Buchert: Nebyl jsem Kalouskův agent

Zdá se ti úplně normální z týdne na týden přejít na druhou stranu?

V druhé polovině dubna jsem šéfredaktorovi oznámil, že z Reflexu odcházím. Měl jsem ve smlouvě, že každá ze stran ji může vypovědět s dvouměsíční lhůtou. Takže jsem dodržel, co smlouva vyžadovala.

Proč jsi dlouhé měsíce tajil, kam odcházíš?

Nemohl jsem to upřesnit, protože existovala dohoda, že kandidátka TOP 09 bude zveřejněna až koncem června. Dodržel jsem dohody na obou stranách. V Česku je to, co nazýváš „přechodem na druhou stranu“, viděno jako fatální střet, například ve Velké Británii je to normální. Londýnský starosta Boris Johnson byl zvolen poslancem v roce 2001, ale až do roku 2005 byl současně šéfredaktorem časopisu The Spectator. Dodnes dělá částečně dál svoji práci a je současně politik. Nikomu to nevadí. Líbí se mi ten britský přístup, ale je běžný třeba i v USA.

Není normální odejít do politické strany, angažovat se v ní a teprve pak kandidovat? Takhle to vypadá, že ti Miroslav Kalousek dal senátní obvod v Praze 8, jako ve středověku panovník svému zbrojnošovi dával za odměnu léno v podobě statků.

O nějakém lénu bych nemluvil, protože si případné zvolení musím nejdříve odpracovat. Kalousek to za mě neudělá. Podívej se na to takto: je mi 52 let a právě jsem se rozhodl, že v životě zkusím něco jiného. V TOP 09 se chci angažovat, i kdybych neuspěl v senátních volbách. Neberu to jako jednorázovou akci, jejímž výsledkem má být šestileté léno. Beru svoji účast v politice jako běh na delší trať.

Stále to vyvolává otázku: za jaké služby Buchert ten obvod dostal?

Za žádné. Ať si někdo přečte mé články, které jsem napsal o Miroslavu Kalouskovi. Pozná, že o žádné služby jít nemohlo. V žurnalistice jsem něco dokázal a teď chci něco dokázat i v politice. Odráží se v tom i můj obvyklý životní postoj. Když všichni říkají, že je něco modré nebo oranžové, nejdříve se pořádně podívám, zda je to skutečně modré, či oranžové. Nyní, když na politiku všichni nadávají a tvrdí, že je to jen svinstvo, byl to naopak pro mě popud do ní vstoupit a ukázat, že to tak být nemusí.

Jak dlouho jsi ten přechod plánoval?

První nabídku kandidovat jsem dostal již před několika lety, to ještě TOP 09 ani neexistovala. Ale předtím jsem se k tomuto kroku neodhodlal, protože jsem dělal práci, jež mě bavila. Jenže každý člověk podle mě přemýšlí, co bude dělat, až dosáhne určitého věku. Já jsem byl dávno přesvědčen o tom, že až mi bude více než padesát, zkusím něco jiného. Říkal jsem si: Když ti bude šedesát, už to rozhodnutí neuděláš, nebudeš na to mít ani odvahu a možná už ani fyzické síly. Někdy začátkem roku přišla nabídka kandidovat do Senátu.

A od té doby jsi působil v Reflexu jako Kalouskův agent?

Žádný agent. Stačí se podívat do Reflexu, co tam vycházelo v posledních měsících o Kalouskovi, když jsem byl pořád zástupce šéfredaktora. Divím se, že mi Kalousek kvůli některým článkům nevolal … Asi tři týdny jsem se rozhodoval, zda nabídku přijmu, pak jsem se rozhodl a dal za pár dní výpověď. Poslední týdny jsem se v Reflexu záměrně ani neúčastnil porad vedení, abych neovlivňoval složení čísla.

Jak ti dlouho trval psychologický přerod od člověka, který o něčem píše, do člověka, jenž to má přímo dělat?

Myslím, že ještě úplně neproběhl. Probíhá postupně. Každé ráno se vzbudím a mám stále puzení něco napsat, k něčemu se vyjádřit. To mám pořád, i když už připravuji kampaň. Krátké komentáře proto píši na svém Facebooku. V současnosti se politikem zatím jen chci stát. Až se jím stanu, pak ten přerod dokonám. I pak bych však chtěl psát, je to moje práce.

Hádala se tvoje „duše s tělem“ hodně, jestli přejít do opačného tábora?

