V následujících několika málo letech se kvůli vysokým cenám emisních povolenek, které se postupně šplhají až na cenu samotné prodávané elektřiny (něco přes 100 euro na vyrobenou MWh) jednoduše nevyplatí společnostem v naší zemi provozovat uhelné elektrárny. To je však obrovský problém pro Českou republika, ve které se z uhelných elektráren vyrobí každý rok zhruba 40 % (cca 32 TWh) elektrické energie. Navíc je potřeba počítat s tím, že JE Dukovany má být v provozu jen do roku 2037 s možným prodloužením do roku 2047. Z čehož vyvstává otázka, jak v krátkodobém a dlouhodobém horizontu nahradit uhelné elektrárny a uzavření Dukovan? Jako rychlé řešení se můžou zdát paroplynové elektrárny. Jejich stavba není tak náročná a jsou zhotovitelné do několika jednotek let prakticky "na klíč". Další výhodou je i jejich flexibilita, která se dá velmi dobře využít v energetickém mixu s obnovitelnými zdroji, které jsou velmi nestabilní. Cena výroby elektřiny je však závislá na ceně zemního plynu, což jak jsme se přesvědčili teď během války na Ukrajině, není v našich končinách úplně výhoda. Ale hlavně se nejedná o bezemisní zdroj. Paroplynové elektrárny jsou samozřejmě čistější než než uhelné elektrárny, avšak stále produkují zhruba 450 kg CO2/MWh. Pro porovnání s jadernou elektrárnou, která je během svého provozu 100% bez emisní a veškeré emise, které u ní vznikají jsou pouze při stavbě je to asi 435 kg více CO2 na jednu MWh. Čili kdybychom v tuto chvíli nahradili veškerou výrobu jaderných elektráren paroplynovými, tak jen za 1 rok bychom vyprodukovali zhruba o 11 milionů tun emisí CO2 více. Nyní nám výroba elektřiny produkuje zhruba 30 milionů tun CO2 za rok, takže se jedná o celou třetinu navíc.
Pokud se bavíme o čistých bezemisních zdrojích, je samozřejmě potřeba zmínit obnovitelné zdroje. Jejich výstavba je relativně levná a rychlá a navíc během své činnosti prakticky neznečišťují životní prostředí. Mají však dva obrovské problémy. Vzhledem k tomu, že ještě stále neumíme poručit větru a dešti, tak jsou velmi nestabilní. Kvůli tomu je potřeba je krýt nějakým flexibilním zdrojem a nachystat přenosovou síť na možné nárazové vlny zvýšené výroby elektřiny. Navíc jsou velmi neefektivní. Například fotovoltaické elektrárny tvoří zhruba 10 % instalovaného výkonu elektráren u nás, ale vyrobí jen něco kolem 2 %. Ve srovnání s jadernými elektrárnami, které u nás tvoří zhruba 20 % (2x tolik) instalovaného výkonu, ale vytvoří zhruba 36 % (18x tolik) skutečné elektřiny, jsou tak obnovitelné zdroje velmi neefektivní. Do energetického mixu, tak určitě patří, ale spíše jako doplněk než jako páteř, která má držet naši energetiku. K jádru jsem již zmínil několik výhod. Jedná se o stabilní zdroj, který je čistý a neprodukuje žádné emise ani odpady (jediný odpad, který vytváří je recyklovatelné použité palivo). Během svého provozu se jedná o velmi levný zdroj, který je zároveň efektivní a šetrný k životnímu prostředí. Problém však je, že výstavba nových bloků trvá mnoho let a je poměrně nákladná. Problémy české energetiky se však musí začít řešit už teď. Jaké je tedy řešení? Krátkodobě je potřebuje již teď začít ve velkém investovat do paroplynových elektráren s možností v budoucnu přestavět na vodíkové zdroje, které budou krátkodobě vykrývat pokles výroby z uhlí. Dlouhodobě je rovněž již nyní potřeba začít investovat do velkých jaderných zdrojů, které nám tu čistou, stabilní a bezpečnou elektřinu opravdu vyrobí, protože jak říká paní Drábová: "Nejdražší elektřina je ta, kterou nemáme."
Závěrem bych chtěl říct, že propad výroby elektřiny po výpadku uhelných elektráren, bude opravdu obrovský a obnovitelné zdroje nebo jeden nový reaktor v Dukovanech nás opravdu nezachrání, proto je potřeba k tomu jednomu novému reaktoru začít řešit minimálně další tři nové.
Jan Kolář, člen krajského výboru
