Autorovi článku Marianu Jurečkovi musím za jeho text vlastně poděkovat. Upozornil na řadu polopravd a vyložených lží, které se kolem sociální reformy objevují.
Povinnost zaměstnavatelů hlásit uvolněná nebo nově vytvořená pracovní místa je už dnes v podstatě pouze formální. Těžko se kontroluje, a navíc zaměstnavatelé tuto povinnost často neplní.
Veřejně prospěšné práce a veřejná služba budou nabízeny hlavně těm uchazečům, kteří jsou v evidenci úřadu práce dlouhou dobu, hrozí u nich ztráta pracovních návyků, sami nejsou aktivní při hledání nové práce či je u nich podezření na nelegální zaměstnání.
Každý měsíc odejdou z evidence uchazečů do zaměstnání tisíce lidí, přesto se počet nahlášených pracovních míst prakticky nemění. Zrušení této povinnosti znamená odstranění fakticky nadbytečné administrativy zaměstnavatelů.
Oba instituty budou nabízeny hlavně těm uchazečům, kteří jsou v evidenci úřadu práce dlouhou dobu, hrozí u nich ztráta pracovních návyků, sami nejsou aktivní při hledání nové práce či je u nich podezření na nelegální zaměstnání. Ke každému uchazeči o zaměstnání bude přistupováno individuálně. Umístěním na veřejně prospěšné práce, vykonávané v pracovním poměru, budou naopak moci získat nejen dobu důchodového pojištění ze zaměstnání, ale případně i nový nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Umístěním na veřejně prospěšné práce, vykonávané v pracovním poměru, budou naopak moci získat nejen dobu důchodového pojištění ze zaměstnání, ale případně i nový nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Autor článku vyslovil „obavy“ o pokles zájmu o pracovníky veřejné služby. Opak je pravdou. Tam, kde budou nezaměstnaní schopni vykonávat veřejnou službu, zajistí úřad práce veřejnou službu v plném rozsahu. Zákonná časová výměra maximálně 20 hodin týdně veřejné služby garantuje, že uchazeči rozhodně nebude bránit, aby si aktivně hledal práci.
Není se třeba obávat, že by na úřadu práce nebyl dostatek zaměstnanců, kteří budou s klienty komunikovat.
Systém veřejné služby tak nebude složitější a na rozdíl od autora článku jsem si jist, že zájem obcí o veřejnou službu se naopak zvýší tím, že obce již nebudou veřejnou službu organizovat, ale pouze užívat.
Dostupnost služeb, které dnes poskytují obecní úřady a úřady práce, zůstane zachována. Své tvrzení mohu opřít o velice podrobnou analýzu. Kontaktní pracoviště pokrývají srovnatelnou územní spádovost, jakou u těchto služeb občanovi stát zajišťuje nyní. Že k výkonu konkrétně těchto agend bude v součtu potřeba méně úředníků, než dnes, za to bych u čtenáře Hospodářských novin očekával spíše pochvalu. Snižování počtu zaměstnanců úřadu práce se týká profesí, jejichž potřeba restrukturalizací této instituce prostě poklesla. Nejsou to ti, kteří přicházejí do kontaktu s občanem, ale ti, kteří zajišťovali samotný chod a existenci úřadu. Není proto třeba se obávat, že by na úřadu práce nebyl dostatek zaměstnanců, kteří budou s klienty komunikovat.
Hospodářské noviny, 6. 10. 2011, Rubrika: Názory, str. 10
