Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Dobrý večer.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Petr Pelc ze strany Občané.cz, dobrý večer.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Dobrý večer.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jan Tamáš z Humanistické strany, dobrý večer.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Hezký večer.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
A Alexander Černý z KSČM, také vám dobrý večer.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Dobrý večer.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pojďme si na úvod říci, je podle vás česká armáda obranyschopná, slečno Kočí.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Tak tohle to je velká nevýhoda být slečnou, že vždycky začínám, ale to pro mě není problém. Armáda České republiky ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
I kdybyste byla paní, tak vám dám slovo.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Je mi to jasné. Armáda České republiky je rozhodně v dnešní situaci obranyschopná a dokonce bych řekla, že prestiž Armády České republiky výrazně vzrostla od roku 89, kdy byla opravdu velice nepopulární. Dnes díky i tomu, že máme profesionální armádu, její prestiž je velká. A je tedy podle mého názoru obranyschopná.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Vy tedy věříte, že Armáda České republiky dokáže ubránit území České republiky.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Ne, ne, ne, já vycházím z nejmodernějších analýz bezpečnosti, které jasně říkají, že nebezpečí, že by Česká republika byla v jakémkoliv ohrožení, je dneska minimální. Celkově vlastně území Evropy, krom tedy zemí Balkánu, dnes opravdu nehrozí jakýkoliv bezpečnostní konflikt. To znamená, Armáda České republiky nemá primárně úkol bránit Českou republiku, protože toto nebezpečí zde vůbec není.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Petr Pelc, Občané.cz., stejná otázka - obranyschopnost české armády nebo České republiky.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Já bych řekl stejná otázka, mírně jiná odpověď. Záleží samozřejmě na tom, komu by se česká armáda měla bránit. Dovedu si představit protivníky, kterým by se česká armáda ubránila a dovedu si představit protivníky, kterým by se samozřejmě sama bez pomoci neubránila. Je samozřejmě velmi výhodné, že jsme součástí různých uskupení, mezinárodních organizací, a to nejen bezpečnostních, nejen vojenských, protože to znamená, že jsme potom jakousi kamínkem v mozaice jakéhosi systému. A myslím si, když se rozhovořím o té prestiži, tak ta je samozřejmě nekonečně, nekonečně lepší, než byla v roce 89.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pojďme prestiž ještě nechat stranou. Vy jste říkal, já jsem se ptal, jestli je Armáda České republiky obranyschopná, neptal jsem se, jakou má prestiž. Vy jste říkal některým, řekněme, agresorům by se dokázala ubránit. Kterým, Rakousko nebo komu si tak představujete, jako kdo by byl schopen zaútočit na Českou republiku v tomhle kontextu a před kým by tedy česká armáda dokázala vzdorovat.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Já to myslím obecně. Česká republika nebo česká armáda by samozřejmě dokázala vzdorovat různým protivníkům, samozřejmě že takoví protivníci, kterým by česká armáda dokázala vzdorovat, patrně by na nás nezaútočili. Ale to je samozřejmě trošičku složitější, protože my dneska vidíme vývoj, kdy vlastně ty konflikty mezistátní, tak, jak jsme je znali ještě v polovině dvacátého století, tak, jak jsme je znali zejména, dejme tomu, ve století devatenáctém, kdy byl národní stát na svém vrcholu, tak samozřejmě současně s tím, že byl národní stát na vrcholu, byly na vrcholu i konflikty mezistátní. Dneska, ať už se nám to líbí či ne, ta váha národních států poněkud upadá, ve srovnání s mezinárodními organizacemi, s korporacemi. Máme přeci byznys, organizace, které jsou bohatší a mocnější než některé státy. A současně s tím odpadá i to stoprocentní dilema, jestli se bránit útoků nějaké armády národního státu, jestli je to nebezpečí, které nám nehrozí, není ve skutečnosti mnohem horší než ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Takže vypadá to, že Microsoft, Google nebo /nesrozumitelné/ zaútočil na Českou republiku, teda jako nadnárodní organizace?
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Ale to jsou, to mě chytáte za slovo.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Nebudu to shazovat hned za začátku. Pokročíme v té ...
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Jsou jiné organizace, nebudu jmenovat.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pokročíme v té anketě, Janu Tamášovi Humanistická strana, obranyschopnost České republiky, české armády.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Tak skutečně záleží nad tím, před kým by se Česká republika měla bránit. Jak už tady zaznělo přede mnou, Česká republika v tuhle chvíli nemá bezprostředního nepřítele. Stejně tak mohu podepsat to, co tady říkal kolega, že samozřejmě záleží, kdo by byl tím agresorem. Některým bychom se samozřejmě ubránili, jiným ne. A souhlasím také s tím, že, řekněme, v tomto století nebo v posledních několika dekádách se mění skutečně role jak státu, tak samozřejmě v tom ruku v ruce s tím jde i zmíněná role armády. Bohužel ta zmíněná role armády, včetně tedy české armády, není doprovázena adekvátní diskusí. To znamená, dnes se nacházíme v situaci, kdy čeští vojáci bojují na druhém konci planety, ale často ani nevíme proč, za jakým účelem, jaký je smysl těch bojů. A to, si myslím, je tak trošku deficitem demokracie v naší zemi.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Alexander Černý, KSČM.