Vím, co jím aneb poznámka ke koňskému masu
Koňské maso v potravinách – téma číslo jedna v posledních dnech. Když to tak sleduji a všechny diskuze kolem toho, tak si prostě musím říct: Kdybychom kupovali maso a uzeniny od svého řezníka, tak tohle nemusíme vůbec řešit. Kdyby totiž řezník dal do salámu koňské maso, tak to nabídne jako specialitu.
Problémy s původem potravin s tím, že obsahují něco, co nemají, nebo dokonce něco zdraví nebezpečné, to jsou témata, která řešíme stále dokola. V případě koňského masa obsaženého v různých potravinách nejde o to, že by konzumace těchto potravin byla nebezpečná, ale jedná se zde o klamání spotřebitele. Do vesnic na Vysočině jezdí každý týden pojízdné prodejny s masem a uzeninami. A je vidět, že stále více lidí dává přednost regionálním zpracovatelům masa, než nákupu masa v supermarketu. A když něco dojde, zavolá se posila, která požadované plecko nebo kuřecí křídla doveze. Kvalita masa a uzenin včetně jejich původu je nesporná. Víme, od koho maso pochází, a víme, co kupujeme.
Což neplatí u supermarketů. Vrcholem neúcty k zákazníkovi je tzv. křehčené maso. To je napíchané vodou se solí a fostáty. Smyslem této úpravy je snížení výrobních nákladů, protože voda sůl jsou podstatně levnější než maso samotné. Takový výrobek bývá tímto způsobem běžně nastaven o více než dvacet procent, lze také napsat, že zákazník je šizen o více než dvacet procent!
Jak dlouho nám bude trvat, než to všechno pochopíme?