Existuje něco jako objektivní krásno? A může být Jihlava skutečně nádherným městem? Objektivně krásným a příjemným místem pro život? Věřím, že každý z nás na různých místech různých měst zažívá pocit klidu, pohody či rovnováhy. A že tyto pocity jsou vázány na místa architektonické rovnováhy mezi objekty a prostředím, ve kterém se vyskytují a zároveň i funkcí, kterou naplňují. Je to pocit, který přichází v zákoutích malebných uliček, v kostelech, nebo na procházce kolem řeky.
Tato krása, rovnováha daného místa, je vždy důvodem, věnovat těmto krásným místům pozornost. V popisu konkrétního objektu se tak máme čas i chuť věnovat jemu samotnému a ne sobě. Přitom odpoutat se od sebe sama, je snad v dnešní době to nejdůležitější. Touha po nějaké konkrétní věci kvůli její kráse není jenom potřebou si danou věc prohlédnout, ale jde i o nutkání o věci přemýšlet, což je mnohem víc, než pouhý projev vkusu. A tento zájem přináší aktivitu, aktivita přináší účast a ochotu být účasten.
A právě tato aktivita přináší i ochotu měnit věci ve prospěch krásy, estetiky či radosti. Je to ta jediná cesta, jak naplnit a oživit veřejné prostory jako je prostor náměstí. Jak vyjít ven do ulice, jak dostat mladé lidi a děti do parků či k řece. Jak komunikovat a sdílet se mezi sebou navzájem a začít se zajímat o druhé.
Celé zamyšlení náměstka jihlavské primátorky Víta Zemana (TOP 09) si můžete přečíst ZDE.
Zdroj: Noviny jihlavské radnice, květen 2019
