(editováno)
PRAHA, DUBLIN Když přijdete do kultovní pražské hospůdky U Prezidentů na Břevnově, kam chodil i Václav Havel (kuřák), samozřejmě tam většina štamgastů bude mít v ruce cigaretu. A hrozba zákazu se jim vůbec nelíbí.
„Je to katastrofa. Někdo mi říkal, že bych to mohl přejmenovat na Sousedský klub a jedině tak zákazu ujít. U nás jsou kuřáci mezi hosty všichni, jenom dva v ulici nekouří. V zimě dědové přece ven chodit nebudou,“ říká majitel hospody U Prezidentů Josef Chrastil.
Uklidňuje ho alespoň poznámka, že ani radikální odpůrci hospodského kouření nežádají zákaz i pro venkovní zahrádky. U Prezidentů mají krytou zahrádku a Chrastil věří, že alespoň tam se bude kouřit dál.
Mnohem smířlivější je provozovatel malostranského Mad Baru Dušan Kazda, který má však také jinou klientelu. „Samozřejmě situaci sleduji, ale beru to tak, že nekuřácké bary jsou evropským trendem. Nějak moc se toho nebojím,“ uvedl Kazda.
Sám má v podniku místnost deklarovanou jako „nekuřáckou“, kde se může sejít nekuřácká společnost a kouř na ni nejde. Avšak jindy se ve stejné místnosti prostě kouří.
Jeden z největších příznivců zákazu kouření v české politice, poslanec a bývalý náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek (TOP 09), hospodské uklidňuje. „Vyšli jsme z analýzy, že v zemích, kde zákaz zavedli, stoupl počet návštěvníků restaurací,“ upozorňuje Plíšek.
Jak rozeznat hospodu od baru Zakázat kouření v hospodách není jen tak. Bude třeba vyřešit několik dílčích problémů.
Zaprvé existuje skupina poslanců (typicky třeba Miroslav Kalousek z TOP 09), která by rozlišovala mezi restauracemi a bary.
Na první pohled je hranice jasná: v restauracích, kde se vaří, by zákaz platil.
V barech, kde se musíte spokojit s nápojovým lístkem, by se kouřilo dál.
Ve skutečnosti i Plíšek, který už jeden protikuřácký zákon připravoval, připouští, že to nebude jednoduché. V některých barech sice kuchaře nemají, ale hranolky či nudlovou polévku vyhládlým hostům servírka ohřeje. Na vesnici zase narazíte na podniky, kde dostanete o víkendu k jídlu maximálně tyčinky a křupky, ale na štítu mají jasně napsáno hospoda nebo restaurace.
Další sporný moment představují hospodské zahrádky. Podle Plíška na klasické zahrádce před hospodou kuřáky nikdo omezovat nebude, protože na čerstvém vzduchu se dým rozptýlí. Jenže existuje i spousta krytých či částečně zasklených zahrádek.
Někteří poslanci také navrhují, aby se sice kouření v hospodách zakázalo, ovšem zůstala by jedna výjimka. Majitel podniku by v něm mohl zřídit „kuřárnu“, jako ji najdete na některých pracovištích. „Ano, zákon podpořím, ale měly by být vyhrazeny prostory pro kuřáky,“ odepsal třeba Miroslav Grebeníček z KSČM. Podobně to vidí i Marek Černoch z Úsvitu. „Kdyby v té hospodě byl opravdu zdí oddělený prostor, jiná místnost, tak tam už bych kouření povolil,“ přemýšlí Černoch.
Irská prohibice Jako jedna z prvních zemí na světě zavedlo zákaz kouření v hospodách ostrovní Irsko v roce 2004. Loni už mohlo bilancovat, jak po deseti letech zákaz pomohl.
Irové udávají, že díky zákonu zachránili čtyři tisíce životů lidí, kteří by jinak zemřeli na následky kouření, zpravidla na kardiovaskulární choroby (a to má Irsko o polovinu méně obyvatel než Česko).
Celkově v Irsku podle tamního Úřadu pro kontrolu tabáku před zákazem kouřilo 28 procent populace a po deseti letech podíl kuřáků mezi Iry klesl na 21 procent, tedy o čtvrtinu. Česko by mělo podobnou startovací pozici, protože tady podle průzkumu Eurobarometru kouří asi 29 procent lidí.
Všichni Irové kouřit nepřestali. K dublinskému koloritu teď ovšem neodmyslitelně patří skupinky lidí, kteří postávají s cigaretou v ruce v zimních bundách před vchodem do pubů a klepou popel na zem. Podobné je to v dalších zemích, kde už zákaz platí.
U příležitosti desátého výročí udělala loni televize CNN v Irsku velkou reportáž o protikuřáckém zákoně a připomněla v ní i pokuty za jeho porušování. Loni dostal podle CNN provozovatel populárního dublinského Market Baru pokutu 750 eur za to, že se tam kouřilo.
V Irsku si však podle CNN všimli i opačného efektu. Někteří lidé, kteří nekouřili nebo kouřili málo, se po vyhlášení zákazu zlozvyku oddávají více. „Když už jdete s kamarády kuřáky na chvíli ven před hospodu, tak podléháte mnohem většímu pokušení si s nimi také zapálit. Takže kouřím vlastně více,“ řekla loni CNN Mary Byrneová z Dublinu.
Jaký mají členové klubu TOP 09 a Starostové postoj k zákazu kouření v restauracích:
Karel Schwarzenberg
Já říkám naprosto jasné ne. Hospodští by si to měli sami rozhodnout.
Miroslav Kalousek
Já budu hlasovat pro zákaz kouření v restauracích. Nejsem si ještě úplně jist, jak budu hlasovat o barech. Ale co se týče restaurací, kde se podává jídlo, tak tam budu pro zákon.
Petr Gazdík
Já budu maximálně pro. Dokonce mě náš hospodský každý týden uhání a ptá se, kdy už to bude. Jenže já mu jako pouhý opoziční místopředseda Sněmovny nemohu říct, kdy to bude.
Jaroslav Lobkowicz
Jsem sice kuřák, ale chodím ven. Venku na čerstvém vzduchu ta cigareta líp chutná. Budu pro zákaz
Daniel Korte
Kdyby se ti kuřáci sami umravnili, tak by se to dalo tolerovat. Jenomže oni se neumravňují. Jsem pro zákaz.
Zdeněk Bezecný
Já ten zákon podpořím, protože jsem to slíbil Leošovi Hegerovi.
Jakub Pokorný
zdroj: Mladá fronta DNES, 2 .2. 2015, str. 02
