Rozjel se ostrý provoz sKaret. Už jste si otestovali, zda přinese úspory?
Ověřili jsme, jak funguje práce s lidmi, kterým úředníci vysvětlují užívání karty a její výhody. Úspora je spíše dlouhodobá, protože se procesy zautomatizují a urychlí. Karta totiž slouží nejen jako platební, ale i jako identifikační.
Tři čtvrtiny lidí si hned přeposlaly peníze na svůj účet. Nebylo by levnější poslat tam dávku rovnou?
Ne, takto neplatíme nic, takže levněji to nejde. Dříve si ale na účet nechávalo dávku posílat kolem 60 procent lidí, při pilotním provozu si peníze přeposílalo 80 procent. To znamená, že i ti, kteří měli vlastní účet, si předtím nechávali vyplácet peníze v hotovosti, což je vůbec nejnákladnější.
A co zbývajících 20 procent lidí, kteří si peníze nepřeposlali?
Lidé často přijdou negativně naladěni, protože si někde přečetli kritiku, ale poté, co jim vysvětlíme, že jde kartou platit, sami uznají, že to problém není. Máme i řadu klientů, kteří přijdou na úřad a ptají se, kdy už kartu dostanou. Říkají, že si nechtěli pořizovat vlastní účet kvůli poplatkům, které tady nejsou, takže kartu chtějí.
Nechali jste si udělat průzkum, nakolik je používání karty přijatelné pro postižené. Jaké jsou výsledky?
O postižených se často šíří, že sKarty nechtějí. To není úplně pravda. Někteří chtějí být samostatní a stojí o to, aby pro ně byly upravené bankomaty – ať už to jsou lidé na vozíku nebo nevidomí. Pak je tu skupina, která upřednostňuje, aby se o ně někdo postaral. Když zjistíme, že jim vyhovuje dávka přes poukázku a vyzvednutí na poště, kde je bezbariérový přístup nebo tam znají důvěryhodnou pracovnici, snažíme se vyhovět.
Nakolik bude reálné přizpůsobit postiženým bankomaty České spořitelny?
Nebudou to všechny bankomaty. Koncipování sítě necháváme na jednání mezi spořitelnou a organizacemi zastupujícími jednotlivé typy zdravotních postižení. Ty nejlépe vědí, kde potřebují upravené bankomaty.
Když při jednání s člověkem zjistíte, že bydlí v malé vesnici, kde nemá možnost si peníze vybrat, jak postupujete?
Tito lidé většinou mívají problém dostat se i na poštu, protože v malých obcích nebývá. Snažíme se najít řešení – třeba zjistíme, kam člověk jezdí do práce, na poštu či k lékaři a kde je tam nejbližší bankomat.
sKarty pro nezaměstnané a lidi ?v hmotné nouzi se budou vydávat až po Novém roce. Proč?
Jdeme od nejjednoduššího ke složitějšímu. Začali jsme ?u dávek, které jsou dlouhodobé a každý měsíc stejné – třeba rodičovský příspěvek nebo příspěvek na péči, kde mohou být peníze použity na cokoliv. Oproti tomu podpora v nezaměstnanosti se po dvou měsících mění a není možno ji utratit kdekoliv. Navíc je u těchto lidí třeba znát skutečnou situaci, ne pouze papíry. Pracovník musí zvolit, jaká pomoc je pro ně vhodná.
Už devět měsíců funguje povinná veřejná služba pro nezaměstnané. Jak jste s jejím fungováním spokojen?
Princip se osvědčil, lidí na veřejné službě je víc než loni. Nejde jen o zametání, ale i o práci v knihovnách, ústavech sociální péče, na obecních úřadech – zkrátka tam, kde mohou být užiteční. Řada nezaměstnaných je za to ráda, ale samozřejmě se setkáváme i s negativními ohlasy. Jedny jsou právního charakteru a hledají kličky, proč to nejde. ?A pak jsou lidé, kteří si myslí, že se stát musí postarat o každého a zajistit mu komfort, ale není za to třeba nic vrátit. ?S tím nesouhlasím. Když něco po někom chci, měl bych se snažit pomoc oplatit.
Jenže podle kritiků se posílají lidé hlavně ke koštěti, naopak spolupráce s neziskovkami, které potřebují kvalifikovanější dobrovolníky, příliš nefunguje.
Rozšířená možnost, kdy službu neorganizují jen obce, ale i neziskové organizace, platí od tohoto roku a chvíli trvalo, než jsme se s několika tisíci poskytovatelů dohodli. Není to záležitost, která se zvládne za dva tři týdny, ale čísla dostupná na úřadu práce teď dokazují, že to funguje.
Nehrozí ale, že obce budou šetřit na úklidových firmách a raději nezaměstnané pošlou povinně zametat?
To je závažný problém. Platí základní pravidlo, že veřejná služba nesmí nahrazovat standardní pracovní poměr. Proto mají úřady pečlivě sledovat, aby šlo vždy o práci navíc, o něco, co by se za normálních podmínek neudělalo.