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Já se pokusím odpovědět na vaši otázku a nebudu teď odbíhat k bezpečnostním rizikům, to snad bude ještě příležitost. V tuto chvíli má Armáda České republiky k dispozici zhruba dvě brigády, které jsou připraveny bojovat. Ty dvě brigády jsou schopny plnit celou řadu úkolů a taky je dnes plní. Já řeknu, že některé i velice úspěšně, ale v žádném případě nejsou schopny zabezpečit obranyschopnost a územní celistvost České republiky. A v tuto chvíli stále ještě platí základní dokumenty, které naprosto jednoznačně stanoví jako základní a prioritní úkol české armádě zajistit obranyschopnost a územní celistvost, ne zahraniční mise. Mám-li tedy jednoznačně odpovědět na vaši otázku, pak tedy velmi pochybuji o tom, že armáda v této velikosti, s vybavením, které má k dispozici, je schopna tento úkol zajistit.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Zdá se, že jste se všichni čtyři shodli, že rizika, proti kterým jakýkoliv moderní demokratický stát potřebuje armádu, jsou v současné době výrazně jiná, než jaká byla před nějakými padesáti, šedesáti lety. Jsou v tomto smyslu jiné také armády? Když si tak promítnu velké akvizice Armády České republiky za poslední roky, tak to byly obrněné transportéry a původně jich mělo být dvě stě, byl to pronájem stíhacích letounů, předtím to byl pronájem podzvukových bitevníků. A ještě předtím byla rekonstrukce tanků T-72, od které, pokud se nepletu, bylo ustoupeno. Ale reflektuje tedy ve vašich očích, v programech vašich stran česká a nynější česká armáda dostatečně proměnu těch rizik a už to nepojedu v tom kolečku, hlaste se o slovo, jak stejně se hlásí slečna Kočí.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Takže přesně tak. Já mám právě pocit, že česká armáda nereflektuje tyto změny. My proto jako strana Věci veřejné prosazujeme vlastně novou nebo vůbec, aby se našla nová bezpečnostní strategie, aby se vůbec, aby Česká republika ve shodě opravdu s odborníky, aby opravdu i všechny politické strany, zainteresované skupiny vlastně společně připravily novou bezpečnostní strategii České republiky, která právě tyto změny v tomto globálním světě bude reflektovat. Česká republika pořád, mám pocit, si neuvědomuje, v jak bezpečné zóně leží. A je potřeba si tyto změny těchto armád uvědomit. My proto dokonce prosazujeme snížení armády, vůbec celkově snížení rozpočtu armády a právě větší specializaci. Česká republika opravdu dneska nebojuje s hrozbami ohrožení suverenity našeho státu, ale přesně, jak to už kolegové řekli, zahraničních misí. Naše role české armády je právě v NATU a potom v těch bethel group Evropské unie. A je proto potřeba se opravdu velice specializovat. Dnes mít komplexní armádu je opravdu drahá a velice náročná věc a je potřeba si to uvědomit.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Řekla jste to velice hezky, mimo jiné jste se zmínila o tom, že podle vašich představ by redefinici role armády měla předcházet politická diskuse a nějaká shoda. Teď tady máme zástupce čtyř politických stran, kromě Věcí veřejných ještě další tři. Myslím, že si můžeme na tomhle malém prostoru ihned otestovat, jak moc velká je shoda na tom, jestli smyslem české armády je účast v zahraničních misích, v ozbrojených silách Evropské unie a podobně. O slovo se hlásí Alexander Černý z KSČM.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Já chci jenom podotknout, že mám pocit, že obecně začíná v České republice převažovat mínění, že jsme členy Severoatlantické aliance ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
To jsme, to není mínění.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Samozřejmě. A z toho titulu, že jsme členy Severoatlantické aliance, jaksi můžeme rezignovat na onu obrannou funkci armády, protože v případě, že bysme byli ohroženi, tak se uplatní článek čtyři a všechny členské státy nám přijdou na pomoc. Obávám se, že tak jednoduché to nebude. Koneckonců i sama doktrína spojených Severoatlantické aliance předpokládá, že každá členská země musí mít dostatečné kapacity na obranu svého vlastního území, svého vlastního teritoria. A tomu prostě česká armáda dnes neodpovídá. Když se bavíme o tom, jak by česká armáda měla vůbec vypadat, tak je opravdu třeba začít si klást velmi zásadní otázky, zda si může Česká republika s deseti miliony obyvateli, s takovými prostředky, jaké má k dispozici, dovolit například udržovat vševojskovou armádu. Buďme rádi, že nemáme námořnictvo. To by byla asi katastrofa. Ale i tak je to nad naše síly. Jistě jste zaregistrovali, že jsme přednedávnem poskytovali nezištně ochranu vzdušného prostoru našimi tedy draze pronajatými gripeny, které velmi draze platí daňoví poplatníci, tak jsme poskytovali ochranu vzdušného prostoru pobaltským republikám, které prostě na to nemají. Česká republika bude během několika málo měsíců, tvrdím, že první zásadní úkol nově zvolené politické reprezentace v téhle té oblasti bude vyřešit problém ostrahy vzdušného prostoru. To nebude žádná maličkost. A říkám to z toho důvodu, že armáda se nebuduje na rok. Armádu nejde za jedno volební období předělat. Armáda prostě je velmi dlouhodobá záležitost, proto i ty programy, o kterých jste se zmínil, například transportéry, letouny a podobně. To je otázka vždycky na dvacet, třicet let dopředu. Takže tady je třeba opravdu velmi, velmi bedlivě zvažovat, a to koncepční rozhodování musí být úplně jinak děláno, než bylo teď. To, co nás provázelo v uplynulých deseti, patnácti letech, to byl chaos, to nebyla žádná koncepce, byť se to tak vždycky jmenovalo. Ale jsme přesvědčen o tom, že lze najít rozumný konsensus, že snad někdo, kdo má všech pět pohromadě, si nedovede představit, že by byla státnost zajištěna bez armády, ale jaká ta armáda bude, to je opravdu věc další diskuse.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Než dám slovo vaším politickým kolegům oponentům, přece jen ještě jste mluvil o tom, že požadavky NATO, když to zjednoduším, mimo jiné říkají, že bychom měli být schopni ubránit své území. Na druhou stranu na severu České republiky je Polsko, člen NATO, na východ Slovensko, člen NATO, na jih od nás neutrální Rakousko a pod ním Itálie, člen NATO. Na západ Německo, také člen NATO. Přeci tady ten požadavek v zásadě nedává smysl, protože jak by se k nám dostal ten pomyslný nepřítel, pokud by chtěl tedy ohrozit územní celistvost? Letecky taky těžko, by musel přeletět zase přes ty ...
