Začátkem léta jsem navštívil Norsko. Kromě nádherné přírody s inflací nádherných scenérií od fjordů, hor, vodopádů, jezer, moře a dalších jsem měl možnost se potkat také s lidmi, kteří v Norsku již poměrně dlouho žijí. Zajímal jsem se o to, jak tam lidé žijí, jaké mají názory, a hledal jsem u nich inspiraci. Norové se od Čechů zásadně liší tím, že dodržují pravidla – na silnici, ve společenském styku, morální i právní.
Norové jsou velmi obezřetní, ale přitom velmi srdeční lidé. Norsko je vyzrálá společnost, kde lidé umí podnikat, váží si práce a nabízejí a také oceňují kvalitní služby. Na cestu jsem se vybavil Eurem a platební kartou. Kartou se platí všude a všechno. Dokonce i když jsem si šel koupit zmrzlinu. Protože když jsem si dával zmrzlinu u nás, tak zmrzlinářka mi stejnou rukou podala kornout a tou stejnou rukou hledala mince na vrácení. Hygienu prostě moc neřešila. Přišlo mi to jako dobrý nápad a možná nejenom z titulu hygieny.
Norové jsou lidé, kteří ctí pravidla. Nejlépe to bylo vidět na silnicích. Kde byla padesátka, všichni jeli padesát, kde byla stovka, nikdo nejel sto dvacet. U nás můžete stavět zákazy vjezdu, ale stejně to osm lidí z deseti zkusí projet.
V Norsku mají vysoké daně, přesto Norové ekonomiku respektují. A daří se jim. Jsou zvyklí, že stát veřejně říká, jak nakládá s jejich penězi. Norové tak přesně vědí, kam jejich peníze jdou. Král když tyto pravidla poruší, tak zaplatí pokutu, třeba za rychlou jízdu. Ale abych jenom nechválil. Co Nory opravdu velmi trápí, je norská otevřenost k emigrantům. Bojí se ztráty své národní identity. Bojí se toho, že emigranti nepřijmou jejich pravidla, nebo že je budou porušovat. To Norům opravdu moc nevoní. Tak jim přeji, aby i toto zvládli.
