Vždy jsem byl proti tomu, abychom si volili prezidenta přímo. Jsme parlamentní republikou, prezident nemá reálnou výkonnou moc a nemůže tedy svoji vysokou politickou legitimitu vzešlou z lidového hlasování využít k prosazení svých představ. I přes varování řady odborníků však politici tento semtex českého ústavního systému, jak přímou prezidentskou volbu označil Petr Pithart, nakonec přijali. Znechucení veřejnosti z poslední nepřímé volby prezidenta bylo příliš silné.
Samozřejmě ne vždy to musí fungovat špatně. Třeba slovenský prezident Andrej Kiska, který má podobné pravomoci jako ten český, přijímá svou roli pokorně a chápe, že některé věci prostě změnit nemůže. Snaží se společnost spojovat, ne rozdělovat, nastoluje důležité otázky, ale vládě se do vládnutí příliš neplete. Takového prezidenta ale nemáme.
Současný prezident jde často na hranu ústavy nebo dokonce až za ní. Šlo například o jmenování úřednické vlády z řad Zemanových podporovatelů, otálení při jmenování Sobotkova kabinetu nebo nejmenování několika profesorů, k čemuž ho zavazuje zákon o vysokých školách. A mohl bych pokračovat různými spornými zahraničně politickými výroky či tím, že hradní kancléř stále nemá bezpečnostní prověrku. Prezident sice ve svém slibu slibuje, že bude dodržovat Ústavu a zákony. Když tak nečiní, nehrozí mu za to žádná sankce. Pouze ho může na základě žaloby Senátu odvolat Ústavní soud. To by ale muselo být schváleno oběma komorami parlamentu, navíc třípětinovou většinou, což se dá těžko dohromady.
I když jsem Zemana nevolil, čekal jsem, že po svém zvolení bude chtít být prezidentem všech a podle toho bude také jednat. Na jeho neférovou volební kampaň bych sice nezapomněl, ale byl jsem připraven ho respektovat jako svého prezidenta. O nic takového se nejen nepokusil, ale naopak svými kontroverzními výroky a činy společnost dále rozděluje a dělá ostudu naší zemi v zahraničí. Jak mám svým dětem vysvětlovat jeho vulgární výroky? To prostě nejde.
Ústavu jen tak nezměníme, o příštím prezidentovi rozhodne opět lidové hlasování. Je tedy nutné trpělivě vysvětlovat, co všechno je v sázce. Miloš Zeman není nebezpečný jen sám o sobě. Reálné nebezpečí je ve spojení s Andrejem Babišem. Pokud oligarcha Babiš vyhraje příští parlamentní volby a Zeman několik měsíců potom obhájí svůj prezidentský mandát, může opravdu hrozit, že naše země sklouzne k nějakému poloautoritářství. Tendence k tomu tady jsou, stačí si vzpomenout na nedávnou návštěvu čínského prezidenta.
Babiše musíme porazit v souboji politických stran, volba prezidenta je však záležitost také občanská, přestože i zde je role politických stran nezastupitelná. Proto jsem stál u zrodu Kroměřížské výzvy a podílím se na iniciativě Peloton. Čelíme dnes totiž opravdu nebezpečí zvratu od demokratického vývoje k autoritativní formě vlády populistů a posunu naší země do sféry vlivu nedemokratických režimů. Jsme znovu na křižovatce. Navíc v komplikované mezinárodní situaci.
V Kroměřížské výzvě jsme popsali, jakého prezidenta chceme. V iniciativě Peloton zase říkáme, jak dospět k silnému kandidátovi, který bude mít šanci uspět. Naší ambicí je v dostatečném předstihu učinit diskusi o kvalitním prezidentském kandidátovi věcí veřejnou a následně uspořádat jakési občanské primárky. Rádi bychom v maximální možné míře přispěli k tomu, aby mezi sebou prozápadní a demokratičtí kandidáti netříštili síly a aby do souboje se Zemanem šel ten nejsilnější. Jestli se to povede, je samozřejmě otázka, ale už jen ta diskuse o tom má podle mého názoru smysl.
Jiří Čáslavka, kandidát do Senátu na Pardubicku
zdroj: blog Jiřího Čáslavky