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
My teď trošičku přeskakujeme. Zkusme se tedy bavit o bezpečnostních hrozbách. Já naprosto vnímám, že v tuto chvíli jsou definovány tři nejdůležitější základní, které jsou opravdu reálné, a to terorismus, nebezpečí nějakých epidemií, organizovaný zločin, to jsou hrozby, o kterých se nejčastěji mluví. Ale my nejsme schopni vyloučit, že v horizontu, řekněme, pěti, deseti let dojde k takovým nebezpečím, které budou spojeny například s obrovskou migrací velkých skupin obyvatelstva. To může jít i za rámec těch zemí, které jste právě vyjmenoval. A v tu chvíli zjistíte, že vám dva sbory, dva tedy v podstatě útvary, které jsou dnes k dispozici armádě, tyhle dvě jednotky, že nejsou schopny prostě plošně nic takového zajistit. A protože ten problém mohou mít i ostatní země, uvedu jen prognózy, které předpokládají, že pokud Evropská unie bude chtít zachovat svoji dynamiku, pokud bude chtít být konkurenceschopná ještě za, řekněme, patnáct, dvacet let, tak musí mít nutně počítat s přílivem přistěhovalců v řádu milionů, milionů ročně. A to se může velice snadno zvrhnout v obrovské nebezpečí, protože víme velmi dobře, odkud ti přistěhovalci půjdou. Takže to je jedna z dalších, zatím ještě nedefinovaných hrozeb, která může mít plošný charakter.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Ovšem tahle hrozba intuitivně spadá kamsi do oblasti vnitřní bezpečnosti, kam by člověk řadil, já nevím, policii, tajné služby a podobně. Možná, že s tou armádou pořád máme spojenu jednak tu obranu území a jednak tedy to, co už jsme naučili, že tedy ty vojáky posíláme do těch míst, odkud by mohli případně přicházet migranti.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
My je neposíláme do Afghánistánu pro to, že bychom se báli, že přijdou Talibanci z Afghánistánu.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
V Afghánistánu jsou taky v Kosovu například. Petr Pelc se pořád hlásí, tak já mu dám slovo, já jsem moderátor, můžu.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Já bych chtěl říci, že s řadou věcí, které zde byly vyřčeny, tak samozřejmě souhlasím. Nicméně chtěl bych zdůraznit jednu věc, my jako strana Občané.cz přece jenom trváme na tom, aby armáda posílila svoji základní schopnost obrany a ochrany, to je důležitý rozdíl, vlastního území. Je to jednak z toho důvodu, že je tím povinována zcela v duchu toho, co vy jste řekl, Severoatlantické alianci a spojencům, protože po nějakou dobu musíme být schopni se bránit. Můžeme zde polemizovat, jestli nás napadne Rakousko. Já si myslím, že tak to není. To totiž zase souvisí s další věcí, a to souvisí s věcí, jak se, jakým způsobem se specializují různé státy v rámci NATO. Jestli jsou schopni se dohodnout, podíváme-li se na Spojené státy, srovnáme to samozřejmě s Evropskou unií, tak Spojené státy jako jeden, jedna entita rozdělují svoje možnosti vojenské. Evropané, protože se skládá z, já nevím, dvaceti sedmi členských států a každý si nějakým způsobem buduje svoji obranu a ochranu, ztrácí se obrovské prostředky. Ale já jsem skeptický k tomu, že se povede ještě více specializovat různé armády různých států. A z toho důvodu je to věc, o které jsme se bavili minule a nedostali jsme se k ní, že totiž představa, že Evropská unie bude skutečně se řídit jednou zahraniční politikou, bude mít jednu obrannou doktrínu ve výhledu předvídatelné budoucnosti, je zcela mylná a já, i když bych tomu chtěl věřit, tak tomu nevěřím ani trošku. S tím souvisí právě i výstavba armády. To jsem jenom chtěl prozatím.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Neskočíte, protože ...
Petr PELC, strana Občané.cz
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
host
--------------------
Války v rámci Severoatlantické aliance. Ani to není vyloučeno. Podívejte se na perský konflikt.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
A teď se pojďme vrátit k tomu, že tedy moderátor budu já a budu to tak nějak zhruba rozdělovat, to slovo, Jan Tamáš.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Takže jako Humanistická strana samozřejmě si uvědomujeme ten deficit v té diskusi, která by měla být rozpoutána nebo vedena na to téma role Armády České republiky. S tím v podstatě souvisí to, že takzvaná koncepce armády zhruba za těch posledních patnáct, možná i více let, byla zcela nekoncepční, že v podstatě česká armáda neví, kterým směrem se vydat a tak se dějí i ty věci, které jste zmiňoval vy, to znamená nákupy různé těžké vojenské techniky, které se dnes jeví jako zcela neopodstatněné. Co se týká našeho názoru, tak role armády by měla být taková, aby především armáda sloužila lidem téhle země. A z dlouhodobého hlediska smyslem armády by mělo být směřovat k postupnému odzbrojování. Postupnému, to znamená, samozřejmě nelze odzbrojit okamžitě ze dne na den. Ovšem myslím si, že z dlouhodobého horizontu by to měl být ten směr, kterým bychom měli se minimálně usilovat o ten směr. Z krátkodobého hlediska, jak samozřejmě zajistit to, aby v okamžiku, kdy armáda nebude mít nějaké velké zbrojní, velký zbrojní potenciál, jak to zajistit, aby ta její role vlastně toho nejvíce vyzbrojeného hráče v zemi nebyla nahrazena někým jiným. To je samozřejmě ta krátkodobá role. A v té, s tou situací vlastně souvisí ještě to, že armáda by měla mít také jako svoji roli to ochránit lidi proti zlovůli těch, kdo jsou v tu chvíli právě u moci. Což, myslím, v téhle chvíli ne tak úplně dělá. Ono samozřejmě v České republice to není úplně teď aktuální otázka, ale otázka je, co by stalo v případě, že by k něčemu takovému došlo.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Vy si představujete armádu jako strážce demokratických hodnot podobně jako v Turecku třeba?
