Adamová: Vstupu do politiky nelituji. Domů si ale práci nenosím

Litovala jste někdy, že jste vstoupila do politiky? 
Ne, ale samozřejmě občas přemýšlím, jaké by to bylo mít běžnou pracovní dobu, více volného času. Ale práce mě baví a motivuje mě i podpora spousty občanů, jejichž zájmy hájím a za něž mluvím, a mohu jim třeba reálně pomoci v jejich situaci.

Žen v politice přibylo, ale dlouho ve společnosti panoval mýtus, že na politiku nemají dostatečně tvrdé lokty nebo se jim nedostává patřičného uznání od mužů. Lepší se to?

I dnes vidíme, že ten poměr není vyrovnaný, že žen v politice je stále málo a nemají zde zastoupení odpovídající poměru ve společnosti. Nemyslím si ale, že by to bylo způsobeno tím, že by politika vyžadovala tvrdé lokty nebo že by nám chybělo uznání. e to spíš o tom, že je politika časově velmi náročná a stresující, hlavně ta vrcholová. A pro mnoho žen je zkrátka problém sladit takovou práci se soukromým a rodinným životem, péčí o děti. To je oblast, na kterou se již mnoho let zaměřuji – jak jim co nejvíce ulehčit slaďování všech rolí tak, aby se mohly plnohodnotně věnovat jak rodinám, tak svým kariérám.

Jak jste prožívala rozhodování, zda vstoupit do vysoké politiky? Stojí za to obětovat své soukromí?

Do pozice, ve které nyní jsem, jsem se vypracovala postupně z řadové členky strany a zastupitelky na městské části. Nebyl to skok do Sněmovny, ale postupná práce a tedy i postupné změny. Jistou míru soukromí si ale uchovávám, protože myslím, že je to potřeba. Důležité je určitě rodinné zázemí, a to ve svém manželovi mám a jsem mu za to vděčná. Bez toho by to nešlo.

Jak jste se vyrovnávala s faktem, že přijdete o spoustu času, který byste mohla věnovat blízkým?
Je důležité najít rovnováhu tak, aby se člověk nemusel vzdát toho, co je pro něj důležité a činí ho šťastným. Spoustu času politická práce sebere, ale neměl by to být všechen, duševní očista, relaxace a čas na blízké jsou strašně důležité a bez toho, myslím, nejde žádná práce dělat dobře.

Jak moc vám politika narušuje soukromý život?
Snažím se, aby to narušovalo co nejméně a abych měla i čas, který věnuji jen mému manželovi a blízkým. Důležité je naučit se umět nepřenášet „domů“ pracovní starosti.

Kdy plánujte s manželem potomka? Tušíte, jak změníte svůj politický život?

Plány jsou jedna věc, bohužel ne vždy jde vše podle plánů. Pokud se to podaří, jsem připravená skloubit obě role a v manželovi mám v této věci velkou podporu.

Jaký máte názor na ženy-matky v politice, které brzy po narození potomka opět naskočí do politického života (ale platí to i o jiných profesích) a dítě s sebou mnohdy berou?
Myslím, že takové političky jsou velkou inspirací milionům dalších žen. Ukazují, že nemusíme volit mezi kariérou a mateřstvím, ale že je v pořádku věnovat se obojímu. Ale zásadní je, aby si ženy mohly samy vybrat, jestli se chtějí rychle vrátit zpátky do práce, nebo chtějí zůstat s dítětem a do práce se vrátit třeba až po dvou třech letech.  

Jak to máte s domácími pracemi?
Úklid zvládáme s manželem tak půl na půl a považujeme to za samozřejmost. Manžel zvládá prakticky vše v domácnosti, až na vaření, vařím jen já. Máme v tom systém, není důvod k nějakému hašteření.

Když máte volný víkend, jak s ním nakládáte?
Relaxuji a věnuji se rodině. Máme s mužem rádi pohyb, sportujeme – kolo, běžky, příroda, hory.

Kde si nejvíce odpočinete?
Když jsem opravdu unavená, tak kdekoli, kde se mohu v klidu a dlouho vyspat. Ale jinak v přírodě, v divadle, v kině.

Jakou knihu jste naposledy přečetla?
Střední Evropa je jako pták s očima vzadu od Jacquese Rupnika.

Máte nějaký sen, který byste si v životě ráda splnila?
Mám pár cestovatelských snů, ale nejdůležitější je, abychom byli co nejdéle zdraví a aktivní. To si pro sebe a svou rodinu přeji ze všeho nejvíc.