Pokud VV chtějí opravdu prosadit odložení splácení 59 miliard církvím, se kterými počítá návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd spáchaných na církvích a náboženských společnostech a pouze vydat část fyzického majetku, rozboří to celou koncepci zákona a žádný zákon nebude. To je fakt, o který jde, a licitace o přijetí pouze nějaké části zákona pod záminkou nedobré ekonomické situace státu, je pouze špatné maskování tohoto faktu. Církevní restituce opět přestávají být věcným problémem a stávají se politickou kartou. Pokolikáté již ?!
Pan předseda VV John, který s odkladem splácení přišel, musí vědět, že na takové řešení se z pohledu církví přistoupit nedá, ale možná už neví, že tím opět hází stovky obcí a měst přes palubu a činí z nich nesvéprávné vazaly, jejichž rozvoj je mu zřejmě lhostejný, stejně jako komunisty ukradený církevní majetek. Bez zákona totiž nepůjde zrušit blokace té části někdejších majetků církví, které obce a města mají již desetiletí na svých listech vlastnictví. Pokud by návrh zákona prošel v podobě v jaké je připraven, 20 let zablokovaný majetek, převážně pozemky v intravilánech, zůstane ve vlastnictví obcí a měst a stát za něj církvím vyplatí finanční náhradu. Zároveň se podaří vyřešit vlastnická práva u řady cenných historických objektů, která jsou dosud § 29 zák. 229/1991 Sb. relativizována. Dnes je totiž vinou státu, resp. politiků, zakonzervován dlouhodobě neudržitelný stav, že právní nárok na některé bývalé církevní majetky má více subjektů a stát neustále oddaluje rozhodnutí, co s tím udělá. Přitom žaloby na určení vlastnictví končí poukazem na existenci § 29 a budoucí legislativní úpravu.
Pan předseda John tvrdí, že vláda nemá 4 mld. korun ročně na odškodnění církví, v souznění s panem poslancem a bývalým ministrem kultury za ČSSD Jandákem a dalšími, kteří v nejnovějších komentářích ovlivňují veřejné mínění proti přijetí zákona. Všichni tito politici ale dobře vědí, že roční výnosy z církevních majetků, se kterými již od roku 1950 stát „hospodaří“ jsou ve výši cca 3 mld. Mimochodem nechal si to spočítat právě pan poslanec Jandák, který zasedal v Tlustého komisi v minulém volebním období. Přitom církvím a náboženským společnostem se ze státního rozpočtu vyplácí ročně pouze cca 1,4 mld. korun a navíc církve nedávno vstřícně přistoupily na dohodu s Ministerstvem kultury o zmrazení finančních prostředků na platy duchovních do roku 2014. Na dokreslení je také třeba dodat, že průměrný plat kněze činí cca 16 tisíc korun oproti celkovému průměru v ČR, který dosahuje 23 500 korun.
Pokud odhlédneme od období komunismu, již 21 let naše (prý) demokratická společnost žije z ukradeného majetku církví, obce a města jsou diskriminovány ve svém rozvoji a nyní VV a ČSSD žádají církve, obce a města o zohlednění nynější ekonomické situace státu. KSČM kontinuálně vracet nechce nic. To asi nemyslí vážně! Nejsou snad obce, města i církve součástí tohoto státu a jeho hospodářské situace?
Nejen církve, ale zejména postižená města a obce již 21 let čekají, že se politická reprezentace odhodlá tento neudržitelný stav vyřešit, a to právně nezpochybnitelným postupem. Výsledkem je opět snaha některých politických subjektů shodit celý návrh zákona a zakonzervování nepřijatelného stavu. Pro stovky bývalých církevních hospodářských budov a památek v malých městech a obcích je již pět minut po dvanácté, řada projektů na jejich záchranu spadla pod stůl již několikrát, nemluvě o zablokovaných pozemcích, které mají obce na listech vlastnictví, s nimiž nemohou nijak nakládat, dokud parlament neschválí restituční zákon. Prohlášení někdejšího ministra kultury Jandáka o tom, že každá památka musí mít zabezpečenu alespoň střechu, aby nehrozil její zánik, byly zřejmě jen předvolební prohlášení. Škoda, byl jsem mezi těmi, kteří věřili, že to myslí vážně. A jak to souvisí s restitucemi ? Přijeďte se podívat do Červené Řečice na zbytek renesančního arcibiskupského zámku a další desítky bývalých církevních památek v jiných obcích, které padají před očima.
Bohužel, politiky zřejmě nezajímá ani nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, který sice odmítl neústavnost blokačního § 29 v zákoně 229/1991 Sb., současně však poukázal na neudržitelnou situaci, kterou zavinili zákonodárci tím, že dosud restituční zákon neschválili. Co dodat? Noví politici spolu se starými ve starých kolejích aneb marnost nad marnost.
Kdyby se řešení nepříjemných věcí takto dvacet let odsouvalo na obcích a ignorovala se elementární pravidla vlastnictví, asi by nás občané vynesli v zubech, zavládla by anarchie a kradli by všichni a všechno. Nezbývá než doufat, že chování těchto politiků není pro všechny odpovědné politiky a občany návodem, jak se ve společnosti chovat.