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Bavíme se tady samozřejmě o trošku už situaci, která se blíží revoluci. A ta samozřejmě není dnes na pořadu dne. Nicméně otázka je, jak by se v takové situaci zachovala armáda. Myslím, že je důležité si tu otázku pokládat.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Kristýna Kočí.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Já bych se zase vrátila zpátky k těm aktuálním hrozbám, které vlastně ohrožují Českou republiku a vůbec k tomu rozdělování těch vnějších a vnitřních hrozeb. Je potřeba si jasně říct, že terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, ale i nebezpečí velmi imigrace, jak řekl kolega, dneska opravdu jsou na pomezí obou těchto hrozeb. V dnešní době už opravdu nelze rozlišovat rizika hrozby na vnější a vnitřní, ale je potřeba si uvědomovat, že to je komplexní. A stejně tak i bezpečnostní strategie České republiky by měla být komplexní. To znamená, opravdu nerozlišovat mezi vnitřní a vnější armádou a policií, ale snažit se o jakýsi komplexní bezpečnostní systém. My jako Věci veřejné se proto navrhujeme značně revoluční myšlenku a v tom směru jsme si toho vědomi, jakéhosi jednoho ministerstva pro bezpečnost, které by právě jakoby díky tomu, že to bude pod jedním ministerstvem, zajišťovalo tuto komplexnost. Protože opravdu dneska, kdo z nás si troufne říct, jestli terorismus je opravdu otázka vnitřní či vnější. Když byly útoky v jedenáctém září ve Spojených státech, tak všichni moc dobře víme, že teroristi byli vycvičeni na území evropských států. To znamená, byla to vnitřní ohrožení, vnější, kdo dneska ví. A proto ta ..., koncept té komplexní bezpečnostní strategie a ono jedno ministerstvo bezpečnosti.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Necítíte tam nějaká naopak rizika, která by to potom neslo politicky. Ono přece jenom to, že ministrem obrany je zpravidla člen jiné strany, než je ministr vnitra, může mít své výhody.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Určitě. Tady samozřejmě jde o největší nebezpečí té koncentrace moci v jedněch rukou. Samozřejmě moc dobře si všichni uvědomujeme, že tato silová ministerstva jsou opravdu ministerstva klíčovými a ona koncentrace moci v rukou jednoho člověka je opravdu velké nebezpečí. Na druhou stranu všichni víme, že i dneska fungují ty kontrolní mechanismy v Poslanecké sněmovně. Je potřeba samozřejmě se ptát na tyto kontrolní mechanismy. Tyto kontrolní mechanismy velice posílit, ale pořád jsem přesvědčena o tom ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Já jsem se na ty kontrolní mechanismy ptal třeba v souvislosti s odposlechy. A ti poslanci, kteří jsou v té komisi, velké ucho, tak říkají, že vlastně vůbec nemají kontrolu nad tím, co tajné služby dělají a podobně. Takže ono to asi až tak slavné nebude.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Určitě. Proto znova říkám, my voláme po tom, že je potřeba vůbec vytvořit tu novou bezpečnostní strategii, přesně vlastně i s akcentem právě na tyto oblasti je potřeba tu kontrolu posílit. Ale znova říkám, je to otázka konsensu. Je nezbytné, aby Česká republika znova vlastně se bavila o své bezpečnostní strategii a není možné ji tady vytvořit od stolu. Ale my jako Věci veřejné po ní voláme a velice rádi bychom se do ní zapojili.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Petr Pelc Občané.cz.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Na to já bych chtěl zareagovat. Já bych měl strašlivě veliký strach. Přesně tak, jak jste říkal, z té koncentrace. A jednak, já se domnívám, že stále ještě žijeme v době, kdy to rozdělení na hrozby různých charakterů je velice aktuální a účelné. Protože jedním ze základních principů demokratického státu je právě to, že armáda je co možná nejvíc apolitická a brání vlastně stabilitu před možnými zásahy, které by to nějakým způsobem s velikou rychlostí měnily. Chtěl bych ještě se vyjádřit, i my se domníváme, že bezpečnostní strategie České republiky a následně vojenská strategie by potřebovala přepracovat. Ale to je zejména z toho důvodu, že ta bezpečnostní strategie se dopouští značných nepřesností. Dopouští se velmi efektních výrazů, ale když si pročtete dvě další stránky, zjistíte, že si naprosto protiřečí. Říká se na jedné stránce, že nám vůbec nic nehrozí a o dvě stránky později nám hrozí veliké nebezpečí ze strany islámských teroristů, který jsou schopni v několika letech sem dopravit balistickou raketou jadernou nálož. Tak si říkám, proboha, tak hrozí nám nebezpečí nebo ne. Myslím si, že proto by se ta bezpečnostní strategie opravdu měla předělat. Ale nevím, jestli tím způsobem, jak zde bylo naznačováno.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Posluchači Názorů a argumentů Českého rozhlasu 6 možná před chvílí slyšeli jakési tajuplné zavrzání. To zavrzání signalizovalo, že se naše sestava rozrostla ještě o jednoho hosta, Pavla Severu aktuálně ze strany TOP 09, dobrý večer, děkuji, že jste mezi nás přišel.
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
Dobrý večer.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Diskutujeme o armádě, bezpečnosti a obraně. A já jsem velice rád, že jste dorazil zrovna v tuhle chvíli, protože jste mimo jiné také bývalý náměstek ministra obrany, a to mi dává prostor k tomu, abych otevřel téma, které jsme už několikrát naťukli, kolem kterého jsme zabrousili. A to téma znělo, armáda neví, kudy se vydat. Mluvili jsme o nejrůznějších akvizicích. Když jsem se svého času na to téma bavil s bývalým náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým v souvislosti s nákupy stíhaček, tak on říkal: "My jsme na generálním štábu nadefinovali určitou představu, co kolik a podobně, a tender potom, který vypisovalo ministerstvo obrany, nikoliv generální štáb, vypadal vlastně úplně jinak." A kdo tedy nakonec rozhoduje o tom, co se bude nakupovat? Mají to být politici nebo tedy ti odborníci na generálním štábu, armáda. Současně má je někdo usměrňovat, protože samozřejmě každý chce jako generál šéfovat co největším plukům, mít pod sebou co nejvíc techniky. Protože jste, pane Severo, ještě nemluvil, tak tu otázku přehraju na vás.
