V pondělí přijel Miroslav Kalousek do Havlíčkova Brodu. Bylo krásně, přesto bylo plno. Nebudu lhát, že mě to nepřekvapilo. Mirka asi taky.
Jistě, za ty dvě hodiny jsem mnohokrát, jako členka současné sněmovny, dostala pomyslnou facku, ale věcnou, faktickou, se zdůrazněním, že kdo není uvnitř, nemůže chápat, jak složité to může být. A jistě, hlavním tématem byl "ozdravný balíček". Ale mile mě překvapilo, jak moc se ptali sami návštěvníci, jak velký prostor jim Mirek k dotazům dal a jak otevřeně odpovídal.
A co mi odpověděl na mé otázky?
Nejkrásnějším obdobím, které v politice zažil, bylo budování strany s Karlem Schwarzenbergem. A nejlépe se mu pracovalo jako ministrovi financí Topolánkovy vlády. Vstupovala jsem do TOP 09 kvůli němu a Karlovi. Podepsala to týden před tím, než oznámil, že opouští sněmovnu. Od té doby mě mrzí, že mu nemůžu koukat pod prsty, naslouchat a učit se.
Jestli jsem za 13 let v politice něco pochopila, pak je to nutnost mít kolem sebe ty, kteří jsou mnohem zkušenější, kteří už tím vším, co mě čeká, minimálně jednou prošli a mohou mě tak varovat a ušetřit mě i místo, o které se zrovna starám, zbytečných bot a návratů zpět.
Kdybych měla novému komunálnímu politikovi nebo starostovi dnes radit, vždycky bych mu řekla, ať se obklopí lidmi, kteří už si to zkusili, i když jsou třeba z jiného politického tábora. Ono to nadšení většinou nestačí a získání kompetencí trvá tak dlouho... Starostou ani politikem se nikdo nerodí, dokonce to ani vystudovat nelze. To se dá jenom naučit. A na té cestě je většinou tolik překážek, že z toho soukolí vypadnete úplně otřískaní, ale můžete toho mnoho předat a otřískání dalšího zmírnit.
Jsem ráda, že i určitá část společnosti, která byla mnohdy k Mirkovi kritická, a mnohdy i nespravedlivě, dnes chce minimálně slyšet a číst jeho pohledy na současnou politiku. Je to důkaz, že stále uznáváme, že zkušenost je hodnotou, kterou nelze ničím nahradit.
Díky, Mirku, že jsi přijel. A díky, že předáváš to nejcennější, co máš...
Martina Ochodnická, poslankyně z Vysočiny
