Doba, kdy se zemědělci podíleli na zpracovatelském průmyslu, je dávno pryč. Jedinou cestou, jak podpořit české zemědělce, je podpora jejich prodeje a odbytu přímo u spotřebitele.. Pomůže to jim a také spotřebitelům. A spotřebitel místo bílé nedefinované hmoty si zase pochutná na jogurtu. A salám bude z masa a ne z mouky a škrobu.
Mnozí zemědělci pochopili, že ta správná cesta není prodat svoji produkci nádnárodním potravinářským řetězcům a supermarketům, ale přímo spotřebitelům. Ano, období, kdy zemědělci měli možnost se podílet na zpracovatelském průmyslu je dávno pryč. O to se postarali společně poslanci ODS s levicovými poslanci, když rozhodli, že se nebudou restituovat podíly v hospodářských družstvech a dalších zpracovatelských firmách, které naši otcové a dědové budovali a rozvíjeli. To bylo rozhodnutí zejména Václava Klause na počátku devadesátých let.
Dnes musejí zemědělci hledat vlastní odbyt, věnovat se vlastnímu prodeji. A právě tady je prostor pro pomoc státu a krajů v podpoře zemědělců. Zemědělci, kteří mají vlastní krávy a prasata, umí vyprodukovat kvalitní potraviny, kde známe původ a víme, co obsahují. Farmářský jogurt z Vysočiny je opravdu jogurtem a salámy jsou z masa a ne ze zbytků kůží a odpadů. V této oblasti potřebují zemědělci podporu od státu. Musíme však rozlišovat mezi zemědělci, kteří produkují potraviny a mezi zemědělci – nájezdníky, kteří jako zlatokopové využívají půdu k jiným účelům. Zemědělec by měl primárně produkovat potraviny, a ne na zemědělské půdě stavět například budovy, které vyrábějí energii nebo drancovat naší půdy skrz třeba evropské dotace.
