Je to v zásadě dobrá zpráva. Zákaz Dělnické strany se dal očekávat a vypovídá o schopnosti bránit se některým aktivitám a procesům, které většinová demokratická společnost označuje na základě historické zkušenosti za nedemokratické. Tyhle aktivity vždycky začínaly historicky velice nenápadně, odvolávaly se na vznešené cíle, ale končily nedobře.
Na druhé straně všichni víme, že ani zákaz činnosti politické strany Nejvyšším správním soudem (NSS) automaticky žádný problém nevyřeší. A nejde jenom o to, že už protagonisté čerstvě zakázané partaje ohlásili, že míní ve svém politickém počínání pokračovat, třeba pod jinou značkou. S tím můžeme zajisté počítat, současně máme znovu šanci protiústavním politickým aktivitám oponovat a čelit. Demokracie i ve svém široce liberálním pojetí má právo, ne-li přímo povinnost, bránit se.
Současně přinesl zmíněný soudní zákaz jedno riziko. A sice, že se ze zakázané politické strany může stát mučedník, jemuž rozhodnutí soudu přinese další sympatie i sílu. S tím je třeba počítat, ale taky nezůstat kvůli tomu stát se založenýma rukama. Dělnická strana sázela na populistická témata, o trumfy populisty připraví jedině pro veřejnost přijatelná alternativa se skutečnými řešeními. Nositelé takové alternativy určitě existují, jen zatím zůstávají zbytečně pasivní, možná i většinou médií přehlíženy.
U soudu zaznělo, že Dělnická strana je jednou z tváří současné společnosti, a tento názor je dobré přijmout. Zákaz Dělnické strany nesmí rozhodně být pro politickou konkurenci ani v nejmenším důvodem k oslavám a ke kopání do „mrtvoly". Naopak musí být výzvou k zamyšlení a k hledání jiných způsobů řešení skutečných a velice palčivých problémů společnosti, než jaké přinášejí body populistům.
Zákaz Dělnické strany ukázal na ještě jednu důležitou skutečnost. Svým verdiktem NSS ukázal, že tady konečně začínají fungovat instituce, které dosud do kyselého jablka kousnout nechtěly a hledaly nedůstojné výmluvy pro svoji nečinnost, či váhání. Příště už by se rozhodnutí soudu nemuselo rodit tak klopotně.
