Tahle slavná románová i filmová věta mně, v upravené podobě, napadla, když jsem stál ve středu krátce před druhou hodinou odpoledne na ucpané křižovatce u OD Alej. Podobala se totiž těm v indických městech: narváno, zmatek, hluk – bordel. Bohužel, v realitě havlíčkobrodské odpolední dopravní špičky jsem postrádal vtipnou pointu, i třeba v duchu spisovatele Vančury „o způsobech léta...“ Běželo o fakt trapnou formu protestu, která ohrozila a otrávila kdekoho. Opravdu bych velmi ocenil, pokud mi někdo dokáže vysvětlit účel celé protestní akce v duchu dopravní situace v indických městech.. Představa, že si na ministerstvu dopravy všimli, že partička havlíčkobrodských občanů si „na protest“ stoupla do silnice, je naprosto naivní. Lze samozřejmě pochopit rozhořčení obyvatel našeho města (i já jsem jeden z těch rozhořčených) nad situací, kdy největší sídliště přetíná čtyřproudá silnice I. třídy, mimochodem dávné provizorní řešení, které již dávno není bezproblémově funkční. A otravuje všechny. Na řešení jiné nejsou totiž peníze.
Nelze říct, že by se nikdo o řešení nesnažil, naopak, aktivních lidí v tomto bylo a je stále dost. Ke smůle Havlíčkova Brodu a jeho občanů nebyly ony aktivity vždy produktivní. Když jen vzpomenu na zmařený projekt přemostění nádraží, který by prý ekologicky „zprznil“ naše životní prostředí. Pak zde byl nápad, že by se nádraží mohlo podkopat a obchvat vést tunelem. Nápad možná dobrý, ale přišel v době, kdy u nás výstavba silničních tunelů moc nefrčela a finanční stránka projektu zůstávala nejasná. Postupem času přibývaly další kreativní nápady, ovšem rok od roku dražší Až se zrodil se opravdu velkorysý projekt jihovýchodní části obchvatu města s obrovskou mimoúrovňovou křižovatkou u Termesiv v celkové hodnotě 2,1 miliardy korun! Bohužel v tvrdé realitě finanční krize a s ní spojeným propadem veřejných rozpočtů se ukázalo, že stavba této velikosti nebude realizovatelná. Aby došlo k usnadnění schvalování projektu, byl projekt přepracován za účelem snížení nákladů a město se zavázalo podpořit výstavbu takto rozsáhlé stavby, která se ukazuje důležitou pro budoucí rozvoj našeho města, částkou několika desítek milionů korun ze svého rozpočtu. Zmiňovat, spíše úsměvné, návrhy některých členů zastupitelstva na zvednutí Masarykovy ulice na pilíře a postavit tak most z jednoho konce Havlíčkova Brodu na druhý, nemá ani smysl. Ty patří spíše do scénáře televizního seriálu „Star Trek.“ Nyní už zbývá jediné, alespoň prosadit tento projekt do investičního plánu ŘSD, což v současné době úspor není jednoduché, protože se špatnou dopravní situací nejsme v Česku sami.
Cestou k prosazení stávajícího projektu jihovýchodní části obchvatu rozhodně nejsou blokády Masarykovy ulice. Super cesta je trvalé, vydatné a neúnavné přesvědčování úředníků ministerstva dopravy a ŘSD ze strany členů rady města a všech ochotných místních politiků. Ti jsou v Praze na ministerstvu dopravy minimálně 2x do měsíce a za jednání v zájmu občanů jsou i placeni. Blokádami silnice si otravujeme život v našem městě. Navíc opravdu vážně pochybuji, že by tyhle formy protestu „zlámaly“ úředníky v Praze. Protestní blokádu bych pochopil, když by město nedělalo nic, a to tak že vůbec nic. Ono se ale něco dělá, prostě co je jaksi v možnostech. Pochopitelné by také bylo, když bychom se všichni vypravili do Prahy a zablokovali tam nábřeží Ludvíka Svobody – tam je sídlo ministerstva dopravy. Možná by pak byly i výsledky!
Nesporným faktem je, že středeční protestní akce v Masarykově ulici žádný výsledek nepřinesla, pardon, vlastně přinesla efekty dva. Spousta lidí se náramně rozčílila a stojící auta nám krásně osvěžila dusný vzduch středečního předbouřkového počasí. Nechť žijí občanské aktivity a obchvatu zdar!
