Adamová: Stát i firmy by se měly více otevřít kratším úvazkům

V Evropské unii patří Česká republika k zemím s nejmenším podílem částečných úvazků na celkovém počtu pracovních smluv. Na zkrácený úvazek u nás pracuje pouze desetina žen, mužů dokonce jen dvě procenta. V sousedním Rakousku je to přitom polovina žen a každý desátý muž.Důvodem takto významného rozdílu je příliš sešněrovaná legislativa, která k flexibilitě pracovního trhu rozhodně nepřispívá. Zaměstnavatelé a zaměstnanci samotní nejsou motivováni k tomu, aby do pracovních vztahů na zkrácený úvazek vstupovali. A nejde jen o zákoník práce, ale i o další související zákony. 

Rychlým řešením by mohla být například změna, díky které by se zdravotní pojištění vypočítávalo ze skutečných příjmů. Dnes se zdravotní pojištění vypočítává z minimální mzdy, a to i v případě, že si zaměstnanec vydělá méně, než na jakou úroveň je právě stanovena, například právě z důvodu částečného úvazku. Současný stav tedy zkrácené úvazky znevýhodňuje. Novela zákoníku práce, která má přinést úpravu sdílených pracovních míst, je natolik banální a neúčinná, že je z ní cítit slabá informovanost ministerstva práce o tom, co je skutečně na pracovním trhu potřeba. Řeší pouze uspořádání pracovní doby pro dva zaměstnance tvořící jeden úvazek, což je pouze organizační věcí, a firmy si s tím umí poradit už nyní i bez zákonné úpravy. Úvazky to nezlevní, a tedy ani zaměstnavatele nenamotivuje k rozšíření nabídky druhů pracovních poměrů. I když jsou pro firmy zaměstnanci na zkrácený úvazek dražší než ti pracující na plný, domnívám se, že by jich firmy už nyní měly nabízet více. Jednak dnes čelí nedostatku pracovní síly, kdežto poptávka po zkrácených úvazcích naopak přesahuje nabídku firem. Větší nabídka zkrácených úvazků otevře firmám nové možnosti při výběru zaměstnanců. V druhé řadě to může firmám pomoci i marketingově. Říkejme tomu například "prorodinná odpovědnost firem".

Již nyní je řada firem, jejichž personalisté a manažeři pochopili, že podpora "work-life balance" jim může přinést jen pozitiva. Nabídka zkrácených úvazků, home office, firemních školek a dalších benefitů je na straně jedné a spokojení zaměstnanci a zákazníci na straně druhé. Čím víc takových bude, tím lépe pro celou společnost. Významným zaměstnavatelem je ale i stát. Zaměstnává téměř půl milionu lidí a nedostatky v nabídce flexibilnějších pracovních podmínek má obrovské. Stát by měl jít soukromému sektoru příkladem a poskytování částečných úvazků, práce z domova a podobně rychle výrazně rozšířit. Zvýšila by se atraktivita státu jako zaměstnavatele, a tím pádem by vzrostl tlak na soukromý sektor, který by se také rychleji ve státní konkurenci přizpůsoboval.