Jedním z největších hitů letošní volební kampaně je školství. Na předních místech programů jej mají všechny politické strany. Více než stotisíc učitelů si o tom myslí své, dobře totiž znají ze svého studia křivku zapomínání. Která strana to myslí vážně, nechť volič posuzuje podle toho, jak se chovala, když řídila ministerstvo školství nebo financí.
Téma vzdělávání proniklo i do hospodských diskuzí, kde vždy dominoval jiná obsah debat, zejména sport. Je zajímavé, že ten se v předvolebním boji téměř neobjevuje. Nejenže nemá vlastní ministerstvo, ale není ani přímo obsažen v názvu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kam sport resortně spadá. Přitom při návštěvě takřka každého podniku se zlatavým mokem na čepu se zdá, že sport je nejdůležitější věc ve vesmíru.
Do sportu tečou nemalé peníze. Málokdo ale řeší, kam přesně. Dotace ministerstva školství, krajů i měst fungují většinou tak, že se podle nějakého klíče (a někdy i bez něj) peníze rozdělí a pak se vyúčtují. Kdyby byli naši sportovci tak dobří, jak skvělí jsou někteří jejich funkcionáři v kouzlení s dotacemi, vozili bychom snad z každého mistrovství světa nějakou medaili.
V dotacích mne dlouhodobě zaráží jedna věc. Všechny strany tvrdí, že je potřeba podporovat zejména mládežnický sport. Prevence kriminality, patologických jevů, výchovná funkce atd. Pod to se lze podepsat. Na druhou stranu jich ale většina říká: „Peníze přímo k dětem, ale trenéra platit z našich peněz nebudete.“ To ale jde úplně proti sobě. K čemu je dítěti, že dostane značkovou teplákovku, nové boty, bude obíhat krásné mety, přeskakovat barevné překážky, hrát v krásném dresu, když jej nemá kdo trénovat?
Dnes je většina trenérů naprostými amatéry, kteří trénují ve volném čase. Dokážete si to představit třeba v kultuře? Že by Miroslav Donutil chodil do fabriky a teprve po šichtě točil filmy? Nebo kdyby vás v nemocnici přišel po své práci operovat zedník? Asi těžko. Ale v trenérství to nikoho nepálí. Přitom trenér je ten, který děti naučí daný sport, motivuje je k dalšímu tréninku, k lepším výkonům, vede je k vytrvalosti, cílevědomosti, doslova vede děti životem. Trenér je nejdůležitějším činitelem ve sportu dětí. A proto také nejlepší investice je investice do trenéra.
Tam, kde to mohu ovlivnit, se tímto přístupem řídím. Na Českém svazu házené věnujeme značné prostředky a úsilí do vzdělávání trenérů mládeže. Nyní jim kupříkladu nabízíme zdarma seminář ve Slovinsku, připravujeme podporou zahraničních stáží a hlavně – udělali jsme z více než 30 trenérů mládeže v regionech profesionály.
Každý z nich má na starosti určené věkové kategorie a region a v něm se věnuje všem žákům a žákyním a talentovaným dorostencům a dorostenkám. Máme tak pokryto celé území naší země kvalitními, vzdělanými trenéry, kteří pracují na plný úvazek jen pro mládežnickou házenou. A jsme přesvědčeni, že za pár let budeme sklízet ovoce. Byl bych rád, kdyby takhle uvažovaly i obce, kraje a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Tomáš Augustýn, ředitel ZŠ Nové Veselí, předseda Komise mládeže Českého svazu házené a trenér mládeže
Tomáš Augustýn, kandidát TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny
