Armádu nezaměstnaných, zdá se, rozšířily maminky diabetických dětí. Od letošního roku už jim stát nedává peníze, aby mohly s těžce nemocnými potomky zůstat doma až do jejich 7 let. Mnoho z nich skončilo na úřadech práce, ale místo si najít nemůžou, školky totiž jejich diabetické děti odmítají. V Ranním interview teď zdravím ministra práce a sociálních věcí, místopředsedu TOP 09 Jaromíra Drábka. Dobrý den, pane ministře.
Dobré ráno.
Ta situace asi není v pořádku, nebo ano?
Tak situace nebyla v pořádku zejména v minulém období, kdy byly vlastně tři různé křížící se dávky pro rodiny se zdravotně postiženými dětmi. Byl to rodičovský příspěvek prodloužení do 7 let věku dítěte, příspěvek na péči, sociální příplatek. A ty dávky byly přiznávány každá zvlášť bez ohledu na to, že vlastně se ty dávky dublovaly. Samozřejmě, že pokud se chceme zaměřit na rodiny s dětmi, kde je vyšší stupeň zdravotního postižení nebo kde je opravdu sociálně velmi napjatá situace, no tak to znamená, někomu přidat a někomu ubrat.
My tady máme třeba svědectví maminky malé Elišky z Kroměřížska, která je na úřadu práce. Místo najít nemůže, protože školka má obavy tu její nemocnou dceru přijmout. Tím se ale mamince zase snižuje podpora v nezaměstnanosti. Má pro ni ministr práce a sociálních věcí nějaké doporučení?
No tak má, já bych jednak chtěl říci, že to není tak, že taková rodina by zůstala bez pomoci, protože předpokládám, že ta rodina pobírá na zdravotně postižené dítě příspěvek na péči. Je to většinou příspěvek na péči v takzvaném prvním stupni ze škály čtyř stupňů.
To je těch 3 000 korun zhruba.
To je 3 000 korun. Jenom pro porovnání, pokud je někdo postižený dospělý, tak má nárok na 800 korun měsíčně. Kdežto u dítěte je to 3 000 korun měsíčně. Takže to je ta základní podpora ze strany státu. A potom samozřejmě se snažíme pomáhat co nejlépe v nalezení práce. Ale v současné době ekonomické stagnace to skutečně není jednoduché, to je potřeba jasně přiznat.
Tady existuje, jak už jsme o tom mluvili před chvílí s Šárkou Nosálkovou z ostravského sdružení Děti s diabetem, jeden základní požadavek. Aby děti znovu, tedy aby mohly maminky znovu dostávat rodičovské příspěvky až do 7 let věku dítěte. Vidíte to jako možnost, jako možnost znovu obnovit tu situaci?
Tak my jsme udělali jiný krok. Od prvního ledna platí to, že každý z rodičů si může volit délku a výši pobírání rodičovského příspěvku v těch měsíčních splátkách. Ta výše rodičovského příspěvku je pro všechny stejná, 220 000 korun v tom celkovém objemu. A každý si může vybrat, jak do věku 4 let dítěte si tu rodičovskou vyčerpá. To znamená. Já si myslím, že není dobré se vracet k tomu, aby rodičovský příspěvek byl nějak odvozován od zdravotního stavu dítěte. Od toho jsou skutečně jiné nástroje. To je to, o čem jsem mluvil. Tam se křížily různé dávky podle zdravotního stavu dítěte. A to si myslím, že není správně. Od toho je příspěvek na péči. Je možné požádat o zvýšení příspěvku na péči z důvodů sociální situace rodiny. To je dalších 2000 korun měsíčně. To znamená, ten systém je změněný tak, aby více pomáhal těm, kteří jsou skutečně sociálně potřební a více pomáhali těm, kteří jsou s vyšším stupněm handicapu.
Pane ministře, v ostravském studiu Českého rozhlasu nás stále poslouchá Šárka Nosálková z ostravského sdružení Dítě s diabetem. Paní Nosálková, jak rozumíte argumentům Ministerstva práce a sociálních věci, které právě teď zazněly ve vysílání Radiožurnálu?
Šárka NOSÁLKOVÁ, Dítě s diabetem, Ostrava
No tak samozřejmě volba rozložit si rodičovský příspěvek do 4 let se týká dětí jenom do 4 let, ale ten diabetes je pro všechny děti do 7 let. Takže pokud onemocní dítě, které už má 4 roky, rodič dostane pouze první stupeň, protože druhý stupeň není možno získat. V té chvíli ta rodina není schopna za tyto peníze vyžít, a pokud teda si stát myslí, že ten příspěvek není potřebný, že první stupeň stačí, tak musí umožnit dítěti navštěvovat předškolní zařízení. A u dětí s diagnózou diabetes mellitus se tomu tak neděje. Rodič nemůže nikam to dítě umístit a musí zůstat na úřadu práce.
Vás komentář, pane ministře?
Komentář je jednoduchý. Ta rodina může požádat, pokud je ve složité sociální situaci, o zvýšení příspěvku na péči tak, jak jsem o tom mluvit. O dva tisíce korun měsíčně. To znamená, stát je připraven přispívat takové rodině až pět tisíc korun čistého nezdaněného měsíčně. To si myslím, že je docela výrazná částka. A musím říci, bohužel, že vždycky to bude od státu jenom příspěvek. Není možné to stavět tak, že stát vždycky zajistí všechny potřeby rodiny, byť vím, že ta situace v rodinách se zdravotním postižením je skutečně složitá. Ale také říkám. V tomto konkrétním případě lehkého postižení stát přispívá až pěti tisíci korunami měsíčně té rodině.
Děkuju za rozhovor. Na slyšenou.
Na slyšenou.
Český rozhlas 1 - Radiožurnál, 25. 6. 2012, Pořad: Ranní interview