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
Ano, ono to na první pohled vypadá složitě, ale je to celkem jednoduché. Bezpečnostní zadání je na základě politického rozhodnutí, to znamená, politici řeknou, jakou chtějí bezpečnostní strategii zvolit, kdo je náš spojenec, kdo není náš spojenec. Na základě toho se musí nadefinovat s pomocí odborníků, vojáků, stratégů, co k tomu zabezpečení je potřeba. A tyto dvě záležitosti by měly být na sobě nezávislé. A jestliže ty požadavky, které jsou politicky zadány, není možné uskutečnit technicky za, dejme tomu, rozpočet a prostředky, které máme k dispozici, tak musí dojít k redefinování toho zadání, abychom to byli schopni splnit. Po této diskusi bývá nějaký výsledek, ze kterého je jasné, že musí být nakoupena určitá technika, musí být vyškoleno určitý počet osob, které budou techniku ovládat, musí být určitou součinnost v rámci aliance a tak dále. To se řešilo v rámci let, kdy se prováděla celá reorganizace armády. Byla to nějaká změněná struktura. A to, na co jsme naráželi, že v průběhu tohoto procesu, když došlo k definování těch požadavků, ať už technických, i politicko-strategických, tak potom do toho by neměl nikdo zasahovat, protože to zadání musí být jasné a dlouhodobé. A to se dostáváme ke střednědobým a dlouhodobým plánům akvizic pro armádu, do kterých by neměl potom už nikdo zasahovat. Pouze pokud se změní nějaký bezpečnostní situace v rámci globálního světa, kdy je potřeba, dejme tomu, na základě požadavků NATO nasadit více lidí do zahraničních misí. Proto jsem tehdy vedl i myšlenku a diskusi o tom, že by Národní bezpečnostní úřad, pardon, omlouvám se, Národní úřad pro vyzbrojování nebyl v rámci ministerstva obrany, ale aby byl nezávislý pro realizaci akvizic, například pod úřadem vlády, protože tím pádem by se zamezilo tomu, že se v průběhu jednoho období budou mnozí snažit ovlivnit ještě tyto plány, ačkoliv už byly dávno definovány. To znamená ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
To podle všeho asi opravdu nefunguje, protože jestliže armáda minulý týden přišla na to, že potřebuje dokoupit pětadvacet tatrovek za sto milionů, tak mně přijde, já nevím, možná mi uniklo, že se někde zhoršila bezpečnostní situace v České republice.
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
To je přesně to, co říkáte, kdyby toto bylo odděleno, tak se to nikdy nemohlo stát, protože si nemůže v rámci jednoho subjektu rozhodnou někdo dvě věci. Nemůže si rozhodnout zadání a nemůže si rozhodnout akvizici. A každopádně, kdyby to bylo odděleno, tak jsou tam dvě pojistky, rozhodují o tom dvě instituce a už se o tom musí bavit s dalšími, kteří se musí podívat na definování těch potřeb. A nemůže to udělat nikdo z volné ruky. To je přesně to. Kdybychom měli toto odděleno, jsou dvě zodpovědnosti a musí ty instituce spolu spolupracovat.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Já mám na jazyku spoustu otázek, ale vidím před sebou hlas rukou. Vezmu to zprava od levicového stínového ministra obrany za KSČM Alexandera Černého.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Já pochopitelně souhlasím s tím, co řekl pan Severa. Obecně by to bylo krásné, kdyby to tak fungovalo. Já, my jsme oba koneckonců členové výboru pro obranu a mnohokrát jsme zažili, nebo lépe řečeno, v posledních letech jsem pomalu nezažil, aby nějaký velký projekt, který armáda, ať už to byly tanky, letouny, podzvukové, nadzvukové, to je úplně jedno, aby nebyly provázeny prostě nějakým šumem, přímo podezřením z korupčního jednání a tak dále. Prostě ta první fáze, kdy dojde politické zadání, potřebujeme nadzvukové letouny, ta je, ta druhá, kdy odborníci řeknou, fajn, vybereme, potřebujeme jich x a takových nebo makových, to je taky v pořádku. Ale pak se něco někdo odehraje a my už se zpátky k tomu nevrátíme. My už se nemáme šanci vyjádřit. A tak jsme byli před časem přesvědčováni o tom, že potřebujeme, já nevím, modernizované tanky. Až se projekt spustil, pár se jich zmodernizovalo za obrovské peníze, tak najednou se zjistilo, že tanky nepotřebujeme. Potřebujeme podzvukové bitevníky. Dodnes jich máme padesát a nevíme co s nimi prostě.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
... je dodáme do Venezuely teď?
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
To se ještě uvidí.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pokud se nepletu, Česká republika na tom výrazně prodělá, ale ...
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Prodělá v každým případě, to už prodělává velmi dlouho. Prostě to další kolo těch politických konzultací, protože pak už to jinak nejde, kdo jiný je potom zasvěcený než ti, kteří provedli to první rozhodování. Ta už se prostě neodehrává. Žádná další diskuse není. My už si o tom jenom ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
/Nesrozumitelné/ představovali, jako koncepční změnu nebo čistě to, že budete mít korektnějšího ministra obrany, který za vámi v průběhu toho, jak poběží ten akviziční proces nebo to výběrové řízení, ještě jednou přijde a řekne, po tom, co jste rozhodli o tomhle, nastalo tohle, mělo by se to změnit? Je to záležitost špatné komunikace mezi zákonodárnou mocí a výkonnou mocí, mezi sněmovnou a ministerstvem, anebo je to prostě ještě zásadnější problém?
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
V tuto chvíli je to opravdu tak, že prostě parametry jsou nastaveny tak, že výbor pro obranu má v podstatě kontrolní mechanismy, které se omezují na schvalování rozpočtu. Tím to končí. V průběhu roku, ať se děje, co se děje, tak se to buď dozvíme expos, jako teď jsme se o těch tatrovkách dozvěděli z novin a pan ministr nám až expos poslal nějakou drobnou informaci. A tak je to úplně běžná praxe. Tedy ano, lepší komunikace by určitě v mnohém pomohla. Je to něco, jako když jste mluvil o velkém uchu, že kolegové neví stejně, jak to s těmi odposlechy vlastně vypadá, bez ohledu na to, že jsou v nějaké komisi.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jan Tamáš.