Adámek: Letos jsem vylezl na Kilimandžáro

Stále pendlujete mezi Zlínem a Vsetínem. Které město je vám bližší?

Ve Vsetíně jsem se narodil a ve Zlíně jsem si postavil dům. Mám tady ženu, děti i psa a je mi tady dobře. Které město je mi bližší? Teď už Zlín. Tady jsem si vybudoval zázemí a mám zde kamarády. Celé Valašsko je ale moje srdeční záležitost.

Do Zlína jsem se přestěhoval za prací. Už tenkrát jsem se nesměl vrátit do okresu Vsetín kvůli politice komunistů.

Být chirurgem je jistě velmi náročné. Jak vypadá obyčejně váš den?

Dny chirurga bývají někdy rutina a někdy jsou dost akční. Většinou nejdou plánovat moc dopředu. Hlavně ne akutní medicína.Alenemámmocrád stereotyp, a tak mně tohle povolání vyhovuje. Možná proto i ta politika.

Jak to zvládáte?

Naučil jsem se žít tímto stylem a zvykl jsem si.

Musíte vypít tak deset káv za šichtu.

To ne. (Smích.) Já jsem na čaj, musím říct. Relaxuji potom sportem.

Kolik hodin v kuse můžete maximálně operovat?

Naše práce není zase až tak akční, jak to vidíte v televizi. Není to žádné Chicago Hope. Chirurgové jsou vytížení fest, ale povinnosti se dají podělit. Jednou člověk operaci vede, u další třeba pomáhá. Střídá se to. Ale někdy je naplánovaná operace na půl hodiny a hned je z ní čtyřhodinová, když se objeví něco nečekaného.Aněkteré zákroky už jsou naopak rutina.

Jak dlouho jste chirurgem?

Jednadvacet let.

Jakou máte deformaci z povolání?

Všechno řeším chirurgickým řezem. (Smích.) Když se pro něco rozhodnu, tak za tím musím jít. A sázím hodně na šestý smysl. Ten se mi už mnohokrát osvědčil v zaměstnání i v horách.

Jaká byla vaše nejsložitější operace?

Samotná operace není pro chirurga nejsložitější. Nejhorší je, když neví, co pacientovi je. Snaží se mu za každou cenu pomoci, ale některé potíže nebo nemoci jsou diagnosticky dlouho nejasné. Někdy může trvat hodinu dvě nebo celý den, než zjistíme, o co jde.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ, který vás tak potrápil?

Na konkrétní si asi nevzpomenu.

A umřel vám už někdo pod rukama?

Stává se to minimálně.Bývají to lidé po autonehodách, které už přiveze sanitka na sál v takovém stavu, že je nestihneme ani resuscitovat.Můžou vykrvácet tak rychle, že nestihneme nic.

Ale to není ten případ, za nějž by doktor mohl.

Jasně. Horší by bylo, kdyby člověk udělal něco špatně. Ale i doktor někdy neví, co se s pacientem děje, jak už jsem zmiňoval. Když máte úraz, tak vidím, odkud krvácíte. Ale pokud přivezou starého člověka a nekomunikuje, je to horší. Člověk by mu chtěl okamžitě pomoci, ale nemusí vědět, jakou cestou.

Jste si vědom, že byste se dopustil nějaké závažnější chyby? Sice byste mi ji stejně určitě neřekl, ale nedá mi to nezeptat se.

Že bych nějak vážně pochybil, o tom teda nevím. Přiznávám, že když se někdy dívám zpátky, některé případy bych řešil trochu jinak. Ale spíš jednotlivé kroky v celém postupu. Jak už jsem však říkal, v nejistých případech dávám dost na šestý smysl. A navádí mě,díkybohu,správně.

Když jste ten doktor, jaký je váš jednoduchý recept na zdraví?

Tuhle odpověď musíme zlehčit. Dobré víno a vysoké hory. (Smích.) A mít doma zvíře. Na to existuje dokonce studie. Říká se, že kdo má doma kočku, nedostane infarkt. Pravda je, že když si člověk sáhne na ten kožich, starosti už se nejeví takové jako předtím.

Konečně se dostáváme k vašim koníčkům. Zmínil jste už třeba hory. Jak často se do nich dostanete a co už máte prolezené?

