* Nechtěl jste někdy za ta léta s prací u Horské služby skončit, protože vás třeba něco naštvalo?
Taková situace, kdy bych chtěl vyloženě se vším seknout, nenastala. Napřed jsem dělal patnáct let v terénu. Tehdy byl nejhorší nedostatek financí. Domů jsem nosil patnáct set až dva tisíce měsíčně. Ale pomáhat lidem byla práce, kvůli které jsem se na Boží Dar přestěhoval. V osmdesátém osmém roce jsem se stal oblastním náčelníkem Horské služby Krušné hory. Pak přišla revoluce a začaly změny. Rok po Listopadu jsem šel dělat českého náčelníka Horské služby. Tam už byl prostor se někam dostat manažersky.
* Co se vám, jako nejvyššímu šéfovi celorepublikových záchranářů, nepovedlo?
Zákon o horské službě, který se dostal ve sněmovně jen do druhého čtení. Jenže pak bohužel přišly parlamentní volby a už se tím nikdo nezabýval. Sice je teď v zákonu o civilním letectví přílepek, který říká, že nějaká horská služba existuje a co dělá. Myslím si ale, že krátký zákon měl obsahovat naše práva a povinnosti.
* Co by zákon vyřešil?
Peníze na provoz v sedmi horských oblastech. Ministerstvo pro místní rozvoj nás zřídilo jako obecně prospěšnou společnost, takže nemáme na peníze nárok. Zákon by také řešil ochranu návštěvníků hor. Na kopcích neexistuje podobná vyhláška jako na silnicích. Přitom úrazů je na horách v celé zemi šest až osm tisíc za rok. A jsou podobné těm dopravním. Když si pak někdo stěžuje, že na sněhu došlo z toho a toho důvodu k úrazu, tak se všichni ptají, kdo je zavinil. Pravidla hry ale chybí. Zdůrazňuji, že nám nejde o vybírání pokut za prohřešky proti případným pravidlům. Nebo další příklad. Človíček na horách přijde ke dveřím chalupy nebo hřebenové boudy, protože mu je špatně. Jestli mu někdo otevře nebo ne, je věcí etiky a dobrého srdce boudaře. Rád bych prostě i kvůli těmto situacím viděl, aby zákon obsahoval podobná pravidla hry jako na silnici.
* Jaká smrt na horách vámi nejvíce otřásla?
Jednalo se o úmrtí pětatřicetiletého muže na sklonku 90. let. Šel za manželkou pěšky z Ostrova na Klínovec. Začátkem zimy začalo hodně sněžit, takže toho měl zřejmě dost. Sedl si, opřel se o strom a podle všeho usnul. Když jsme ho totiž na jaře našli, tak ležel u stromu převrácený tváří na zem. Několik dnů jej intenzivně hledala rojnice 150 lidí, pročesávali les od Jáchymova. Kolega Kovář jezdil na sněžném skútru dvacet metrů od hledaného muže. Nic neviděl, protože on byl zasypaný sněhem. Nepomohla ani termovize. Kdybychom se vše dozvěděli včas, tak jsme mohli možná pomoci. Ale o pohřešovaném jsme se dozvěděli s jednodenním zpožděním. Nesmutnější Vánoce jsem měl před před pěti roky, když na Bludné o Štědrém večeru odpoledne umrzl německý běžkař. Pohřešovali ho jen na chatě v Hřebečné. Muže jsme transportovali už mrtvého.
* A něco s dobrým koncem?
Veselá historka je o dvou děvčatech. Školačky šly v létě s vlčákem na Zlatý kopec a vylezly v lese na patnáct metrů vysoký posed. Vlčákovi se pak ovšem nechtělo dolů a holky začaly nad korunami stromů zmatkovat. Mobil neměl signál. Ony však naopak měly obrovské štěstí, že šel kolem houbař. Nakonec jsme vzali vak pod vrtulník, lano a kladku. Trojici jsme pak spouštěli jednoho po druhém jako pytel brambor.
* Mění se nějak návštěvníci hor?
Když začal snowboard, což byl obrovský boom, tak se majitelé prken nenáviděli s lyžaři. Říkali jim hůlkaři. Dokonce docházelo k bitkám na vleku. To byla doba, kdy bylo dost dusno. Pak dostali snowboardisti své parky a s lyžaři se začali snášet. Mám radost i z toho, že děti používají ochranné helmy. Berou helmu už jako naprostou samozřejmost. Lepší je také chování lidí na běžkách. Cech běžkařů spolu více drží. Na sjezdovkách ale někteří lyžaři stále kříží cestu ostatním. Je z toho pak spousta zbytečných úrazů.
* Proč jste kývl na nabídku strany TOP 09 a jste na její kandidátce v Karlovarském kraji?
Není to ani náhodou o tom, že končím v horské službě, a tak jdu do politiky. Jsem na třetím místě kandidátky a nemyslím si, že bych se živil politikou v parlamentu. V programu TOP 09 mne oslovily názory knížete Schwarzenberga, kterému věřím. On nepotřebuje úplatky. Je to člověk, který se nedá zkorumpovat. Mám podobné krédo jako on.
* A nevadí vám jeho způsob vyjadřování? Lidovce třeba označil za „černoprdelníky".
Kdyby se tak vyjadřoval někdo jiný, tak je dávno odvařený. Kníže má ale od přírody obrovský smysl pro humor. Lidé ho berou.
* Co chcete dělat v důchodu?
Záchranařinu, která mě baví. Ale spíš jen papírově. Jsem viceprezidentem Záchranného kruhu, což je asociace záchranných složek v regionu. Vytváříme dva projekty, jeden na rekultivovaném dole Medard u Sokolova. Druhý se týká ochrany přírody na hřebeni Krušných hor. A pak zbývá to nejlepší - vnučky, skialpinismus a běžky. Ještě jezdíme s manželkou amatérskou rallye. Před třemi lety jsme si koupili vůz, se kterým se dá jet trochu rychleji.
***
„Na kopcích neexistuje podobná vyhláška jako na silnicích. Přitom úrazů je na horách v celé zemi šest až osm tisíc za rok."
„Jezdíme s manželkou amatérskou rallye. Před třemi lety jsme si koupili vůz, se kterým se dá jet trochu rychleji."