Když na problém někdo narazí, na koho by se měl obrátit?
Na úřad práce, a pokud by to příslušná pobočka nechtěla řešit, rovnou na ministerstvo.
Teď trochu odjinud. Pan prezident vám naboural plány s vetem zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Myslíte, že se vám podaří ho přehlasovat?
Nevím. Mrzí mě, že je zlehčována dlouhodobá práce odborníků na tuto oblast. O zákonu přitom byla dlouhá diskuze a byl hodně upraven. Měl zlepšit možnosti adopce a pěstounské péče i ochranu před týráním a zanedbáváním. Pod dojmem, že je třeba něco politicky vyhrotit, se teď stal tématem, kde se vyjadřují politické názory, aniž by se někdo zabýval dopady. Říká se, že novela ruší kojenecké ústavy, ale v zákoně o tom není jediné slovo. Jde o to, aby děti, které nemají možnost vyrůstat ve své rodině, mohly žít v rodině náhradní. Je strašně jednoduché shodit práci, která stála takové úsilí a čas, jen proto, že se to zrovna politicky hodí.
Jsme zemí s nejvyšším počtem dětí v ústavech v Evropě. Pokud zákon neprojde, máte záložní plán?
Budu do poslední chvíle usilovat o to, aby prošel, protože si myslím, že pomůžeme dětem, které jsou na tom špatně. Pokud ale neprojde, budeme rychle pracovat na tom, abychom co nejvíce zásadních věcí pustili do právního řádu. Není to tak, že bychom řekli: Tohle nevyšlo, to necháme být, nezajímá nás, že řízení ?o adopci trvají moc dlouho a pěstouni nemají dostatečnou oporu státu.
Novela má také zabránit tomu, aby se děti braly z rodin z ekonomických důvodů. Chystají se ?u nás sociální byty?
Toto téma zpracovává ministerstvo pro místní rozvoj, my na tom spolupracujeme. Připravujeme podmínky sociálního bydlení – tedy kdo by měl mít možnost o něj žádat.
Bude dostupné v řádu několika let?
Troufám si říci, že i dříve. Koncepci chceme dokončit ?v příštím roce.
Chystáte kampaň na nábor pěstounů?
Ne. Jde nám o to, aby podmínky pro pěstounskou péči byly lepší, a netýká se to jen finanční oblasti. Zákon mění dávku na plat, takže člověk bude mít nárok na důchod či nemocenskou. Je ale třeba zajistit pro pěstouny i odborné zázemí, aby měli možnost se poradit a nebýt v tom sami. Rozvíjí se diskuze, jestli to někdo kvůli zvýšení odměn nebude dělat na kšeft, ale to si nemyslím. Nové odměny jsou sice vyšší, ale není to způsob, jak si extrémně dobře vydělat. Nastavili jsme je tak, aby poskytovaly dostatečné zázemí, ale nelákaly ke kšeftům.
Kromě toho, že chcete zajistit dětem vyrůstání v rodině, snažíte se také, aby se více rodičů mohlo rychle vrátit do práce – díky dětským skupinám. Oponenti návrhu tvrdí, že se ale v takovém typu zařízení bude moci o děti starat kdokoliv bez kvalifikace.
Dětská skupina nemá nahrazovat předškolní vzdělávací zařízení. My jsme si to tady na ministerstvu vyzkoušeli, skupina už tu funguje více než rok. Každý, kdo ji bude chtít založit, ať počítá s počáteční ostražitostí – rodiče se musí přesvědčit, že je to dobré místo pro jejich dítě. Kvalitně provozovaná skupina se ale po několika měsících osvědčí a umožní lidem zkombinovat rodinný a pracovní život. Rodič přijde do kanceláře a ví, že je dítě o patro níže a může se na něj kdykoliv zajít podívat ?a zkontrolovat, jak se má.
Předpokládáte tedy, že když provozovatel skupinu nastaví špatně – nebude tam vhodné hlídání či zázemí – zafunguje jakási samoregulace, protože tam rodiče dítě zkrátka nedají?
Ano, zaměstnavatel by okamžitě zjistil, že rodiče nejsou spokojeni.
Na závěr bych se přesunula od dětí na druhou stranu věkového spektra. V rámci úsporného balíčku by měly zmizet slevy na daních pro pracující důchodce. Nebojíte se, že to mnohé odradí?
Na rozdíl od řady jiných zemí u nás důchody nepodléhají dani z příjmu. Systémově je tedy správně, že když má někdo další příjem, ten už by být od daně osvobozen neměl. V roce 2007, kdy se ekonomika rozvíjela a chyběly pracovní síly, zavedlo se toto motivační opatření. Při stagnující ekonomice se musíme vrátit k tomu, co platilo do roku 2007.
denik.cz, 22. 9. 2012
