V deníku Právo byla v sobotu 7.dubna (v článku Jindřicha Gintera Sociální dávky zneužívají i bohaté romské rodiny) popsána celkem tristní situace týkající se čerpání sociálních dávek, resp. možnosti jejich zneužívání a praxe, která stavu odpovídá.
S mnohým musím souhlasit – je třeba systém neustále upravovat tak, aby nebyl komfortní těm, kteří jej chtějí obcházet, ale na druhou stranu neubíral těm příjemcům dávek, kteří je skutečně potřebují.
Mnohdy si takové zadání nezadá s pohádkou o chytré horákyni: definovat slovem legislativy všemožné kličky, které přiznají dávky i těm, kteří na systému parazitují, a zároveň neuškodit tam, kde jsou nutné.
Do boje se zneuživateli systému jsem se ale pustil, a to poměrně záhy a i přes značné mediální odsudky. Nejlepším příkladem jsou změny v oblasti veřejné služby. Ta je od začátku roku nabízena zejména těm, kteří jsou v evidenci déle než rok, nebo jsou v evidenci opakovaně. To jsou právě ti, kteří již dávno nejsou na podpoře v nezaměstnanosti, ale lidé, kteří jsou víceméně závislí na sociálních dávkách. Pokud je chtějí i nadále pobírat a na úřadu práce jim je nabídnuta veřejná služba, pak ji musí přijmout. Za první tři měsíce letošního roku takto bylo zařazeno na veřejnou službu (tzn. těch, kteří ji již vykonávají, nebo jim byla činnost přidělena a začnou ji vykovávat v dohledné době) 16 055 osob, což je číslo stejné jako za celý loňský rok.
Podobně nepříznivá budoucnost čeká i ty, kteří bez vážného důvodu odmítají nabídku práce, kterou jim úřad zprostředkuje. Pokud někdo nechce pracovat, pak mu mohou být odebrány jak sociální dávky, tak i podpora v nezaměstnanosti, a to na půl roku.
Již také není možná praxe, kdy si z ubytoven pro sociálně slabé dělali podnikavci kšeft na úkor státu. Zákon od ledna letošního roku jejich „podnikání“ zatrhl. Už není možné, aby ti, kteří si do objektu nastěhovali desítky občanů pobírajících dávky, účtovali nehorázné nájemné a následně jej požadovali ve formě doplatku na bydlení od státu.
Sociální systém tu bujel a rozrůstal se roky a v mnohých případech byl a je neúměrně štědrý. Stát bohužel nemá statistiky, které by toto dokazovaly, jak každý soudný čtenář pochopí, taková data prostě doložitelná nejsou. Že je třeba proti takovému nešvaru bojovat, je věc neoddiskutovatelná, stejně jako fakt, že se tak již v praxi děje. A pokud to zástupci samospráv nevidí, tak jen proto, že to vidět nechtějí.
Právo, 11. 4. 2012, Rubrika: Publicistika, str. 6
