Jaký je vlastně Prostějov při pohledu z lavice Poslanecké sněmovny, z Prahy?
Nejde jen o pohled z Prahy, ale většina lidí, kteří sem přijdou, jej charakterizuje jako dost uzavřené město. Především mentálně, ale je to vidět například i na náměstí. Dosavadnímu vedení města se jej podařilo vylidnit, běžný člověk už prakticky nemá důvod sem zajít. Když jsem měla malé děti, chodila jsem sem s kočárkem nakoupit, prošla jsem se tu s nimi. Dnes tu ani není nakupovat kde,rodiny jezdí do „Arkády“ nebo do „Špáru“. Zajímavá je také politika města v péči o své občany. Město například nemá jediné lůžko pro seniory. Všechna zařízení, která tu jsou, jsou krajská. Už jsme řešili případ bezdomovkyně, kterou prostě nebylo kam umístit. Na podporu sportu ale vedení města penězi tolik neskrblí.
Jste poslankyní za celé Prostějovsko. Kde podle vás leží jeho hlavní devíza?
Především v půdě, ale to je problém celé republiky. Leží nám tu množství kvalitní půdy ladem nebo se ničí nejen stavbami, ale také nevhodným hospodářstvím. Stačí se jen podívat, kolik hanáckých gruntů se rozpadá, protože v nich nikdo nehospodaří. Podobná situace je na jihu Čech, kam jezdíme na kola. Tam jedete kolem rozpadajících se strojů na dvorech zaniklých družstev a pak přejedete do Rakouska a okamžitě poznáte ten rozdíl, upravené statky, slušní lidé, kteří vás zdraví, a obdělaná krajina. To je tím, že zde má každý svůj kus půdy,na které hospodaří. U nás často půdu někdo skoupil, kdo ji zná jen z katastrální mapy, a tudíž ho nezajímá, co s ní bude. A hospodaří na ní nájemce, kterého taky vlastně nezajímá, protože není jeho. Dokonale se to nespraví asi nikdy a částečná náprava potrvá desítky let.
Toho se dožijí snad naše děti a vnoučata…
No, nebudou to mít rozhodně jednoduché. Už třeba vzhledem k narůstajícímu státnímu dluhu. Předchozí vlády schválily tolik různých valorizací a kompenzací, že kdyby se všechny hned zrušily, vypukly by občanské nepokoje. Ale stav, kdy z rozpočtu, který má zhruba tisíc miliard, tvoří přes polovinu, tedy přes pět set miliard, rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí, není únosný. Tolik dávek, důchodů a dalších plateb si rozhodně nemůžeme dovolit, aniž bychom si na to museli půjčovat. Pokud bychom, jako například v Itálii, dávali do sociální oblasti jen to, co se skutečně vybere, lidé by se velice divili.
Kde tedy vidíte naději do budoucna?
Musíme se naučit znovu si vážit své vlastní práce a také to, že si mohu dovolit jen to, na co si vydělám. Dnes chce každý pracovat hlavně ve službách. Ale pokud si sami nevyrobíme v zemědělství nebo strojírenství, co potřebujeme, nikam se nedostaneme. Regiony mají také silné zastání a možnosti v Evropské unii. Máme možnost přijímat nejvíce peněz na obyvatele ze všech členských států. Záleží jen na nás, jak se této možnosti chopíme. Věřte mi, že to je možné.
Prostějovský deník, 19. 2. 2013, rubrika: Prostějovsko, str. 3
