Adamová: Svoboda a demokracie je v ohrožení

O víkendu skončí v čele TOP 09 Karel Schwarzenberg. Na jeho místo se posune Miroslav Kalousek, jenž by populárního knížete rád nahradil větším počtem žen v místopředsednických funkcích. Jednou z nich má být teprve jedenatřicetiletá poslankyně MARKÉTA ADAMOVÁ. Seznamte se.

V polovině října dělal TÝDEN rozhovor s lídrem TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Jeden z dotazů zněl, zda pro stranu není problém, že kromě něho a Karla Schwarzenberga lidé zpravidla neznají ani členy jejího předsednictva. Kalousek připustil, že je to pravda. „Je to problém. Není to ale jen vina TOP 09. Ti lidé jsou mimořádně zajímaví a atraktivní. (…) Pořád přemýšlíme, jak to udělat, aby byli vidět. Protože zavolá novinář a řekne: ‚Chceme s vámi, pane Kalousku, udělat rozhovor.‘ Odpovím, že fakt nemám čas, ale mohu doporučit Markétu Adamovou. A novinář řekne: ‚O ni nemáme zájem, chceme rozhovor s vámi, nebo nic.‘ No tak nic je špatně, takže na rozhovor kývnete. A za čtrnáct dní si přečtete, že nikdo jiný než Kalousek se Schwarzenbergem nejsou vidět,“ reagoval tehdy Kalousek.

Tak se předveďte. Většina lidí toho o vás příliš neví, tedy se nejprve zkuste stručně představit.

Co bych vám o sobě řekla? Čím mám začít? To, že jsem poslankyně, je mi 31 let a byla jsem zvolena v Praze, to asi napíšete do nějakého úvodu. Jsem člověk, který se v politice snaží dělat, co by mělo být úlohou politika: tedy určitou službu. Nevnímám to nijak fatálně, pro mě je to určitá etapa života a neřeším, jestli to budu dělat dalších dvacet let. Spíš teď vnímám, že je do věcí veřejných nutné přinášet pohled mojí generace. Mrzí mě, že politiků v mém věku tady moc není. Jsem ženská, která přišla do Prahy asi před deseti lety z Moravy, studovala jsem tady a chtěla tu zůstat. Tehdy tady byl předsedou ČSSD Paroubek, stalo se, co se stalo uprostřed našeho předsednictví EU (ČSSD Jiřího Paroubka shodila vládu Mirka Topolánka, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčena o škodlivosti sociálnědemokratických stran, tak jsem si říkala, že se musím sama nějak zapojit.

Do TOP 09 jste vstoupila hned po jejím založení v roce 2009, bylo vám 25 let. Co pětadvacetiletého člověka vede ke vstupu do strany? Já měl v té době úplně jiné zájmy než sbírat politické funkce.

Tehdy by mě absolutně nenapadlo, že budu v nějakých funkcích. Kdybyste mi řekli, že budu dokonce poslankyní, absolutně bych tomu nevěřila. Měla jsem představu, že té straně pomůžu se etablovat na politickém trhu. Vím, že to zní trochu…

Člověk přece vstupuje do politiky proto, aby funkce získal a z této pozice pak mohl ovlivňovat dění okolo sebe, ne?

No, tak to rozhodně ne každý. Pokud chcete něco ovlivňovat, nemusíte mít přece funkci. Strana potřebuje i pěšáky, lidi, kteří pomáhají při volbách, při běžných činnostech. Ti pak ovlivňují i názory a myšlenky kolegů, kteří ty funkce zastávají. Já to brala jako snahu pomoci subjektu, který mi byl od počátku sympatický svým zakladatelem.

Kalouskem, nebo Schwarzenbergem?

Úplně v počátku to byl Kalousek, který stranu založil. Až později se začalo objevovat jméno pana Schwarzenberga. Mě Kalouskova politika do té doby přesvědčovala, že opravdu není populista jako představitelé ČSSD, kteří v Paroubkových dobách slibovali v kampani třinácté důchody a podobné nesmysly.

Vy jste si tehdy nevzpomněla, kterak chtěl Kalousek v roce 2006 vytvořit s Paroubkem vládu opřenou o hlasy komunistů?

Vnímala jsem to jako jakýsi pragmatický krok, který v tu dobu udělal. Už to několikrát vysvětloval, přesto je mu to stále předhazováno. Jestli to lze považovat za chybu, či ne, to už bych nechala na jeho posouzení. Pro mě tady v roce 2009 nebyla jiná politická alternativa. Moje představa byla, že budu rozdávat ty letáky, na funkce jsem si opravdu nemyslela.

