Ministr zdravotnictví Leoš Heger se rozhodl v krátkém rozhovoru informovat podporovatele TOP 09 o podobě a průběhu vyjednávání s odboráři. „Byla tvrdá, dlouhá a nekompromisní,“ říká a vysvětluje, proč je s výsledkem jednání spokojen.
Lékařské odbory přijaly Vaši nabídku. Je to výhra?
Ano, absolutně. Pokračující střet s lékaři by reformu zdravotnictví neuspíšil, ale naopak výrazně odsunul. Dík výsledkům jednání se nyní ustálí situace v nemocnicích a pacienti, kteří byli doposud extrémně vyděšení, mohou být konečně klidní. Především kvůli nim jsem na kompromis přistoupil.
Jistě, možná jsme během celé kauzy ztratili pár politických bodů, ale ty právě díky chystané reformě získáme rychle zpět. S nadsázkou je možné říci, že odbory nyní reformu přímo podpořily, přestože ji vždy spíše blokovaly. Upletly si na sebe bič.
Proč jste nakonec dali protestujícím lékařům takovou nabídku?
Kdyby konflikt s lékaři skutečně přerostl v krizový stav, vyžadovalo by jeho řešení obrovské finanční, organizační i armádní manévry. Akutní péči bychom sice zvládli, ale bylo by to pod nesmírným tlakem a na úkor sil zbyvších lékařů. To jsme dopustit nechtěli.
Většina nemocnic, včetně záchranné služby, není navíc státní, ale spadá pod kuratelu „oranžových“ krajů. I to by bylo příliš velké riziko.
Jak se díváte na odbory?
Skončili jsme asi na jedné třetině jejich požadavků, čili dobrý kompromis. Navíc, mnoho věcí, které jsme jim slíbili, je nutné udělat tak jako tak. Mám na mysli například nařízení Evropské unie o limitaci přesčasů.
Lékařům se zvýší platy. Odkud jste vzali peníze?
Z účtů zdravotních pojišťoven. Jsem si plně vědom, že to jsou částečně dluhové peníze, a je to pro mě obrovský závazek. Celou sumu ale můžeme splatit uskutečněním rychlé reformy zdravotnictví, proto musí začít fungovat již v roce 2011.
I odborářům jsem řekl, že jejich platy odvisí právě od chystané reformy, od restrukturace lůžek, změny struktury oddělení, od reformy zdravotního systému nebo od zvýšení role a kompetencí sester. Prostě od reformy.
Pane ministře, jaká byla jednání?
Tvrdá, dlouhá a nekompromisní. Místy se křičelo, odboráři se mnohdy nechovali jako profesionálové. Nakonec jsme ovšem dosáhli dobrého kompromisu, což je lepší než jakýkoli pokračující střet. A jak už jsem řekl: možnost rychle realizovat skutečně hluboké reformy nám stojí za to.
V Praze 17. 2. 2011
