Besser: Kravata mě stresuje

Před rokem způsobil poprask: co provede české kultuře ten zubař, který je viceprezidentem hokejového klubu? Po roce se zdá, že kultura pod ním neúpí. Místopředseda Starostů a nezávislých a ministr kultury Jiří Besser.

Lékařka vám prý zakázala kvůli očím nosit kravatu. Jak to spolu souvisí?

Pro oči je nebezpečný stres. A kravata tím, jak utahuje pod krkem, stresové situace navozuje.

Takže když chci někoho vystresovat, stačí trochu utáhnout kravatu?

Ano. Dokud ho neuškrtíte, bude ve stresu.

Kolik lidí se vás na letošním karlovarském festivalu snažilo získat za kamaráda?

Spíš mě překvapili lidé s bločkem, kteří chtěli můj podpis a společnou fotku. To mě dostalo. Ovšem když jsem byl na festivalu loni týden před svým jmenováním, to se snažilo hodně lidí.

Nezačal jste být alergický na nové a nové lidi, kteří vám byli představováni a pořád na něco chtěli státní podporu?

Unavuje mě to. Když jsem ale začínal před sedmnácti lety starostovat v Berouně, bylo to mnohem těžší. Nedovedl jsem si představit, že za mnou někdo bude chodit s nějakými vyloženě egoistickými úmysly a že se budu muset s tolika lidmi seznámit. A že mě zase přestanou znát, když oznámím, že do voleb už nejdu.

To je dobře, že to vidíte střízlivě a nečekáte, že vás i bez ministerské funkce prezident Bartoška bude zvát na obědy.

Zrovna ten mě na oběd zatím nepozval. (smích) Byli jsme spolu na jedné velice příjemné večeři a bavili jsme se čistě na bázi pánské. O filmu, o vínu, o ženách, o doutnících.

Co si myslíte, že vám zbude po těch stovkách či tisících lidech, se kterými jste navázal jako ministr kontakt?

Poznání jejich světa. Je to speciální vlastní svět. Víc emotivní než pragmatický. A přátelé mi zůstanou ti, které jsem měl už předtím.

Bez ohledu na emotivní prostředí se však česká kultura také stala velmi dobrým byznysem, to víme oba.

Zvlášť pro ty, kteří nejsou vidět, kulturu vůbec neprezentují, Českou republiku také ne, ale mají pocit, že dělají kulturu. A že stát je povinný jim platit za to, co tak skvěle umějí. Ti jsou nejhorší. Snažíme se jejich staré cestičky a vazby přetrhat.

Abyste zprůchodnili nové?

To na nás hážou ti odstřižení. Snažíme se zavést jasná pravidla, o která ale vlastně není moc velký zájem. I česká kultura si bude muset zvyknout na to, že peněz bude čím dál méně, úspěchem bude rozpočet udržet.

Od vašeho nástupu jsem si nebyla jista, je-li dobře, že v české kultuře nemáte kořeny, nebo je-li to špatně. Vy pochybnosti nemáte?

Cítím to, že nedržím s žádnou partičkou, jako velké plus. Jsem zástupce české vlády v kultuře, nikoliv kultury v české vládě. To je zřejmě ten hlavní problém, který se mnou ti z kulturní fronty mají. A opravdu se tím cítím jiný než mí předchůdci. Párkrát jsem mluvil se Slávkem Jandákem, jehož pojetí ministerské funkce je svérázné, ale v mnoha věcech jsme se shodovali, jenže on si nemohl dovolit je ani navrhnout.

Když jsem naposledy mluvila s bodrým kolegou Jandákem,mimo jiné se mi snažil vysvětlit, že jejich vláda by podporovala opravdové umění a že lidi už dávno rozhodli, že třeba big beat umění není. To je dobře, že specifikaci toho, co je a co není umění, nenavrhl, že?

Vzhledem k tomu, že nejsem z kulturní branže, jsem dalek toho říkat, co je a co není umění. Ale když přijdu s pragmatickým řešením centrálních nákupů pro všech 150 námi řízených subjektů – což je to, po čem třeba v resortu zdravotnictví touží – zvedne se vlna odporu. Ne od ředitelů příspěvkových organizací, ti vědí, že se tím ušetří, ale od nákupčích, těm to vadí, pochopitelně.

Byla slyšet spíš kritika na to, že váš pokyn byl bez limitů a že každá drobnost musí jít přes vás.

Právě v limitech ten pokyn upravíme. Ale víte, někdy došlo ke komickým příběhům, kdyžmi třeba kastelán psal, že nemůže nakupovat toaletní papír. No, nebude ho nakupovat v papírnictví na rohu a nebude si brát balík domů, to je celé. Centrální nákupy chceme udělat po jednotlivých krajích a ušetřené peníze jim půjdou zpět, nikdo o nic nepřijde.

Aktuálně se vzbouřili správci památek, kteří…

Tak ti se bouří pořád. Je tam třeba ještě víc přitvrdit a dát tomu jasný režim. Já si vážím práce kastelánů a těch, kteří se o památky starají. Ale musí si uvědomit, že je to státní majetek spravovaný ze státních peněz.

