V současnosti se rozvinula diskuse na téma rozšíření prvků přímé demokracie a konkrétně se jedná o přímé volbě starostů a poslanců obecního (městského) zastupitelstva. Takové volby jsou běžné v mnohých státech Evropy včetně Slovenska. Je třeba popravdě přiznat, že jsme na své sousedy Slováky po roce 1993 pohlíželi s despektem a i s trochou povýšeností, co nám ti Slováci budou vyprávět o demokracii! Vždyť se za války zachovali tak a tak a ke svým argumentům jsme přikládali další reminiscence. Nechci hovořit o tom co, kdy a kde se stalo a rozviřovat nacionální vášně. Ale proč zmiňuji naše sousedy, protože si myslím, že právě Slováci nás předběhli se zavedením prvků přímé demokracie počínaje volbou prezidenta, županů ( v Česku hejtmanů), starostů a referenda. Dle mě dostupných informací zákonodárný sbor Slovenska neuvažuje o vrácení přijatých zákonů o přímé volbě prezidenta, županů a starostů.
Zákonitě si sám sobě pokládám otázku proč nám Čechům všechno trvá tak dlouho? Samozřejmě mám na mysli zavedení přímých voleb na různých stupních samosprávy? Vždyť tato otázka se seriózně diskutovala již před deseti lety, a pokud mě paměť nemate, tak mnohé politické strany to měli i ve volebních programech. A dnes? Postupně objevujeme kouzlo zavedení přímých voleb i do obcí. A proč nám to tak dlouho trvalo? Osobně si myslím, že mnohé problémy nám do vínku na mnoho let ne-li desetiletí dopředu navařila první česká vláda z let 1990-1992. A oprávněně se ptáte proč si to myslím? Protože tuto vládu vedla všeobjímací euforie z toho, že úloha politických stran byla překonána a budeme vládnou sami sobě, akorát mnozí nedořekli větu v tom, že to bylo myšleno pouze s námi vyvolenými. Místo, aby se přijímali nové zákony, tak zákonodárci začali flastrovat zákony přijaté za bolševika a v marasmu nekvalitních zákonů se klátíme ze strany na stranu celých dvacet let.
Proč říkám, že na vině mnohých současných problémů je první demokratická vláda z devadesátých let? Právě federální, ale hlavně česká vláda určila směr v oblasti zákonů zemí koruny české, moravské a i moravskoslezské svoji rozplyzlou činností ve svém konání, kdy se mnohém diskutovalo, ale nebyly stanoveny konkrétní mantinely. Jako příklad uvedu zákon o obcích. Tehdy mohly vzniknout nové obce s jakýmkoliv počtem obyvatel. Nic proti zavedení prvků subsidiarity do občanského života tj. rozhodování na co nejnižší úrovni, ale myslet si, že samy obce (rozuměj malé obce) pochopí a zváží možnosti nabídky služeb pro občany a neprodleně zahájí jednání ke slučování obcí do nějakých celků na základě funkčnosti a nabídky služeb vůbec neobstojí.
Již od roku 2001 vláda předkládala různé návrhy na omezení funkčnosti obcí. V posledních letech jsou obce zahlcovány povinnostmi vyplňováním výkazů a hlášení a dalších a dalších kontrol, aby se mohla vyhlásit nefunkčnost malých obcí a zavést povinnost slučování do nějakých celků. Jsou tendence rušit malé stavební úřady, omezovat činnost a náplň matričních úřadů. Dnes si občan na své obci, kde je matrika, nemůže požádat o vydání občanského průkazu natož cestovního pasu. A takové návrhy zákonů schvalují ti samí lidé, kteří v devadesátých letech byli ve vládách zavádějící nejširší princip samosprávnosti obcí. A dnes? Občané jsou nuceni cestovat do měst vzdálených 20 kilometrů a více k vyřízení potřebných občanských dokladů, tak jakápak subsidiarita.
Vzpomínám si, že nově zvolený prezident Miloš Zeman (kterého považuji za inteligentního rétora) prosazoval přímou volbu prezidenta a vyplatilo se. Po dvanácti letech byl tímto způsobem zvolen prezidentem. Osobně jsem přesvědčen, že prvky přímé demokracie by u nás měly být zavedeny ve stejném rozsahu jako na Slovensku. Tzn. uzákonit přímou pro volbu starostů ( bez omezení velikosti obce či města nebo hlavního města Prahy), hejtmanů a referendum. Jenom při úpravě platného zákona o obcích je třeba mít na paměti odlišnosti českého a slovenského zákona o obcích. Po všech peripetiích a po proběhlé přímé volbě prezidenta, by občané možnost volit svého starostu velice ocenili.
