Nejprve jsem si myslel, že se na schopnosti mého zraku podepsala vedra posledních dní, pak mi ale došlo, že se vysoké teploty spíše projevily při tvorbě sloupku Drábkův dětský koutek.
Na texty sociologa Jana Kellera jsem si již celkem zvykl, s železnou pravidelností napadají vše, co můj resort (a nejen on) učinil či neučinil. Tentokrát jsem byl ale skutečně překvapen. Na paškál se dostaly dětské skupinky, resp. návrh zákona, který zavádí tento typ předškolního zařízení (které není poskytováno za účelem zisku, ale pro zajištění potřeb rodičů malých dětí).
Tyto skupinky by mohly pomoci alespoň části zástupu (oprávněně) zoufalých rodičů, kteří jsou postaveni před otázku, jak se zachovat v situaci, kdy se potřebují vrátit do práce po rodičovské dovolené (zaměstnavatel jinak obsadí jejich původní pozici) a mateřská školka je nedostupná (buď je plná, nebo drahá – případně obojí).
Věřím, že 40 tisíc rodičů, jejichž žádost vloni nebyla vyslyšena, si o kritice dětské skupiny udělá obrázek samo. Těm váhajícím bych jen rád vzkázal, že nejde o žádné novum či české specifikum, podobné modely fungují například v Rakousku, Německu či ve Velké Británii. Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá ambici – ani ji mít nemůže, zasahovalo by tak do kompetencí ministerstva školství – vytvářet vzdělávací zařízení, jako jsou mateřské školky. Jednoduše cítím potřebu nabídnout alternativu, která umožní sladit soukromý život s životem profesním. Podle Kellerovy metody – tak jak byla popsána v autorově textu, by si každá matka pečující o dítě předškolního věku sama bez pomoci vhodného zařízení (nikoli tedy v „hlídací skupině“, jak dětskou skupinku pan sociolog nepěkně nazval) měla zajistit minimálně pedagogické minimum, aby své dítě správně metodicky vedla.
Milé maminky, milí tatínkové, přeji vám pěkné léto améně tropických dní.
Právo, 27. 7. 2012, Rubrika: Publicistika, str. 6