O funkce vám tedy nešlo, ale rok po vstupu do strany jste se už stala radní v Praze 8, v roce 2012 předsedkyní regionální organizace TOP 09 tamtéž, o rok později jste byla poslankyní a členkou předsednictva v Praze, teď kandidujete na místopředsedkyni celé topky. To opravdu vypadá, že vás funkce naprosto nezajímají…

Pro mě ta cesta byla absolutně nečekaná, věci ke mně přicházely spíš bez nějakého mého velkého počátečního úsilí. Bylo to tak, že jsme v rámci organizace Prahy 8 měli ustavujícího člena pana Hudečka, pozdějšího primátora Prahy. Ten nestíhal veškeré pohovory s lidmi, které jsme dělali, aby nemohlo dojít k nějaké vnitřní destrukci, nedostaly se nám do strany nějaké páté kolony a podobně. Já jsem personalistka a pan Hudeček říkal: „To je výborné. Budete dělat, co umíte, a mně to hrozně pomůže.“ Tím pádem jsem se se všemi, kteří do TOP 09 v Praze 8 vstupovali, seznámila jako první. Tím pádem mě znali, a když se následně sestavovaly kandidátky do komunálních voleb, tak mi dali důvěru na třetím místě kandidátky a já jsem byla zvolena. Tehdy jsem o to nijak extra neusilovala. Nechci se ale stavět do role jako Babiš, který vlastně tvrdí, že ho k tomu někdo donutil. Ve volbách jsme uspěli, bylo nás v zastupitelstvu deset, a ne všichni se chtěli politice věnovat naplno a odejít ze svých původních zaměstnání. Já jsem řekla, že do toho tedy půjdu, a stala jsem se radní. Později jsem už z radních zůstávala v topce jen s jedním kolegou a…

… a logicky jste jako odpůrkyně funkcí musela kandidovat do sněmovny, že?

Já vím, že to zní zvláštně. Ale to už se u mě začala situace měnit, protože jste-li v té funkci, nesmíte se zříkat odpovědnosti. Do té doby to byla tak trochu náhoda nebo naplnění rčení „Ve správný čas na správném místě“. Od té doby už jsem si řekla, že je ve straně také nutné jít s kůží na trh. Takže třeba do pražského předsednictva a sněmovny už jsem šla s tím, že chci udávat směr, kterým se strana vyvíjí.

Na Pionýra jste příliš mladá. Byla jste skautkou? Nebo ve škole předsedkyní třídy?

Ne, ani jedno z toho. Na osmiletém gymplu jsem byla aktivní v Klubu mladých Evropanů. To byla mládežnická organizace, kde se před vstupem do EU diskutovalo o všem, co s tím souviselo. Byl to trochu způsob, jak cestovat na různé konference po Evropě. Politika mě zajímala už na gymplu.

Nesmáli se vám spolužáci, nešikanovali vás za to?

Ne, my jsme měli kolektiv, kde se o tomto dost diskutovalo. Mě to rozhodně nijak nepoškodilo. Přišlo mi naopak normální se o politiku zajímat. Už nejsem generací, která vyrůstala před revolucí, v roce 1989 mi bylo pět let a na listopad nemám ani vzpomínky. Formovala nás spíš témata typu opoziční smlouvy a podobně. O politice jsme se hodně bavili i doma, s tatínkem jsme se hádali. On byl levičák, já pravičák, takže jsme měli docela zajímavé bitvy.

TOP 09 byla vždy postavená na dvou pólech – Kalouskově ekonomickému pragmatismu a Schwarzenbergově poloze v oblasti ochrany lidských práv. Nebude vám po odchodu předsedy ona druhá poloha chybět? Kalousek se sice snaží do této pozice vmanévrovat, ale příliš věrohodně to už nepůsobí.

Myslím, že Kalousek je člověkem velmi demokratického smýšlení a zásad.

Jistě, ale voliči mu transformaci do této polohy příliš nevěří, ne?

Neřekla bych, že lze říct, že někdo bude někým nahrazen. Každý je svůj a má svůj styl. Je jasné, že je ten styl jiný. Důležité je si ho zachovat. Důkazem, že v politice obstál, je, že je v ní Miroslav Kalousek tak dlouho.

Jenže jeho těžko bude někdo kreslit jako pankáče a chtít ho třeba za prezidenta.

Jsou přece nějaké etapy, kterými procházíme, a nelze na nich ustrnout.

Nebude to bez Schwarzenberga náhodou poslední etapa TOP 09?

Rozhodně jsme zdravou stranou, která stojí na nějakém programu, hodnotách. Nikdy je nereprezentuje jen jeden či dva lidé v celé straně. Nejsme v tomto stejní jako ANO, kde kdyby se něco stalo Babišovi a musel odejít, tak by hnutí mělo velké problémy ho nahradit.

Topka by neměla velké problémy, kdyby se něco – nedejbože – stalo Kalouskovi?

Myslím, že máme dostatek i dalších členů v předsednictvu. Je to Leoš Heger, Marek Ženíšek, Helena Langšádlová, kteří by byli schopni fungovat jako dodnes.

To ano, jenže ti nikoho moc nezajímají, nebudí žádné emoce, ne?