Samozřejmě Čechy, celé Slovensko i kus Alp. Byl jsem už i v Nepálu pod Mount Everestem, letos v únoru na Kilimandžáru.

Takže tak já si užívám. Mám rád vysokohorskou turistiku. Jinak chodím pravidelně běhat, tím si udržuji fyzičku. Když jedu na nějakou expedici, tak musím třeba dva až tři měsíce dopředu přidat. Miluji zkrátka jakýkoliv sport. V zimě běžky, do těch jsem se zbláznil. Jinak jsem schopný s čelovkou běžet z Kudlova na Pindulu a zpátky klidně v osm večer. To mi nevadí.( Smích.)

Člověk by si řekl, že jste tak trochu blázen.

To jo. Ale chodím s partou kluků po horách už od gymnázia.

Vždycky jsme sport prožívali. Teď si ho více užívám. Nedělám jej tak na doraz.

A zvířata? Jaká máte doma?

Psa a kočku.

Čtete rád?

To mě bavilo vždy, jen času je málo. Kniha ale patří k tomu dobrému vínu a k houpací síti. To je základ relaxace tak na hodinu dvě. Když už čtu, tak medicínské časopisy nebo synovy básně. A pak filozofii. Mám rád buddhismus. Proto jsem se zamiloval do Asie.

Praktikujete? Považujete se za buddhistu?

To ne. Nemám moc rád veškeré ideologie. Naopak mám radši, když si člověk vezme z každé něco. V Evropě je křesťanství základ. Z něj vychází všichni. Takové ty útěky do východních filozofií jsou spíš zpestřením uvažování. A filozofie buddhismu se mi velice líbí. Když můžu, tak si o ní čtu. Když jsem přijel prvně do Nepálu, tak jako bych tam někdy žil.

Co hudba? Jakou si rád poslechnete?

Jezdím každý rok pravidelně na Colours of Ostrava a na BluesAlive v Šumperku. Musím říct, že Colours Ostravě závidím.Avůbec. Je to město, kde je neskutečně kulturní život. Kéž by to bylo někdy i ve Zlíně.

Do Vizovic na festivaly někdy nejezdíte?

Tam jsem nikdy nebyl. Na rockový mě to teda neláká vůbec.

Jaké máte rozmary? Na čem takzvaně ulítáváte? Za co nadstandardně utratíte? Je to právě už zmíněné dobré víno?

Víno ani ne. Na popíjení nemám moc času. Kdybych ho měl, tak bych na něm možná i ulítával. (Smích.) Spíš klid a příroda. Takže jednoznačně nejvíce utratím za cestování. Přiznávám, že mě moc nezajímá, jakou mám výplatu. Podívám se ale vždycky, když plánuji nějakou expedici. A ten pohled mě naštve. Peníze ale jinak doma hlídá spíše žena.

Nevytýká vám rodina, že na ni nemáte čas?

Kluci už jsou velcí. Je jim dvacet a dvaadvacet, takže prakticky půjdou do světa. Spíš už děláme některé věci společně. O víkendu jsme třeba byli létat. Starší je pilot, tak jsme si vyletěli nad Zlín.

Vy umíte žít.

(Smích.)Snažím se.

Co vás vůbec přimělo k tomu, abyste kandidoval?

Původně to byla celostátní politika. Když jsem se díval na ČSSD a pana Paroubka, tak jsem měl trošku strach, že se politika obrací, kam nechci. Řekl jsem si, že s něčím pomůžu.

Tak jsem začal pomáhat Petru Gazdíkovi. Když mi povykládal, jak to chodí ve Zlíně, tak jsem si řekl, že pokud bych mohl něčemu alespoň trošku prospět, tak to zkusím změnit tadyveZlíně.Kdyžjsemzjistil, co se na radnici děje - věci, o kterých mnoho lidí mluví, ale nikdo je neřekne nahlas, vyprovokovalo mě to.

Už jste přemýšlel nad tím, co byste dělal, kdyby ste se dostal na radnici?

Snažil bych se změnit věci, které mi vadí a o kterých si naivně myslím, že by šly dělat jinak. A taky si představuji, že budu na malinkatý úvazek pořád pracovat na některé z blízkých chirurgií. To si myslím, že politika udrží blízko praktického života. Ono pracovat rukama ještě nikoho nezabilo, spíše naopak.