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Tak mě napadají asi dva komentáře k celé téhle záležitosti. Jednak to, že ta vlastně chybící nebo nedostatečná bezpečnostní strategie a jednak i to, že vlastně problémy, které jsou spojeny s těmi akvizicemi, s těmi nákupy věcí, které se velmi krátce poté jeví jako zbytečné, jsou vlastně dvě, dva důkazy toho, jak ten náš dnešní, ta dnešní společnost je, ta demokracie vlastně velmi formální. Protože, kdo by tady měl mít největší, vlastně poslední slovo, jsou lidé, jsme my, daňoví poplatníci, kteří platíme vlastně všechny tyhle nákupy, kteří doplácíme na všechny tyhle nevýhodné nákupy, kteří jsme poškozeni touhle korupcí, která je s těmi věcmi spojena, kteří jsme poškozeni tou neustále se měnící bezpečnostní strategií a tak dále, ale my vlastně nemáme v dnešní době žádné nástroje, jak reálně tyhle věci ovlivňovat. Proto jedním z našich hlavních návrhů v podstatě posledních dvacet let, nebo od našeho vzniku v roce 96, je přímá demokracie, tedy referenda, zásadní posílení občanů, jejich vliv na rozhodování tak, abychom o těch zásadních otázkách mohli rozhodovat přímo. Tedy nikoliv přes nějaké prostředníky.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Na jakém stupni obecnosti? Jako dovedu si představit, že otázka do referenda může být, chcete, aby si Česká republika obecně účastnila zahraničních misí bez mandátu OSN, dejme tomu, nedovedu si představit referendum na téma, má armáda nakoupit 150 transportérů Steyer nebo 200 Pandur.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Tak určitě ty zásadní otázky. Tady třeba my jsme se stali součástí nějakého vojenského uskupení poté, co jsme opustili, nebo poté, co se rozpadl varšavský pakt, jsme vstoupili vlastně bez souhlasu občanů téhle země, bez referenda, do jiného vojenského paktu, do Severoatlantické aliance. Už to samo o sobě je, myslím, velmi kontroverzní věc. Už to samo o sobě velmi zásadním způsobem určuje naše budoucí směřování, naši budoucí angažovanost v různých vojenských misích. To je otázka samozřejmě, jestli někdo to považuje za štěstí, nebo někdo to třeba považuje za smůlu. A myslím si, že by to měli být právě občané, kdo o takhle zásadních otázkách budou rozhodovat přímo v referendech. Jestli se potom nakoupí ten typ tanků, anebo ten typ letadla, to samozřejmě už je potom na odbornících tak, aby vypracovali podklady. A pokud to bude zakázka, řekněme, za miliardy, nevidím důvod, proč by nemohlo být vypsáno referendum. My samozřejmě mluvíme o elektronických referendech, která po vybudování, jednorázovém vybudování infrastruktury už vlastně nebudou stát téměř nic, hlasovalo by se prostřednictvím Internetu a mobilních telefonů převážně. Samozřejmě pro ty, kdo by mohli. A takováto referenda by mohla být prováděna prakticky každý měsíc, pokud by bylo samozřejmě takové důležité rozhodnutí potřeba.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Petr Pelc už se na mě dívá hlavně vyčítavě, že ho nepouštím ke slovu.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Problém, o kterém hovoříme, je vlastně vůbec průběh veřejných zakázek v České republice. Situace potom v resortu ministerstva obrany je pod kapitolou tohoto problému. My podle kvalifikovaných odhadů se domníváme, že 150 až 200 miliard ročně se ze státního rozpočtu ztrácí neznámo kam. Zejména v průběhu veřejných zakázek. Samozřejmě, že potom i ta situace v resortu ministerstvo obrany tomu je toho obrazem a kopií.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jenom promiňte, jak jste dospěli k tomu číslu. Jestli rychle počítám, tak tuším asi 70% rozpočtu jsou mandatorní výdaje, tam se zřejmě toho moc neztratí.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Zkuste si počítat, kolik u nás stojí, dejme tomu, dálnice. Jak fungují dráhy, jak fungují České lesy, jak vypadá situace při akvizicích v armádě. Vždyť se podívejme, že, jak o tom hovoříme s těmi modernizací tanků T-72, tak samozřejmě, že když se podíváme na ta čísla, tak se otřásáme hrůzou.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Vy jste řekli přes 10% státního rozpočtu. Já se teď snažím dopočítat k tomu, takže jste, dejme tomu, z těch 30%, o kterých může vláda nějakým způsobem rozhodovat, podle vás 10%, třetina vlastně té částky jde někam úplně jinam?
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Je to možné, ano, že v roce 1995 bylo rozhodnuto o modernizaci 353 tanků. Mluvili jsme již o tom. Potom to bylo 160 kusů. V roce 2001 se rozhodlo o 30 kusech, než jsme to zrušili úplně, že tanky nepotřebujeme. Tak kde je jaká analýza. To samé platí o Pandurech. V červnu roku 2006 bylo rozhodnuto o nákupu 199, v prosinci roku 2007 bylo rozhodnuto tuto zakázku zrušit a počátkem tohoto roku, nemýlí-li mě paměť, tak jsme přistoupili k obnovení zakázky na 107. To je jenom příklad. To znamená, že ta situace není, jak to říkal pan Severa, tak to je ten ideální případ. Tak by to mělo být a já bych to třikrát podtrhl. Oba zde sedící pánové po vaší levici i pravici jsou členi výboru na obranu a bezpečnost, nebo jak se to dnes jmenuje, a mají mnohem přesnější údaje než já, ale ta situace je přeci taková.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
V každém případě, jestli dobře rozumím tomu, kdybychom i našli konsensus mezi vašimi pěti stranami, tak tady všichni říkáte, že rozhodování o akvizicích by mělo vycházet nejprve tedy z nějaké definice rizika, od toho se dopočítáme k tomu, kolik potřebujeme techniky, tak by měli rozhodovat odborníci a kriteriální hodnocení projektů a podobně. Na základě toho nám vypadne jeden konkrétní vítěz, naprosto nezpochybnitelný, jestli dobře koukám, téměř všichni přikyvujete. Vedle toho, já dořeknu tu myšlenku, to je odborný pohled, všichni říkáte, mělo by to být odborné, omlouvám se za slovo vyfutrované. Vedle toho jste politici a on se ten /nesrozumitelné/ používá velice často. Ne, že bychom tak úplně potřebovali podzvukové bitevníky L-159, ale hodilo by se nám udržet výrobce letadel Aero Vodochody. Teď koupíme pětadvacet tatrovek, protože tím pomůžeme českému výrobci v době krize. Nebudeme rušit tady tu konkrétní základnu, protože v tom kraji je zrovna rostoucí nezaměstnanost a kdybychom zrušili základnu, tak ještě propouštíme a ohrozíme služby a tak. Vy byste tedy, vás všech pět, jak tady jste, postupně, byste dali ruku do ohně, že v tuhle chvíli jako politici odhlédnete od toho, že zrovna ve vašem volebním obvodě by se mohlo propouštět v továrně, která dodává armádě, nebo zrušit základna. Rozhodli byste se odborně, Pavle Severo?