Hádala, jenže ne duše s tělem, ale duše s duší. Čeští novináři tu věc o „přechodu na druhou stranu“ vnímají většinou negativně. Důvodem je, že u nás se mezi novináři a politiky vytvořila obrovská propast. Vztah mezi politikou a médii má být z podstaty věci napjatý, ale podle mě má být korektní. Jenže on je napjatý a nekorektní. Už dlouhá léta. Pořád proto někdo zkoumá, co za tím je, že jsem se rozhodl kandidovat.

Politika mě prostě zajímá, a dokonce baví. Toť vše.

V poslední době přechází v Evropě i u nás ze žurnalistiky do politiky mnoho lidí – Mlynář, Železný, Bobošíková, John, současný ministr životního prostředí Chalupa a další.

Pana Chalupu jsem nikdy nepovažoval za žádného zvláštního novináře. Radek John se rovnou stal šéfem strany a pak ministrem. A dopadl neslavně. Já na to chci jít přece jenom jinak, i když začátkem má být Senát, ale to je v mém věku myslím pochopitelné.

Chalupa vstoupil do politiky standardně: opustil žurnalistiku, angažoval se v ODS, byl náměstkem starosty na Praze 6, pak dvě období starostou a dnes je ministrem. To je přirozený kariérní postup. Ne jako když někoho spustí do neznámého prostředí jako parašutistu.

Nejdu do neznámého prostředí, politice jsem se jiným způsobem věnoval dvacet let. Parašutista splní úkol a jde na další seskok. Je mu jedno, kde bude výsadek. Já seskočím a budu v tomtéž prostředí pokračovat dál.

Je pravda, že jste se s panem Kalouskem sblížili v Klubu kokotů, jehož jste členy? Co je vlastně za ideologii ten kokotismus?

Já jsem se k takzvanému kokotismu dostal už koncem devadesátých let. Určitě dřív než Kalousek. Rozhodně to není něco sprostého, spíš recese vycházející z knih Xaviera Crementa. Podstatou hnutí je, že člověk se nemá brát tak vážně. Teprve tím, že si přizná, že se občas chová jako kokot, může se ze skutečného kokotismu léčit. Všichni všechno berou strašně vážně. Nejvíc média, která jsou svou důležitostí úplně zahlcená.

Myslíš si, že si Miroslav Kalousek vzpomene na kokotismus ve chvíli, kdy v telefonu spílá různým lidem?

To nevím, možná ještě není úplně „vyléčený“. Ministr Kalousek ale přece volal i každému novináři, jenž o něm kdy něco napsal. Je to taková jeho politická metoda komunikace, nic nového. Volal v minulosti mně, volal jistě i tobě. Je pravda, že mně nikdy nenadával, nepoužíval u toho sprostá slova. To, že se tohoto jeho sklonu snaží teď někdo zneužít a využít, je jiná věc.

Jak si rozumíte s Kalouskem ve věci zvyšování daní? Pokud vím, jsi jejich odpůrcem, zatímco on minulý týden prosadil jejich další nárůst?

Skutečně s tím nesouhlasím, i když vím, že se to děje v souvislosti s krizí v celé Evropě. Myslím si, že u nás jsou daně poměrně vysoké. V takovém případě za to má stát občanům dávat lepší služby, což se u nás příliš neděje. Proč je tedy ještě zvyšovat? Stát by měl zjednodušovat život obyčejným lidem i firmám, jenže u nás jej spíše dělá složitějším.

Cítíš se favoritem voleb ve svém obvodu?

Ano, protože nabídnu něco, co ostatní nenabídnou. Obejdu postupně všechny ulice obvodu a těch je více než 700. Už jsem hovořil s mnoha lidmi, většina z nich žádného „živého“ kandidáta na senátora ve své ulici předtím nikdy nepotkala. To nejsou mítinky, ale přímá komunikace. Avšak nebudu slibovat nic, co pak nebudu moci splnit. Stojí proti mně paní Filipiová z ODS, která je senátorkou 12 let, ale vynechala obrovské množství hlasování v Senátu. Takový politik je k ničemu. Navíc její strana připravila občany Prahy o miliardy v tunelu Blanka či o stamilióny v kauze Opencard. Kandidátem ČSSD je zase pan Potůček, zastupující stranu Davida Ratha. Proto věřím, že vyhraju.

Čeho konkrétního bys chtěl v politice dosáhnout?

Nejdříve toho, aby přestalo být slovo politika slovem, které se vyslovuje s odporem.