Drábek: Erár ušetří stovky milionů ročně

K výběru dodavatele nového systému výplaty sociálních dávek jsem se mnohokrát vyjadřoval, přesto u některých stále převládá nepochopení. Naposledy v komentáři pana Vojtěcha Navrátila Jak podojit erár (LN 13. 2.). Dovolím si tedy znovu zopakovat podstatné informace.

Především nijak neskrývám, že jsme já i můj náměstek Vladimír Šiška působili ve společnosti iDTAX. Ta byla založena za jediným účelem - jako provozní společnost Mezinárodní obchodní komory, kde jsem zastával funkci předsedy a Vladimír Šiška výkonného ředitele. Společnost iDTAX měla za úkol testovat fungování elektronických účtenek, jednalo se tedy o jakýsi experimentální projekt Komory, proto jsme v ní figurovali na vedoucích pozicích. Touto skutečností se nijak netajím, informace o mém působení jsou veřejně dostupné. Experimentální projekt Proto se divím, že někdo neustále přichází s „překvapivým objevem“ ohledně něčeho, co je dávno veřejnosti známé. V článku pana Navrátila se dále píše, že „firmě se moc nedařilo... měla pouze jednoho malého zákazníka... Komorou provozovaná firma Chamber’s Café.“ Ano, právě proto, že se jednalo o experimentální projekt, který měl ověřit principy fungování elektronických účtenek, měla jen jednoho zákazníka vlastněného Komorou. Žádné jiné ambice v této fázi projekt neměl.

Před nástupem na ministerstvo práce a sociálních věcí jsme své podíly prodali, aby nedošlo ke střetu zájmů. Pan Navrátil sice rozvíjí spekulace, že kupec iDTAX může jako jediný kontrolovat, zda nebude docházet ke zneužívání sociálních dávek prostřednictvím sociální karty, toto však mohu jednoznačně odmítnout. iDTAX totiž nevlastní žádný patent či užitný vzor a nemá žádnou platnou smlouvu k projektu. Provozovatelem řešení pro elektronické účetnictví, případně použité pro účely kontroly dávek bude výhradně státní organizace, resp. organizace vlastněná státem. Firma iDTAX se na něm nebude nijak podílet.

V článku se dále uvádí, že dodavatel nového softwaru pro výplatu sociálních dávek, firma Fujitsu, poskytuje úplně jiné služby, než vyplývá z kontraktu z roku 2008. Vojtěch Navrátil to přirovnává k situaci „kdybyste uzavřeli s natěračem dohodu o natření stávajícího plotu a on vám na základě upřesňující smlouvy k této dohodě postavil bazén“. Přirovnání kulhá na obě nohy, protože současné dodávky firmy Fujitsu plně odpovídají smlouvě z roku 2008 - služby na platformě Microsoftu s licencemi k jeho produktům.

Pokud bychom se drželi použitého přirovnání, objednali jsme si natření plotu. Není důležité, kde vzal natěrač barvy, štětce a kdo mu barvu míchal. Víme, že se rozhodně nejedná o objednatele a o střet zájmů. Kontrolujeme výsledný stav, tedy zda plot bude skutečně celý natřený a ve stanovených odstínech barvy. Zaplatíme asi o polovinu méně než předchozímu natěrači, a pokud nebudeme s výsledky práce spokojeni, uplatníme sankce.

Pokud bychom chtěli „podojit erár“, nevyjednali bychom úspory provozních nákladů v řádu stovek milionů korun ročně. Začněme se spíše zabývat tím, kdo a proč uzavíral nevýhodné smlouvy a „dojil erár“ v minulosti.