Citace ze zákona o veřejných službách: „Dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou upravuje zákon 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství a stanoví postup státu, krajů a obcí při jejím zajišťování.“
Dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu.
Kraje a obce ve své samostatné působnosti stanoví rozsah dopravní obslužnosti a zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou a jejich propojením.
Kraj zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje v jeho územním obvodu. Kraj může zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou v sousedícím územním obvodu jiného státu po předchozí dohodě s příslušným orgánem veřejné moci jiného státu, pokud je to potřeba pro zajištění dopravní obslužnosti kraje.
Obec zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu nad rámec dopravní obslužnosti území kraje. Obec může zajišťovat veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou mimo svůj územní obvod, pokud je to potřeba pro zajišťování dopravní obslužnosti obce a se souhlasem kraje a obcí, které mají uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a jejichž územní obvod je zajišťováním služeb dotčen.
Stát prostřednictvím své organizační složky zajišťuje dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou vlaky celostátní dopravy, které mají nadregionální nebo mezinárodní charakter.
Za stát zajišťuje dopravní obslužnost Ministerstvo dopravy, které po dohodě s Ministerstvem financí určí maximální výši kompenzace a způsob tohoto určení na dobu účinnosti smluv o veřejných službách v přepravě cestujících.
Pro zajištění dopravní obslužnosti mohou stát, kraje a obce (dále jen "objednatel") poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů.
a) mít přidělenou kapacitu dopravní cesty, osvědčení dopravce a uzavřenou smlouvu o provozování drážní dopravy s provozovatelem dráhy, jedná-li se o dopravce ve veřejné drážní osobní dopravě,
b) mít licenci a schválený jízdní řád, jedná-li se o dopravce ve veřejné linkové dopravě, a dále osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě, jedná-li se o dopravce v městské autobusové dopravě,
c) mít zajištěna vozidla, personál a technické zázemí nezbytné pro provozování veřejných služeb v přepravě cestujících podle přidělené kapacity dopravní cesty nebo schváleného jízdního řádu,
d) být způsobilý zajistit poskytování souhrnu činností uložených zákonem o silniční dopravě a zákonem o dráhách a
e) splňovat standardy kvality a bezpečnosti dopravy, včetně standardů pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace.
Historie provozování železniční dopravy, která je delší více než 160 let, neprokázala, zda je lepší privátní nebo státní vlastnictví. První privátní železnice po neúspěšném ekonomickém řízení přešly pod správu státu, tehdy Československé státní dráhy. V Čechách byla jako poslední převzata Ústecko-teplická dráha v roce 1923 a vůbec poslední privátní železnice byla převzata Košicko-bohumínská dráha v roce 1945. Řada privátních železnic obsluhovala rozsáhlá území nabídkou osobní i nákladní přepravy.
Ministerstvo dopravy České republiky rozhodlo, že postupně liberalizuje dálkovou dopravu. Hlavním motivem je zkvalitnění osobní přepravy a prodloužení kontraktů pro jednotlivé vítěze řízení a v neposlední řadě i snížení cen jízdného.
Za podmínek, které požaduje konkurence Českých drah v podobě uzavření dlouholetých kontraktů a plné úhrady prokazatelné ztráty včetně přiměřeného zisku, jsou i České dráhy připraveny nabídnout stejné služby, kvalitní a moderní vlaky i dobrou cenu jako konkurence. Regionální přeprava, kterou ve většině případů zajišťují České dráhy a která je dotována kraji, se podílí na celkovém osobním tranzitu přibližně 5 %. Je důležité si uvědomit, že konkurence dálkovou přepravu provozuje na podnikatelské riziko a podle toho se odvíjí zastavování vlaků a počet osobních vozů ve vlaku. Kdo má jízdní doklad ten jede a kdo přijde na poslední chvíli, tak má smůlu. Jejich nabídka přepravních služeb nevyplývá resp. není v souladu s ustanovením zákona o přepravních službách v osobní přepravě.
V našich podmínkách první externí dopravce v osobní přepravě ani nenabídnul moderní osobní vozy, jak bylo proklamováno v propagačních spotech. Druhý externí dopravce vstupuje na trh již s novými moderními vozidly, ale konstruovanými pro regionální dopravu.
Liberalizaci osobní železniční dopravy je důležité provádět s rozvahou. Dálková osobní železniční doprava není otevřena ve většině zemí západní Evropy. Jedná se o efektivní spoje, které národním společnostem přináší zisk, ze kterého jsou financovány ztráty v regionální přepravě. Čím více externích dopravců vstoupí do dálkové dopravy na efektivní tratě, tím větší budou požadavky Českých drah na pokrytí ztráty v regionální dopravě ze státního rozpočtu.
Správce železniční dopravní cesty musí stanovit s ohledem na omezenou kapacitu dopravní cesty základní parametry vlaků a vlakových souprav. Není možné nízkokapacitními osobními vlaky zahušťovat provoz na dopravní cestě a omezovat tak nákladní přepravu provozovanou jak ve veřejném tak vlastním zájmu.
V neposlední řadě je nutné dohodnout jednotný přestupní jízdní doklad a jednotný tarif. Cestujícímu musí být lhostejné jakým vlakem, kterého dopravce jede a kolika spoji dojede do cílového místa, ale musí mít zajištěnou návaznost spojů, musí obdržet přestupní doklad za jednotný tarif. Při přestupu na speciální dráhu může její dopravce požadovat doplatek jízdného. Je nepřípustné, aby cestují při příchodu na železniční stanici studoval, do kterého vlaku ho opravňuje jízdní doklad.
Jsem přesvědčen, že místo otevírání trhu v dálkové dopravě, by měl být otevřen trh v regionální dopravě. Pokud by některý externí dopravce nabídnul efektivnější provoz a kvalitnější služby než České dráhy, pak by to byla ta nejsprávnější cesta.
V Praze 8. 11. 2012
