravotnictví. Rozdělování medicínských novinek na ty, které se Česku vyplatí a které ne, se ale nebude všem líbit. „Bude to kontroverzní. Dnes nejsou regulace pro vstup nových technologií téměř žádné. Vidíme to třeba na přístrojích. Když se někde nepovolí, nemocnice si ho přes média stejně po chvíli vynutí,“ říká náměstek Nosek. Počítá se i s ombudsmanem Ještě větší protesty než to, že se některé novinky do veřejného pojištění nezařadí, však bude vyvolávat vyřazování stávajících metod. I na to má přitom dojít. „Chceme si spočítat třeba robotické operace,“ uvádí jeden z nejčastěji zmiňovaných příkladů sporné zdravotnické investice Nosek. Operační roboty totiž původně vznikaly pro válečné účely. Lékaři díky nim mohli na dálku operovat zraněné, dnes s nimi ale chirurgové sedí v klidných sálech českých nemocnic a pacienty přitom mají pár metrů od sebe za zdí. Výkony jsou však několikanásobně dražší. O tom, jestli opodstatněně, by už ale do budoucna neměly rozhodovat jen dohady, ale exaktní výpočty odborníků.

V tom, co se bude nově v ordinacích nebo na klinikách používat, ale nemají hrát roli jenom peníze. V komisi, která na ministerstvu pro posuzování novinek vzniká, budou kromě zástupců zdravotních pojišťoven, státu a lékařů také představitelé veřejnosti. Ministr Leoš Heger přitom počítá s veřejným ochráncem práv. „Zdravotní pojišťovny spolu s ministerstvem žádnou technologii jen tak zamítnout nemohou. K tomu, aby měly dost hlasů, budou potřebovat buď podporu odborníků, nebo pacientů. Tak by mělo být zajištěno, že se nezamítne nic s prokazatelným přínosem,“ vysvětluje farmakoekonom Tomáš Doležal. V případě opravdu nákladných metod však novinky na finanční strop narazí.

Kouzelný vzorec Česko totiž bude v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace používat matematický vzorec, podle kterého se nevyplatí nic, co je ve výsledku dražší než trojnásobek HDP na hlavu. Jinak řečeno – přístroje nebo léky, které pacientovi přinesou rok kvalitního života (což je mezinárodně používaný a přesně definovaný ukazatel) za víc než 1 092 900 korun, se z veřejných peněz vůbec hradit nebudou. To ale neznamená, že se takové postupy stanou pro české pacienty automaticky úplně nedostupné. „Každému by se mělo umožnit, aby se na léčbu, která je dražší než tato hranice, mohl připojistit,“ říká ředitel VZP Pavel Horák.

Druhou možností, jak na nákladnou léčbu dosáhnout, pak může být letos zavedený nadstandard. Pojišťovny by uhradily levnější variantu a pacient by si doplatil rozdíl. Podobně to už teď funguje s plastovými sádrami či očními čočkami. Nový systém však neznamená, že se každá drahá léčba rovnou stane nedostupným luxusem. „Třeba u biologických léků na roztroušenou sklerózu nikdo nediskutuje, jestli je platit, nebo ne. Přínos tam je velký, takže celkové náklady se do stanoveného limitu určitě vejdou,“ říká Horák.

Experti totiž nebudou hodnotit jen dopady na zdraví, ale také třeba na sociální systém, a právě v něm se často díky drahým lékům ušetří: lidé nekončí na dávkách, ale vracejí se do práce.

FAKTA

Zdravotní pojišťovny spolu s ministerstvem žádnou technologii jen tak zamítnout nemohou. K tomu, aby měly dost hlasů, budou potřebovat buď podporu odborníků, nebo pacientů. tomáš doležal farmakoekonom Která nová léčba ano, která ne. Jak se bude rozhodovat?

1. Zhodnocení Odborný proces HTA (Health Technology Assessment), kdy se hodnotí medicínský, sociální, etický a finanční dopad určité technologie či léčebného procesu. Politika ani ekonomická situace daného systému přitom nemá vliv.

2. Posouzení Po vědeckém zhodnocení přichází rozhodování o tom, jaká je společenská ochota platit. Do toho už nepromlouvají jen odborníci na HTA, ale také zástupci zdravotních pojišťoven, ministerstva, lékařů a veřejnosti či pacientů.

1 QALY za HDP na hlavu – pojišťovny začnou novinku hradit.

1 QALY do trojnásobku HDP na hlavu – bude posuzovat komise. Něco bude hrazeno, něco nebude, něco bude nadstandard (tedy s příplatkem).

1 QALY za trojnásobek HDP na hlavu a více – pojišťovny nezačnou novinku hradit.

Co je QALY?

Označení Quality adjusted life year (Rok lidského života v plné kvalitě) se používá k vyjádření dopadů léčby. Je to poměr mezi skutečně prožitými roky a kvalitou života. Ta se měří na stupnici od jedné (zcela zdráv) do nuly (smrt). Výpočtem pak získáme 1 QALY. Například deset let života těžce nemocného člověka může dát 1 QALY. Díky této jednotce se lze u každé nové medicínské technologie dopočítat, kolik bude stát jeden rok kvalitního lidského života navíc.