Adamová: Jak pomoci firmám a zaměstnancům

Koronavirová krize zamotala podnikatele a jejich zaměstnance do bludného kruhu, ve kterém se točí už od jara. Zaměstnavatelé se snaží udržet své podniky při životě, aby z tržeb, na úkor vlastního zisku, pokryli alespoň běžné náklady a mzdy svých zaměstnanců. Ty jsou však firmy nuceny snižovat, na což zaměstnanci nedobrovolně přistupují, protože ani oni nechtějí, aby jejich zaměstnavatel zkrachoval a tím přišli o práci.

V krizi se každá koruna otáčí dvakrát, takže nepřichází v úvahu ani výpověď, kterou se zaměstnanec připravuje o případné odstupné. To bohužel vede k tomu, že krachující firmy zaměstnávají demotivované zaměstnance a výhledy na zlepšení nemají ani firmy, ani zaměstnanci. Tohle skutečně nezní jako scénář jak z krize ven, co myslíte? Jak tedy v době krize zachránit podniky a zároveň zajistit jejich zaměstnance? 

Přišla jsem s řešením, které je výhodné pro všechny. Chci v době krize, respektive na období jednoho roku, umožnit firmám poměrně rychle ukončit pracovní úvazek. Avšak jedině s podmínkou, že nenecháme zaměstnance padnout do existenční nejistoty. Naopak budou mít jisté tříměsíční odstupné, což jim zajistí během hledání nového uplatnění dostatečný finanční polštář. A to i za předpokladu, že jejich pracovní poměr trval méně než dva roky.

V takovém případě totiž nyní zaměstnanci náleží pouze dvouměsíční odstupné, respektive jednoměsíční plat v případě, že byl zaměstnán po dobu kratší jednoho roku. Zaměstnavateli zase pomůže, že ze dvou třetin zaplatí odstupné stát. Jedná se o rychlou a efektivní pomoc pro pracovní trh i firmy. Podnikatelům se otevírá prostor pro záchranu firmy a zaměstnanec neskončí „s prázdnou“ tak, jako by se mu to mohlo stát v případě krachu jeho zaměstnavatele. Přiznejme si, že dnes se to děje, jelikož jsme ve víru ekonomické krize. 

V návrhu samozřejmě myslím na ty, kteří jsou v pracovní neschopnosti, v těhotenství, na mateřské nebo na ty, kteří dlouhodobě pečují o své blízké. Ti by byli i nadále chráněni a ani v krizi by nemohli být propuštěni.

Předešlá léta byla spojena s rekordně nízkou nezaměstnaností. Firmy si proto svých zaměstnanců váží, investovali do nich velké finance, a proto nemám obavy z toho, že by byl tento časově omezený mimořádný institut nadužíván. Pomůže skutečně jen tam, kde již zaměstnavatelé nedokážou pracovní místa udržet. Výpověď s tříměsíčním odstupným je v této situaci nejlepším řešením pro všechny. 

Zároveň je třeba si přiznat, že budeme-li konzervovat minulost, jako se to děje nynějším programem Antivirus u mnoha podporovaných míst, nepohneme se k větší konkurenceschopnosti v rychle se měnícím světě. Experti mají jasno. Struktura ekonomiky se musí proměnit, k čemuž můj návrh napomůže. Krize má nejen své poražené, ale i vítěze. Mnohá odvětví se na předkrizovou úroveň nikdy nevrátí a naopak řada jiných oblastí je nyní na vzestupu - a ti, kdo v ní podnikají, poptávají lidi. Příležitost změnit či doplnit si kvalifikaci by měl podpořit i stát. Ve výsledku změna přece pomůže jak lidem, kteří získají perspektivní práci, tak státu, který udrží krok v konkurenci dravých ekonomik.