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
Tak já myslím, že příklad toho, co říkáte, jestli toho jsme schopni nebo nejsme schopni, tak je hlasování o šrotovném, protože to je pouze lobbyistická záležitost jednoho, dvou krajů nebo několika firem. A je to pouze jedna oblast průmyslu a samozřejmě doplatí na to ta zbývající část, na kterou žádné prostředky nedáme. A v té zbrojařině a v oblasti obrany je to o to složitější, že to jsou samozřejmě velmi drahá zařízení, velmi drahý nákup a mnohdy nelze úplně přesně říci, který z těch systémů je lepší, protože každý z nich má nějakou výhodu či nevýhodu. A také musíte přihlédnout k tomu, že například v nějakých zemích není strategicky dobré to nakoupit kompletně, protože se může stát, že by nám ta země do budoucna třeba odmítla dodávat náhradní díly nebo naopak některé technologie jsou z některých zemí zapovězeny. Takže tam je to ještě složitější. Ale to, co bych, pod co bych se podepsal, jestli máme mít jistotu, že ten proces bude co nejtrasparentnější, tak nesmíme dopustit, aby jedna instituce v rámci té instituce mohla dělat oba procesy. A ty procesy mohla měnit, kdy se jí zlíbí. A to ještě jsme se nebavili o tom, že i když je jasné politické zadání, jakou máme zabezpečit ochranu bezpečnost země, tak na to můžou existovat různé názory uvnitř armády jako takové, kdy samozřejmě zástupce pozemního vojska na to má nějaký názor, zástupce letectva jiný názor a každý také prosazuje, řekl bych, svoje představy. A do toho pak musí, do těch variant vstoupit opět politik a říct, tato varianta se nám zdá jako nejlepší.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jasně, pojďme se tedy vrátit k té původní otázce tak, abychom mohli porovnat vašich pět názorů. Já ji tedy zopakuji. Odbornost nebo nějaký politický ohled na zájmy ve volebním obvodě. Když to takhle zvulgarizuju. Věci veřejné, Kristýna Kočí.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Já jsem také přesvědčena, že v jistém směru by politik měl být natolik rozhodný a přijmout prostě tu zodpovědnost a přijmout to rozhodnutí odpovědné. To znamená i na úkor toho, že ztratí něco na své popularitě. Ale prostě je potřeba rozhodovat odborně. To znamená, pakliže prostě nepotřebujeme něco nebo nejsme si stoprocentně jisti, tak jsem přesvědčena o tom, že to mi stojí za to, abych ztratila něco na bodech své popularity. To, co tady přesně řekl pan Severa, otázka toho šrotovného. To je přesně velice podobný model.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Já bych vás jenom poprosil, abychom se nenechali unést Pavlem Severou a jeho tématem šrotovného a zůstali u té oblasti obrany a bezpečnosti. Takže Petr Pelc, Občané.cz. A vracím se, prosím, k té otázce, ale neodbíhejte k jiným tématům, než je obrana a bezpečnost.
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
Já se omlouvám, že jsem vnesl šrotovné, ale vy jste se ptal, jestli jsme schopni ...
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Názory a argumenty Českého rozhlasu 6 se jistě budou v některém z dalších dílů věnovat také vaším ekonomickým programům, kde bude prostor i pro tyto oblasti. Teď obrana a bezpečnost, konflikt odbornosti a političnosti. Petr Pelc, Občané.cz.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Já bych dal na příklad dvě ty věci. Jednak tank, o kterém jsem mluvil celkem podrobně. A na druhé straně nákladní vůz Tatra 810. Jestli si k 556 nebo kolika kusům přikoupím několik desítek dalších, můžu to schovat za to, že tím pomáhám rozvoji, že tím zvyšuju počet pracovních míst a podobně. Jestliže ovšem se podívám na ten tank a zjistím, že za deset let potřebuju nula z 353, tak pak to není otázka, jestli tím někomu pomáhám, ale důkaz toho, že jestliže vůbec byla vypracována nějaká analýza, nějaká koncepce, expertní analýza, jakože já vím, že byla, tak ta vůbec nebyla zohledněna v žádném z těch stádií, ani v těch stádiích 353 ani 160 ani 30 ani nula.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Jan Tamáš, Humanistická strana.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Tak já si myslím, že je absolutně kontraproduktivní udržovat nějaký průmysl uměle, například tím, že se budou zadávat státní zakázky na tanky nebo na nákladní vozy a tak dále pro českou armádu. Myslím si, že stejně krátkodobé je třeba řešení šrotovného, ale řekli jsme, necháme ho stranou. Myslím si, že samozřejmě politik by měl mít nějakou dlouhodobější vizi. Měl by se snažit investovat do vzdělávání, měl by se snažit investovat do zdravotnictví, měl by se snažit investovat do bydlení. Protože investovat do zbrojení, to je vlastně investovat do smrti, investovat do zabíjení. A i když to zabíjení potom se děje třeba na opačném konci zeměkoule, tak přece jenom to násilí se šíří. A každá akce vyvolává reakci, to znamená, ta naše akce násilná, byť je třeba v Afghánistánu, se samozřejmě vrátí dřív nebo později i do České republiky.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Než otevřeme poslední téma, nechám ještě doříct Alexandera Černého, stejné téma, konflikt političnosti a odbornosti.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
Já si myslím, že to ani není tak aktuální. V té oblasti, o které se bavíme, si myslím, že jsme se chovali vždycky poměrně racionálně a že to nebylo tak výrazné. Mně spíš vadí takové věci, že když už tedy se má něco preferovat, tak proč ne třeba domácí zbrojovky. Dnes jsme zrovna interpelovali pana ministra obrany, protože dal údajně přednost výběru pistolí pro Armádu České republiky rakouské provenience ve chvíli, kdy česká zbrojovka Uherský Brod je prakticky absolutní špička ve světě a určitě by dokázala vyhovět jakýmkoliv požadavkům. To jsou věci, kterým prostě v době krize nerozumím. Ale jinak si myslím, že ty lokální zájmy tady nemají naprosto co dělat.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Máme posledních zhruba pět minut k tématu, které pootevřel Jan Tamáš a ke kterému jsem po své druhé ruce periferně viděl další reakce. A to téma, myslím, přímo souvisí se zapojením České republiky do bezpečnostních struktur, jednak Severoatlantické aliance, což Jan Tamáš zpochybňoval. Ale pojďme to vzít obecněji a tedy i k ozbrojeným sborům Evropské unie a případně i k účasti ve vojenských misích pod patronací OSN. A pokusme se udržet v téhle relativně obecné rovině. Je to téma, ke kterému se stavíte pozitivně, negativně, rozlišujete v tom. A vemte si to, jak chcete. Pavle Severo.
