Týden se s týdnem sešel a prezidentská vláda bez důvěry a politické podpory nechtěná napříč politickými stranami se ujala svých funkcí.
Její začátek zajisté nikoho zrovna moc nepotěšil, ale kdo také čekal nějaké zázraky. Největším problémem je ministr financí Jan Fischer, paradoxně tímto ukazuje na způsoby zažité svým pravým chlebodárcem a jeho našeptávači z dob opoziční smlouvy. Pro jeho samotného jsou tyto dny určitě bouřlivé a veselé. Znenadání zbohatnul a byl tak zbaven starostí o úhradu dluhů. Jeho nečestná podpora prezidenta v druhém kole voleb, od které se distancoval i jeho volební štáb, byla dobře ohodnocena.
Nejhorší na tom však je neprokázaný původ darovaných peněz, donesených do banky v igelitce. Tím pádem tedy ani nevíme, kolik toto gesto bude naší společnost stát. Neznáme totiž, jaké služby komu bude muset takto dosazený ministr pod taktovkou prezidentské moci odvést.
Jeho první personální kroky na ministerstvu však ukazují, že vděčný svým věrným být umí. Podle názoru, a nejenom mého, by měl z politiky odejít dříve, než budou jeho kroky vnímány některými státními zástupci jako úplatek za služby a on sám i dotčení se stanou předmětem vyšetřování… Nebo se podobné pozornosti vyhnou?
Ministr Pecina, kterému jakákoliv stranická příslušnost nedělá problém, si zas pochvaluje staronový flek a již dnes bez politické podpory spřádá plány na silný policejní stát s desítkami tisíc policistů, byť jeho předchůdci tyto stavy snižovali. Jen na okraj, počty příslušníků se blíží k počtům, jaké má podobně velké Rakousko, a to do tohoto nezapočítávám městské a obecní strážníky.
To znamená, že prvním jeho cílem je rozjet nábory a zajistit další prostředky na platy, neboť se spokojenou policejní silou je možno počítat ve svých politických plánech. O tom, že je ve funkci proto, aby byl hrází proti nehezkému Kalouskovi a jeho pravici, nepochybujeme. On sám toto rád a často ve svých vystoupeních zdůrazňuje. Bez pochybností je také to, že i přes budování policejní moci se jako vděčný zaměstnanec svého předchozího zaměstnavatele postará i o nějaké ty státní „zakázečky“.
Ministr životního prostředí již oddaně sděluje nutnost dostavby Temelína tak, jak si režiséři z hradu přejí. Ministr zdravotnictví připravuje omezení poplatků, aniž by řekl, čím nahradí tento, ze systému vypadlý, příjem. Na kultuře nový šéf hned dloubne do celé vlády a hlásá, že je nutno omezit sociální dávky a navrhuje tyto prohýřit v obveselení poskytovaném různorodou, nejenom herní kulturou. Moc dlouho mu však tento virotický nápad nevydržel a kaje se, že to tak nemyslel. Zajisté zafungoval výhružný prst z hradu.
Na ministerstvu sociálních věcí již naplno druhý den běží personální čistka - asi mnoho kamarádů aspiruje na potenciální IT zakázky. A rozdělaná práce může jít akorát tak do koše.
Na zahraničí proběhne předání úřadu ve formě více než důstojné a hodné zkušených diplomatů. I popřání odcházejícího ministra svému nástupci má úroveň. O tom, že se již někteří mohou těšit na slíbené flíčky na ambasádách, nemusíme ale pochybovat. Snad jen ministr dopravy potěšil řidiče, když výstavbu kruhových objezdů označil módou, se kterou je potřeba skoncovat. My, co jezdíme a projíždíme kruhovými objezdy každých 100 metrů, mu zajisté dáme za pravdu.
Čeká nás politicky náročné léto, které zřejmě nepřinese tolik slunce, ale určitě nebude ani okurkové. Možná, že se dočkáme nečekaných zvratů na politické scéně i díky rozkližování určitých, spíše populistických stran, změn názorů některých politiků - což bude i důsledkem aktivní hradní politiky - a vyřizování osobních účtů.
Mějme se však na pozoru před nastolením autoritářského hradního politického systému, na úkor ústavou zavedené parlamentní demokracie.
