Bylo to moc pěkné období v Poslanecké sněmovně, které jsem mohl sledovat. Jedna mimořádná schůze jednala o nedůvěře vládě (jak víme neúspěšně), další mimořádná schůze byla svolána kvůli ministru Vondrovi (který však onemocněl, takže se nekonala) a do toho zapadla bouřlivá 16. schůze s prvními návrhy reformních zákonů. A mezitím masmédia masírovala voliče neuvěřitelnými hádkami mezi vládní koalicí. Vcelku chápu, že se nikomu z vedení sněmovny moc nechtělo dění komentovat. Proto jsme se v redakci rozhodli jít obráceným směrem – dát na stránkách našeho časopisu prostor také řadovým poslancům. Naše první cesta vedla za zástupcem strany, jež se na hádkách nepodílela – TOP 09. Za poslancem Rudolfem Chladem.
Podle toho, co můžeme číst a slyšet ve sdělovacích prostředcích, se vláda vlastně na ničem nemůže dohodnout. Vypadá to tak stejně i ve sněmovně?
Myslím, že ne. Valná většina poslanců se domnívá, že je ještě čas udělat už připravené změny. Jsou připraveny, aby mohly projít sněmovnou. Je to otázka dvou měsíců, kdy by měly tyto systémové návrhy paragrafovaného znění zákonů ať od ministra zdravotnictví, od ministra práce a sociálních věcí či od ministra financí i od ostatních být na pořadu jednání. Jsou na stole. Musíme pracovat rychle, abychom vrátili důvěru lidí v poslance, které si zvolili. Mediální přestřelky, které nedávno proběhly, nás štvou také, zrovna tak jako všechny lidi. Chápu, že to nikoho nebaví a že od nás každý očekává něco jiného. Myslím, že do konce června by se měly podařit zásadní věci. Nejen aby sněmovnou prošly, ale aby se tím i prokázalo, že se na nich dělalo. Změny se připravovaly dlouho, jen zatím nejsou viditelné. Věřím tomu, že do konce června, pokud bude trošku vůle i od opozice, by se to dalo nějakým způsobem narovnat. Proto jsem také vládu podpořil při hlasování o nedůvěře.
Jenomže teď už jsme slyšeli vizi šestapadesáti hodinových projevů…
My jsme připravení tady sedět klidně do noci a argumentovat, argumentovat, argumentovat, domlouvat se, najít nějaké řešení. Jsme schopní opravdu protáhnout zasedání, jak jen to půjde, aby se to všechno projednalo. Protože aby se to zase o rok, o dva roky odkládalo… Vždyť vidíme, jak to vypadá všude v Evropě. Prostě to je potřeba udělat.
K tomu teprve diskuse proběhne, ale co je zajímavého na právě probíhající 16. schůzi?
Právě návrhy ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Následovat bude ministr Drábek.
Co říkají vaši voliči, když se s nimi setkáváte na poslaneckých dnech?
Nadávají mi. Nadávají mi, kvůli tomu, co tady děláme. Zrovna včera jsem objížděl region Karlovarského kraje – Cheb, Mariánské Lázně – a nechávám si nadávat. Od toho jsem. Ale snažím se voličům říct právě to, o čem jsme mluvili před chvílí, že ještě pořád věřím, že změny jsou připravené, že ministři jsou dobří a věřím, že to má smysl. Snažím se vysvětlit věci, které je zajímají. Třeba o sociálních záležitostech, kdy se zvláště postižení lidé bojí, že o něco přijdou, že nebudou moct ani existovat. Není to pravda, tak se to jenom píše v novinách, a proto mě to štve a snažím se mezi lidi jít a vysvětlit jim, že to až takhle není, že jsou to změny, které je potřeba vykomunikovat. Také jsme vyvinuli tlak na naše ministry, aby udělali maximum pro to, aby informace šly mezi lidi. Bohužel je pravda, že někteří novináři pozitivní věci ani moc nechtějí psát. K věcem sociálním a zdravotnickým mám hodně blízko, takže vím, že v navrhovaných zákonech má spousta věcí smysl. Jestliže někdo neoprávněně zneužívá sociální dávky, nebo se někomu vyplácejí dávky pro postižené a on není postižený, tak rozumím, že to tak nejde, že stát peníze nemá. To samé se týká výloh za lázně u lidí, kteří se nejezdí léčit po úrazovém stavu nebo po operaci, ale nechají si napsat „křížkové“ lázně a jedou si tam za státní peníze odpočívat na procházky. Tomu taky rozumím, ale je potřeba to lidem říct na rovinu. Líbil se mi před nedávnem seminář pro zdravotně postižené. Ti lidé sem přišli už naštvaní. Seminář trval dost dlouho, velice seriozně, trpělivě se lidem vysvětlovaly konkrétní otázky, které byly skutečně na tělo. Myslím, že po třech, čtyřech hodinách většina lidí odjela v pohodě, protože jim bylo vysvětleno, že reforma není taková katastrofa, jak se dozvídají – ani ne snad přes média, ale třeba i z poplašných zpráv na internetu, které nejsou pravdivé. Čímž nechci říct, že bych se zastával úplně všeho na 100 %. Ted zrovna jsem řešil záchrannou službu, problém, který by nastal, pokud bude schválen nový zákon tak, jak je navržený. A já teď musím za ministrem, protože i já musím mít jasno. Nemůžu všechno obhajovat, jsou kompromisy, na které se musí přistoupit. Je toho hodně a myslím, že teď v těch dvou měsících budeme mít hodně co do činění.
Záchranka vlastně patří do podvýboru IZS, kterému předsedáte. Čím dalším se zabývá?
Zúčastnil jsem se jednání na ministerstvu zdravotnictví ohledně bývalého zákona o zdraví lidu, který se dělá nový, protože je starý padesát let. Podvýbor se tím také zabýval, stejně jako zákonem o záchranných službách. Problém je s vodní záchrannou službou, která není nikam začleněna a nemá peníze. Hledáme s novým prezidentem Smejkalem nějakou systémovou formu, aby nechodili klepat na dveře kvůli každé koruně. Další věcí, která je na stole a budeme o ní mluvit s novým ministrem vnitra, je výcvikové středisko záchranářů Hradec, případně jiné výcvikové středisko. Určeno bylo převážně pro profesionální hasiče. Hradec byl připraven, jednali jsme s primátorem i hejtmanem, všichni výcvikové středisko chtěli, ale bývalý ministr John projekt označil za megalomanský a zastavil ho. Jednali jsme o tom, jak dál, zda třeba středisko nerozdělit na několik menších. Vše bylo rozdiskutováno a došlo ke změně ministra. A také připravujeme povinné používání přilby pro mládež do 15, 18 let na lyžích a snowboardech a i pro cyklisty mimo veřejnou komunikaci. Nyní platí tato povinnost na veřejných komunikacích, ale většina cyklostezek je mimo ně. A tam, kde je nejvíce úrazů – na cyklotrasách, tam to povinnost není.
Jak vypadá spolupráce Sněmovny a Senátu?
Proběhly nějaké spíš přátelské schůzky. Je dobře, že nás zvou do Senátu na semináře a my zase je, ale jinak vidím spolupráci jenom v tom, že nám vracejí mnohdy zbytečně zákony.
Parlament, vláda a samospráva, 6. 6. 2011, str. 8