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
--------------------
Tak já myslím, že nejde říci pozitivně nebo negativně. Protože bezpečnost buď zajištěna je, anebo není. A já si mohu vybrat. Buď nebudu součástí žádného svazku států, který mi zabezpečí možnou pomoc od jiných. A v tom případě si musím teda pořídit tak silné obranné struktury vlastní provenience, vlastní síly, že mě to bude stát tolik prostředků, jako například vydává Izrael, aby vydržel, řekl bych, permanentní obranu vůči svému okolí. A nebo se rozhodnu, že chci být součástí například severoatlantické smlouvy a v tom případě nemusím některé zařízení kupovat. Mohu mít jistotu, že mi pomůže jiná země, můžu se spolehnout na to, že existuje vzájemná dohoda o vzájemné pomoci v případě ohrožení a jsem členem svazku, který vystupuje jako silný blok a v tom případě šetřím prostředky, šetřím samozřejmě techniku a prostě chovám se efektivněji. Nese to sebou samozřejmě ale zase určité závazky v případě, že se celá ta aliance rozhodne, že jako celek chce řešit nějaký konflikt, tak jsem součástí této aliance a musím přistoupit k těm povinnostem jako každý druhý. Každopádně si ale myslím, že kdybychom přistoupili k řešení, že nebudeme součástí Severoatlantické aliance, tak už dávno si nás jiné velké mocnosti mohly rozebrat a byli bysme jako nazí v trní. To není řešení, vždyť jsme si to v historii vyzkoušeli, Mnichovská dohoda, myslím si, že deset milionů lidí v globálním světě nemůže existovat bez nějakého efektivního spojenectví.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Přemýšlím, kdy naposledy se Severoatlantická aliance jednoznačně rozhodla, že půjde do nějaké akce.
Petr PELC, strana Občané.cz
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
(Pavel) (SEVERA), TOP 09
host
--------------------
Třeba Afghánistán.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Je to operace, ale rozhodně tam nejsou všechny členské země. Možná to, co říká (Pavel) (Severa), jako každý druhý, takže by tam byla polovina Severoatlantické aliance, pardon. Pojďme dokončit toto téma a poprosím vás o stručné odpovědi.
Kristýna KOČÍ, Věci veřejné
--------------------
Určitě. Věci veřejné v tom jakoby naprosto sdílí ten názor, který tady představil pan Severa. Zakotvení České republiky, ať už v NATO nebo v Evropské unii, tedy v těchto bezpečnostních strukturách, naprosto odpovídá reálným potřebám a zejména velikosti České republika. Česká republika si opravdu jakoby nemůže dovolit vlastní komplexní armádu, ať už vzhledem k našemu rozpočtu i vzhledem k velikosti. A tudíž využívá toho, to, co vůbec to členství v těchto aliancích vůbec jakoby nabízí. A ještě bych se vrátila zpátky k tomu, i vzhledem k těm ohrožením, kterým Česká republika čelí, to znamená, že hrozby pro přežití zde vůbec už vlastně nejsou, nebo pro dobu delší pěti, desíti let, tak Česká republika se musí jako vzhledem ke svým závazkům účastnit zahraničních misí a bojovat proti těm hrozbám B a C, jak se v bezpečnostní terminologii používá. To znamená hrozby, které ohrožují zájmy našeho státu. Je potřeba bojovat prostě v těch oblastech, kde tyhle ty terorismus, zbraně hromadného šíření vlastně vznikají. Ať už je to prostě Irák, Afghánistán a podobně. To znamená, Česká republika se musí, a nejenom vzhledem ke svým závazkům účastnit těchto misí. A my dokonce jako strana Věci veřejné prosazujeme, aby se počet vojáků v zahraničních misích navýšil.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Za moderátory diskusí rozhlasu veřejné služby vyhlašuji boj za dodržování stručných odpovědí. Petr Pelc, Občané.cz.
Petr PELC, strana Občané.cz
--------------------
Již jsem řekl, že strana Občané.cz chce posílit základní, kdysi se krásně říkalo, reglementární úlohu armády, to jest obrana a ochrana vlastního území. Ale je důležité si uvědomit, že tak jako v kolektivních sportech se brání po celém hřišti, dobré a zkušené a dobře trénované mužstvo brání po celém hřišti, tak je to i ve vojenství. A tudíž naše účast v zahraničních misích je základním pilířem obrany a ochrany vlastního území.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jan Tamáš.
Jan TAMÁŠ, Humanistická strana
--------------------
Jako humanisté děláme již více jak deset let aktivity za vystoupení z NATO. Dělali jsme aktivity ještě před vstupem do NATO za referendum. Ten náš názor se nemění. Je tady jiná bezpečnostní struktura, která byla ustavena po druhé světové válce, jmenuje se OSN. A myslím si, že je to právě Rada bezpečnosti OSN a OSN jako takové, které by mělo řešit mezinárodní problémy. Není to nevyvážené vojenské uskupení, které prosazuje mocenské zájmy jedné konkrétní země.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Alexander Černý, KSČM.
Alexander ČERNÝ, poslanec /KSČM/
--------------------
V tuto chvíli jsme členy několika organizací, zdaleka ne jen Severoatlantické aliance. Už tady byla řeč o OSN. Jednou byla řeč zatím o Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Jsme členy Evropské unie. To jsou organizace, které by měly být pilířem našeho vlastního přístupu k obraně. To, jakým způsobem se vyvíjí aliance, to nás příliš neuspokojuje, protože od té doby, co jsme členy aliance, tak naši vojáci umírají v zahraničí. Česká republika se stala členem uskupení, které vedlo válku, intervenční válku v Jugoslávii. To je něco prostě, co nemůžeme skousnout naprosto. A jsme přesvědčeni, že Severoatlantická aliance je v tuto chvíli v podstatě prodloužený nástroj, který má zajistit, nebo pomáhá zajistit hegemonní postavení Spojených států na celé zeměkouli prakticky. Takže OSN ano, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ano, Evropská unie ano, ale se Severoatlantickou aliancí máme obrovský problém.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Jsem to poslouchal, evidentně téma, nad kterým byste se jednoznačně neshodli. Takové byly sobotní Názory a argumenty Českého rozhlasu 6. Za účast děkuji Pavlu Severovi, Kristýně Kočí, Petru Pelcovi, Janu Tamášovi a Alexanderovi Černému, na shledanou. Zítra budeme v naší diskusi pokračovat nad stejným tématem, ale s novou sestavou hostů. Na slyšenou se těší Jan Punčochář.
