Důrazně se ohrazuji proti uvádění mého jména v souvislosti s událostmi týkajícími se přeskupení koaličních sil na berounské radnici. Loni v srpnu jsem předal prosperující město do rukou dlouholetého místostarosty Tomáše Havla, kterému jsem po celou dobu naší šestnáctileté spolupráce bezmezně důvěřoval a kterého jsem vždy podporoval jako svého nástupce na postu starosty města Beroun. Bylo to logické vyústění naší letité úspěšné spolupráce.
Tak jako jsem dříve věnoval veškerý svůj čas městu Beroun, věnuji nyní tento čas jako člen vlády celé České republice a řízení Ministerstva kultury. Z uvedených důvodů nemám čas ani myšlenky jakkoli zasahovat do vnitřního chodu města Beroun.
Ostatně by to ani nebyl můj styl. O to více mě mrzí, že odvolaný starosta Tomáš Havel a lidé z jeho okolí hledají v jakési agónii zástupné důvody svého, dnes již evidentního, selhání při řízení města a přisvojují si zásluhy, které jim nenáleží. Musím říci, že lidsky jsem velmi zklamán.
Jako starosta Berouna jsem se vždy snažil vycházet vstříc všem, kteří měli zájem v Berouně žít či podnikat, stejně jako jsem využíval všech zákonných možností, jak pro město získat finanční prostředky pro jeho další rozvoj. Všechny moje kroky ve vedení města byly vždy transparentní, byly projednány v příslušných odborných orgánech a podloženy příslušnými usneseními rady či zastupitelstva města. Na rozdíl od svého bývalého zástupce jsem pak za svá rozhodnutí vždy dokázal nést osobní zodpovědnost, aniž bych se musel za někoho schovávat. A stejně se chovám i dnes.
Bývalý starosta Havel po celá čtyři volební období, dvě jako radní a dvě jako místostarosta, nikdy neprojevil při hlasování opačný názor než já. Jeho dnešní výroky o změně, kterou ve vedení města v posledních pěti měsících představoval, tak působí přinejmenším úsměvně, ne-li trapně.
Co ovšem již úsměvně nepůsobí, je skutečnost, že „nový“ styl exstarosty Havla, spočívající mimo jiné i v nemorálním instalování jeho synů do městských komisí - životního prostředí a výstavby, sebe sama do čela kulturní komise, jeho nekomunikativnost a nerozhodný styl jednání s kolegy a politickými partnery, přivedl město Beroun do politické krize, jejíž důsledky můžeme v současných dnech sledovat.
Zjištění, že můj nástupce na funkci starosty nestačí, je pro mě osobně velkým zklamáním stejně jako obvinění, že jsem stál za jeho odvoláním. Jakoukoli spojitost s odvoláním celého vedení města Beroun a volbou nového zcela kategoricky odmítám. Chování Tomáše Havla po odvolání z funkce starosty a jeho snaha zapojit mě do celé této záležitosti mě pak bohužel jen utvrzuje v přesvědčení, že svoji roli nezvládl. Je zřejmě jediný, kdo si to nechce připustit.
Tomáši Havlovi závěrem přeji v osobním i profesním životě hodně štěstí a budu velmi rád, pokud při hledání sebe sama vynechá mé jméno a nebude špinit to, co jsme společně dokázali.
Berounský deník, 29. 4. 2011, Rubrika: Berounsko, str. 3