Budou vaše stále se zvětšující pravomoci znamenat i větší faktickou zodpovědnost za správu každého objektu?

Podívejte se na Duchcov – tento státní zámek jsme našli ve zcela havarijním stavu, léta to evidentně nikoho nezajímalo. Jak je to možné? Nevím. Střechu jsme opravili, nikdo nemusí mít obavy z toho, že bychom neřešili havarijní stavy. Tím nechci evokovat dojem, že se má všechno hlásit jako havarijní stav, nově zřízený investiční odbor na ministerstvu bude všechny nároky kontrolovat. Nebudou si to dělat jednotlivé hrady a zámky různými externími firmami a podobně.

Takže oklestíte pravomoci místních týmů?

Dnes máme 14 územních pracovišť Národního památkového ústavu a budeme dělat zásadní změny. Kdo pochopil, že tímto krokem ministerstvo přebírá také svůj díl odpovědnosti, ten je spokojen. Samozřejmě to nejsou ti, kterým bereme jednoduché nákupy a potenciální desátky.

Čekáte ještě výraznější odpor?

Pořád se říká, kolik je nezaměstnaných. Každý je nahraditelný.

To byl vzkaz kastelánům?

To není vzkaz kastelánům, ale všem, kteří pracují ve státní sféře, kde by měl panovat určitý řád. Takže budou-li chtít revoltovat, nechť se obrátí na své nadřízené, ať to má také nějaký řád. A ne otevřený dopis do novin, že nemůže nakoupit toaletní papír. Emoce a kulturní fronta.

Emoce projevil i Václav Havel, když vás obdobnou formou kritizoval za dům na Václavském náměstí.

Také jsem mu napsal otevřený dopis.

Řekl jste, že vás Havlův dopis překvapil, protože když on a jeho žena od vás potřebovali na podzim pomoci v jiné záležitosti, velice rád jste jim vyhověl, protože oni tehdy byli v právu. S čím se na vás obrátili?

Týkalo se to určité vazby jejich nadace a Národního divadla. Byl tam problém, pan ředitel Národního divadla si nějak špatně vysvětlil jeden z našich kroků na ministerstvu kultury a řešil tu situaci naprosto nestandardně a chybně. Havlovi mě na to upozornili, tak jsem si ho zavolal a bylo to uvedeno do pořádku. Napravili jsme chybu bez otevřených dopisů.

Pomohl byste stejně i panu Novákovi s manželkou, kdyby se na vás obrátil?

Pokud by Novákovi měli stejně bohulibou nadaci jako manželé Havlovi, tak bych také pomohl, pokud by jim bylo proti smluvně nebo protiprávně ublíženo.

O domu na Václavském náměstí musí rozhodnout pražský magistrát a zvláštní je, že to nepochopila ani pražská TOP 09, která vás také kritizovala.

To mi velmi vadilo. Začali kritizovat a ani se nezeptali, ani si nepřečetli zákony. Čili pražská topka ublížila sama sobě, potažmo mně.

Nemáte někdy chuť před svým stranickým nadřízeným Kalouskem bouchnout do stolu se slovy: Pánové, kolik jste vyhodili za pandury?!

Je přece jasné, že hlavní úniky peněz nejsou v resortu kultury. A že jsem nekřičel, je zatím dáno tím, že kdykoliv jsem s jasným požadavkem za Mirkem Kalouskem přišel, byl jsem celkem úspěšný.

Mluvím o tom, že když se člověk podívá komplexně na způsob utrácení našich peněz, musí být zděšen.

Jsem také normální člověk a také jsem občas zděšen. Třeba nákup zápalných lan, to mi přišlo až humorné.

Kdyby nešlo o naše prachy, bylo by to k popukání. Váš oblíbený citát je Cicerův: „Žádná moc nesmí platit více než zákony.“ Byl byste ve vládě, která by se tím neřídila?

(smích) Já… si myslím, že tato vláda se řídí zákony.

A vláda zajišťuje právní stát, ve kterém se všem měří stejně?

Jsem o tom přesvědčen. Absolutně.

Nevzbuzují ve vás ani stín pochyb politické případy, které byly a jsou vyšetřovány, například kauza Drobil?

Nevzbuzují. Naopak si myslím, že právě proto, že se řídíte zákony, se můžete dostat do pozice, kdy jste napadána. Třeba já kdybych nepostupoval v kauze domu na Václavském náměstí podle zákona, nebyl bych napadán.

Mám namysli situaci, kdy se podle Městského státního zastupitelství v Praze nepodařilo potvrdit, že by Drobil vybízel Michálka ke zničení důkazů, a přitom ze záznamu slyšíte Drobila: Přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte mi, že neexistuje nic jiného. To si říkám, že žiji ve fantazmagorickém světě.

K tomu musím říct, že celá ta situace na konci loňského roku kolem exministra Drobila, tak… to jsou… přesně ty momenty, kdy já… jsem úplně nešťastný.

To nejste sám. Stále si myslíte, že moc tu neplatí víc než zákony?

Pořád si myslím, že tady zákony platí víc než moc.