Hned dvakrát se zamýšlejí voliči při první přímé prezidentské volbě v naší novodobé historii. To první zamyšlení vede k odpovědi na otázku koho volit, koho chci vidět na Hradě příštích pět let. K dispozici bylo devět kandidátů, pestré složení těch, kteří zkoušejí, jak by jim to mohlo slušet na Hradě. Dnes již víme, že první kolo dopadlo napůl překvapivě, napůl podle předpovědí. Jeden ze dvou postupujících účastníků voleb byl do poslední chvíle favoritem prvního kola. Miloš Zeman v prvním kole zvítězil, tím druhým, zdánlivě poraženým, je Karel Schwarzenberg, podle mého mínění vítěz druhého kola. Předvolební odhady mu dávaly šanci jen asi osmiprocentní, nakonec ale překvapil a od Zemana ho dělilo necelé procento.
Druhé kolo nás čeká poslední lednový víkend a podle politologů a dalších „odhadců“ jsou šance vyrovnané.
Účast voličů v prvním kole prezidentské volby pro mne byla zklamáním. Šedesát procent neodpovídá tomu, jak často se o přímé volbě mluvilo a jak mnoho občanů si ji přálo. Tedy alespoň podle médií a vlastně i podle toho, co jsem v minulých letech slyšel okolo sebe. Znovu se objevují názory, že nepřímá volba byla lepší, levnější a také nedávala šanci různým extrémům. Když pominu skutečnost, že i extrémy patří k naší demokratické skutečnosti, jsou vlastně probíhající volby přesným obrazem doby a nemáme důvod stěžovat si na jejich průběh či na výsledek. Ten bude v každém případě neextrémní a tak je to druhé zamyšlení nad smyslem přímé volby prezidenta české republiky vlastně zbytečné.
Ladislav Jirků, poslanec, krajský zastupitel
