Hned na začátku zklamu ty, kteří by očekávali radikální odsouzení či bezbřehou podporu dnešní stávky. Jako každý správný filmový hrdina má i tato akce své kladné i záporné rysy, své fanoušky i odpůrce.
Je třeba přiznat, že školské odbory stávku načasovaly nešťastně, narychlo, s nepřesvědčivým motivem. Smysluplnější i srozumitelnější pro veřejnost by bylo stávkovat za původně slíbených 15 % navýšení platů či za investici 5 % HDP do vzdělávání.
Školství je dlouhodobě tragicky podfinancované, učitelé jsou placeni nejhůř ze všech zemí OECD a EU. Mediálně prezentované (až s obsesivní snaživostí) neustálé přidávání kantorům se stěží přehouplo přes průměrnou mzdu v ČR. Přesto voláme po učitelích schopných, spravedlivých, inspirativních, morálně silných, učících zábavně a moderně, které ovšem neodradí ani náročná administrativa, ani nároční rodiče… To vše za cca 28 000 Kč hrubého pro nováčky (já mám po 11 letech praxe 30 400 Kč). Navzdory všem benefitům, které profese učitele přináší (pestrost, svoboda, prázdniny), tohle prostě není částka, která je schopná lidi požadovaných kvalit do škol přivést nebo je dlouhodobě udržet. Kdyby byla kantořina taková výhra, nepotýkali bychom se s nedostatkem pedagogů v řádu několika tisíc.
Nespokojení učitelé ale většinou nestávkují kvůli 2 %. Vadí jim, že vláda něco slíbí, a pak je to jinak. Vadí jim, že se o jejich práci neinformuje nezaujatě. Vadí jim nízká prestiž povolání a nedostatečné ocenění. Vadí jim nezvládnutá inkluze. Vadí jim nahodilé změny systému bez dlouhodobé a jasné koncepce.
Stávkují frustrovaní, ale ti, kteří to ještě nevzdali. Myslím, že by byla hrubá chyba jejich hlasy jednoduše odsoudit a přeslechnout.
Mgr. Svatava Matušková, učitelka, místopředsedkyně TOP 09 Vysočina
