Silvestrovská setkávání na Velké Javořině se stala již tradicí, tento rok proběhlo, pokud se nepletu, již po devatenácté. Jako člen přípravného výboru Javořinských slavností – který shromažďuje zástupce měst a obcí z obou stran hranice (České a Slovenské republiky) a jehož úkolem je organizovat Javořinské slavnosti - jsem se letošního ročníku zúčastnil a byl jsem mile překvapen – nejen nádherným počasím, což poslední léta nebylo, ale také velkou – rok od roku rostoucí účastí.
A když byly položeny květy u Mohyly přátelství a zapálena vatra, tak jsem přemýšlel o tom, co tolik lidí na toto památné místo česko - slovenské vzájemnosti přivádí. Velkou motivací je samozřejmě turistický a sportovní výkon v nádherné přírodě, ale myslím, že toto setkání má i hlubší symbolický smysl. Je to spontánní a dobrovolná prezentace současných dobrých, přátelských a kulturních vztahů v našich pohraničních krajích.
Oba národy – tím, že se osamostatnily, jako by se zbavily traumat, která vznikla z různých důvodů a příčin léty strávenými ve společném státě. Slováci měli např. pocit, že se k nim chováme jako starší dominantní bratr, my zase, že jsou nám za naši až příliš štědrou pomoc a podporu málo vděčni atd. A ukazuje se, že takto očištěni, dokážeme žít vedle sebe a spolu na daleko lepší kvalitativní úrovni. A právě taková neformální setkání to potvrzují.
Říká se, že člověk si své přátele vybírá - na rozdíl od sourozenců, kteří jsou mu dáni. Tyto vztahy založené na svobodném výběru, mohou být daleko lepší a pevnější. A myslím, že tak je to i s námi, dnes jako přátelé a sousedi máme k sobě blíže, než když jsme byli bratři.
Evžen Uher
V Uherském hradišti 4. ledna 2012