Kdyby nikoho nezajímali, tak by je nikdo nevolil. A oni jsou voleni. Ale já vám rozumím, jak to myslíte. Na druhé straně se bavíme o konkrétním nástupnictví, ke kterému o víkendu dojde. Téma, zda to strana ustojí, je víc pro novináře než pro straníky a naši voličskou základnu. Určitě vnímám, že je řada lidí, kteří se nedokážou srovnat s ráznějším stylem, jejž představuje Kalousek. On v projevech umí být velmi jízlivý. Na druhé straně je celkový obraz TOP 09 dán nějakou vnitrostranickou diskusí. A v tomto ohledu fungujeme jako velmi standardní strana.

Oba ale ovládáme základní matematiku a je zřejmé, že pokud vám odpadnou voliči, kteří TOP 09 volili především kvůli knížeti Karlovi, jak se mu říká, budete je muset nahradit. Jak to chcete udělat?

Budeme stále nabízet program, který zastával Karel. Navíc Karel neodchází, ale zůstává nadále ve straně a bude promlouvat do jejího směřování jako čestný předseda. Opravdu bych nechtěla, aby to vypadalo, že je tady jeden jediný člověk, který je nositelem všeho. Důležité jsou myšlenky. Je tady obrana demokracie. Zní to sice pateticky, ale je tady ohrožena svoboda a demokracie. Stačí se podívat, co probíhalo při oslavách 17. listopadu. Nevím jak vám, ale mně z toho bylo dost smutno. Je nutné, aby zaznívalo, že co tady předvádí pan prezident, už je neakceptovatelné. V tom budou Kalousek i Schwarzenberg říkat obsahově to samé, byť možná trochu jinými slovy. Protože jsou to lidé, kteří ctí demokracii a svobodu a nebojí se to říkat.

Byl jsem trochu zvědav, zda mi odpovíte, že tou přidanou hodnotou můžete být třeba vy. Tak to necítíte?

Já se samozřejmě snažím, aby se do diskuse dostávala i témata, která se snažím zvedat já. Hlavně chci, aby bylo vidět, že strana má i jiné členy než bývalé lidovce nebo další, kteří se v politice už nějakou dobu pohybují. Nejsem to jen já, je nás víc, důvěru na místopředsednickou kandidaturu jsem ale dostala. Chci, aby bylo vidět, že nejsme jen stranou antibabišovskou, antizemanovskou a vůbec anti. Ale že jsme nositeli nějakého pozitivního programu. To je nejen obrana té svobody, ale třeba rodinná politika, protože to je současnou vládou pořád trochu opomíjeno.

Tím jsme u vašeho dosavadního politického majstrštyku: návrhu zákona, aby na mateřskou mohli za pracující rodiče chodit i babičky a dědečci. To je sice zajímavý, ale pořád jen opoziční návrh, který nemá moc nadějí ve sněmovně projít, ne?

Když se o tom bavím s poslanci napříč politickým spektrem, tak říkají, že ten návrh není špatný. Musíme si vydiskutovat nějaké detaily, ale lidé, kteří se té problematice věnují, se vyjadřují, že to rádi podpoří. Teď je spíš otázkou, proč se to nepodaří dostat nějak brzy na program jednání sněmovny. Je to proto, že se opozice se svými návrhy málokdy dostane vůbec na program schůze. Opoziční návrhy projednané v poslední době byste spočítal na prstech jedné ruky.

Jaké máte v politice ambice? Chtěla byste třeba jednou vystřídat Kalouska v čele strany?

Kalouska? To ani není na pořadu mých myšlenek. Teď mám dostatečné cíle do budoucna. Nejsou spojeny ani tak s funkcemi, jako spíš s programovými věcmi. V tématu rodinné politiky je pořád dost prostoru, co bychom mohli zlepšovat.

Mimochodem, kdo je vaším politickým vzorem?

Jakkoli to může znít až pateticky, tak i při pohledu na nynější oslavy 17. listopadu, což ze mě asi ještě dlouho nevyprchá, je to asi Havel. Když stál Miloš Zeman na pódiu s transparentem „Ať žije Zeman“, brnkal na strunu nějakého nacionalismu a protiislámských nálad, tak to bylo něco, co bylo posledních 26 let nemyslitelné.

Čekal jsem, že jmenujete spíše nějakou ženu.

Já to nevnímám jako mužskou a ženskou záležitost. Tyto otázky, nějaké gendery, to mě moc nebere. Myslím, že se máte někam dostávat na základě toho, co umíte, jestli to má hlavu a patu. Politické řemeslo mohou dělat dobře muži i ženy.

To byste měla vysvětlit Kalouskovi. Ten přece říkal, že by TOP 09 měla mít ve vedení více žen.

No, s tímto jeho přístupem, že to mají být ženy proto, že ženy jsou nositelkami nějakých idejí, úplně nesouhlasím.